04/10 2016

Zemřel Ludevít Végh, jehož rodina zmizela v Gulagu i Osvětimi

V neděli 25. září 2016 zemřel ve věku 95 let Prof. Ing. Ludevít Végh, DrSc. Nebyl jen jedním z pamětníků, do jehož života se dramaticky promítla pohnutá historie 20. století, ale i neúnavným propagátorem různých aktivit spojených se zájmem o soudobé dějiny. Poslední roky věnoval mapování příběhu bratra Mikuláše, který zmizel v sovětském Gulagu a jehož příběh je také díky panu Ludevítovi zpracován na portále Gulag Online.

Ludevít Végh se narodil se dne 26. srpna 1921 v chudé židovské rodině v Košicích. Studoval na košickém gymnáziu, kde se mu navzdory židovskému původu podařilo ještě v roce 1939 odmaturovat. Po přijetí protižidovských zákonů na Slovensku měl být s ostatními košickými Židy odveden do pracovního tábora. Odvodu se mu však podařilo vyhnout a od roku 1941 se ilegálně skrýval v Budapešti, kde pracoval jako elektrikář v chemickém závodě. V roce 1942 byl však odhalen a až do roku 1944 byl internován v několika maďarských pracovních táborech. V době, kdy maďarským Židům bezprostředně hrozily deportace do vyhlazovacích táborů, se mu znovu podařilo – za velmi pohnutých okolností – uniknout. Po několik měsíců se ukrýval ve sklepeních budapešťských domů. Zapojil se do odbojových aktivit a po příchodu Rudé armády se jako tlumočník dostal přes Rakousko až do Prahy. Z jeho rodiny nikdo válku nepřežil – rodiče zahynuli v Osvětimi, starší bratr Mikuláš, který v roce 1940 uprchl do Sovětského svazu, zůstával nezvěstný. Desítky let o něm Ludevít neměl žádné bližší zprávy.

Ještě na podzim 1945 se Ludevít Végh přihlásil na ČVUT a vystudoval stavební fakultu. Pracoval na Ostravsku, později se stal vysokoškolským učitelem, přednášel betonové konstrukce na pražské stavební fakultě a vydal desítky odborných publikací a studií. V roce 2005 se stal jedním ze spoluzakladatelů Spolku akademiků Židů, který navazoval na činnost židovských akademiků před druhou světovou válkou. Podílel se na organizaci řady odborných přednášek a sympozií věnujících se tématice holocaustu a osudům československých Židů za 2. světové války. Své životní osudy popsal v knížce Slunce a mraky 20. století, která vyšla v roce 2007.

Aktivní zůstával až do konce svého života. Stěžejním tématem se pro něj v posledních letech stal osud jeho bratra Mikuláše. Dokumenty, které objevil historik Jan Dvořák a tlumočnice Jiřina Dvořáková v letech 2012-2014 v ukrajinských a ruských archivech, totiž odhalily, že jeho bratr v roce 1942 zahynul v gulagu v uralském městě Solikamsk. Po více než 70 letech se tak Ludevít konečně dozvěděl něco bližšího o Mikulášově osudu. S obdivuhodným zápalem se znovu pustil do přípravy knihy o příběhu svého bratra a celé rodiny. Vydání této knihy se již bohužel nedočkal…

Další příspěvek Předchozí příspěvek