Expedice 2009

Sedmičlenná expedice v srpnu 2009 prozkoumala zhruba 20kilometrový úsek východní části trati Salechard – Igarka, konkrétně okolí zaniklého města Jermakovo u Jeniseje. Expedice v obtížném terénu a podmínkách (téměř neprůchodná tajga, obrovské množství komárů a mušek) zdokumentovala stav náspu, kolejnic, železniční techniky a také tři opuštěné tábory Gulagu, které od roku 1953 téměř nikdo nenavštívil.

Během expedice v srpnu 2009 vznikl dokumentární film "Mrtvá trať" (anglicky "Into Oblivion") režiséra Šimona Špidly. Oficiální stránky filmu naleznete zde. Celý film ke stažení na naleznete na portálu Doc Alliance.

Deník expedice popisuje přílet do Krasnojarsku, plavbu po Jeniseji, pobyt v Igarce, pátrání po zbytcích železnice i lágrů, pobyt v Kurejce u panteonu Stalina, pobyt v Turuchansku a plavbu po řece Nižní Tunguzce. Nesetříděné Štěpánovy fotografie z celé výpravy jsou zde, fotky Marty zde.

Přečíst expediční deník

Členové expedice:

  • Štěpán Černoušek - načálnik
  • Lukáš Hyksa - kamera
  • Martin Medek - dokumentátor
  • Jaroslav Minařík - ranhojič
  • Martin Novák - horolezec
  • Marta Nováková - nástěnkářka
  • Šimon Špidla - režie

Zleva: Šimon Špidla, Jaroslav Minařík, Martin Medek, Marta Nováková, Martin Novák, Lukáš Hyksa, Štěpán Černoušek.

Cíl expedice

Podařilo se nám splnit většinu plánů expedice – tedy zmapovat současný stav pozůstatků železnice Salechard – Igarka a přilehlých táborů Gulagu, konkrétně její východní části v okolí osady Jermakovo u Jeniseje.

V Igarce jsme navštívili místní Muzeum věčně zmrzlé půdy, které se o odkaz železnice stará. Díky pomoci ředitelky Marii Mišečkiny jsme získali důležité poznatky o minulosti i současném stavu železnice a přilehlých zbytků pracovních táborů.

Z Igarky se nám podařilo opět díky Marii Mišečkině dostat do 100 kilometrů vzdáleného Jermakova, kam nás na motorových loďkách odvezl jeho jediný dnešní obyvatel, rybář Alexandr Kazancev. To bylo pro úspěch expedice klíčové. Dostat se do Jermakova je totiž jinak obtížné. Velké parníky tam nezastavují, na malých člunech se rybáři často bojí někoho vozit, Jenisej může být rozbouřený a pronajmutí vrtulníku je mimořádně drahé (minimálně 80 tisíc Kč). Pozn.: Zbytky trati i lágrů jsou sice i v okolí Igarky (do vzdálenosti cca 65 km na jih od města byla železnice též postavena, dodnes tam jsou pozůstatky minimálně čtyř lágrů – jsou patrné na Google Earth), ovšem kvůli blízkosti města a tudíž relativně snadné dosažitelnosti nejsou pozůstatky pravděpodobně v tak netknutém stavu.

Z časových důvodů jsme průzkumu Jermakova věnovali jen jeden den a raději se více soustředili na samotnou trať. Vyrazili jsme po náspu směrem k řece Turuchan. Po cestě jsme narazili na tři lágry, které jsme důkladně prozkoumali. Narazili jsme také na mnoho pozůstatků železnice - depo, tři lokomotivy, řadu dřevěných mostků a jeden velký železobetonový most. Došli jsme k Vymskému jezeru na 18. kilometr náspu od Jermakova a prošli jsme cca 3 km vedlejších tratí. Celkem jsme v Jermakovu a na „trati“ strávili sedm dní (19.–25. 8. 2009).

Oproti původnímu plánu dojít až k řece Turuchan jsme urazili jen menší část po náspu, přesto je možné expedici považovat za úspěšnou. Především proto, že na tomto úseku jsme měli možnost důkladně prozkoumat všechny druhy artefaktů, které zbytky železnice nabízejí: Tři různé lágry, lokomotivy, zbytky kolejí, mosty. Přestože dále od Jeniseje se dají očekávat více „nedotčené“ tábory, ve třech námi navštívených jsme objevili celou řadu písemností a předmětů dokumentujících život v táboře.