Likvidace nezávislých médií: lekce z Ruska

2000–2001: Konec nezávislé televize

Po nástupu Putina byl zahájen obrovský tlak Kremlu na tehdy největší nezávislou televizní stanici NTV a mediální skupinu Media-Most.
NTV byla kritická, investigativní, kreativní, sledovaná miliony lidí, jeden z nejdůležitějších zdrojů nezávislých informací.
V dubnu 2001 ji stát (přes firmu Gazprom) převzal a vyměnil vedení, většina předních novinářů NTV opustila. Následně si založili vlastní televizní stanici, ta však nebyla dostatečně financována a tak byla nucena ukončit vysílání.
Převzetí NTV státem bylo velmi symoblickou událostí. V dalších letech se další velké stanice postupně dostávají pod kontrolu Kremlu (RTR, ORT – dnes Pervyj kanal).
Vlastníci jsou buď stát, nebo loajální oligarchové.
Politické pořady mizí nebo se mění v propagandu, investigativní novinařina mizí z hlavního proudu, kritici vlády přestávají dostávat prostor.
Televize se stává hlavním nástrojem propagandy.

2000–2010: Tlak na tištěná média

Nezávislé noviny postupně mění majitele.
Kritické redakce čelí ekonomickému tlaku.
Novináři začínají praktikovat autocenzuru.
Investigativní novináři jsou zastrašováni.
V roce 2006 byla zavražděna redaktorka Nové Gazety Anna Politkovskaja – její vražda se stala symbolickou přelomovou událostí.
V zemi zůstává jen hrstka opravdu nezávislých médií.

2012: Zákon o „zahraničních agentech“

Stát zavádí označení „zahraniční agent“ pro nezávislé organizace.
Postupně se zákon rozšiřuje i na média (od roku 2017) a jednotlivce (od roku 2019), na tento seznam jsou postupně zařazována všechna nezávislá a opoziční média.
Souběžně už od roku 2015 platí zákon o „nežádoucích organizacích“, i ten je aktivně využíván k tlaku na média.
Spolupráce s „nežádoucími organizacemi“ je zakázána, každé sdělení „zahraničních agentů“ musí být označeno tímto stigmatizujícím cejchem, nezávislá média jsou tak označena jako „podezřelá“ nebo „nepřátelská“ v případě porušení nařízení hrozí vysoké pokuty i vězení.

2014: Krym a začátek tvrdé propagandy

Zvláště výrazné změny přišly po protivládních protestech v letech 2011–2012 a především po okupaci Krymu v roce 2014.
Anexe Krymu byla zásadním zlomem – po ní Kreml zavedl zákon o extremismu, podle nějž může být stíhán kdokoliv, kdo zpochybní, že je Krym ruský – ať už člověk, nebo médium.
Od roku 2014 začínají blokace webových stránek na rozkaz Generální prokuratury, zejména webů spojených s Ukrajinou.
Rozjíždí se silná propaganda proti „Západu“ a „nepřátelům“, kritici války jsou označováni za zrádce.
Stát se otevřeně snaží o plnou kontrolu médií, zastrašování novinářů a patriotickou mobilizaci společnosti. V zemi ale stejně vznikají nová nezávislá média, která fungují hlavně v online prostoru, mezi těmi nejvýznamnějšími jsou online televizní stanice Dožď (od roku 2010), Mediazona a Meduza (oboje od roku 2014).

2015–2020: Internet pod kontrolou

Stát začíná blokovat nepohodlné weby.
Tlak na technologické firmy.
Postupné sledování a regulace online prostoru.
Ruský internet, poslední svobodný prostor, se začíná uzavírat – v roce 2019 byl přijat oficiální zákon „o suverénním internetu“.
Přístup k zahraničním zdrojů a sociálním sítím je ale stále ještě možný.

2022: Válka proti Ukrajině = definitivní konec svobody slova

Od jara 2022 jsou přijímány zákony o šíření nepravdivých informací o ruské armádě a její diskreditaci, je zavedena přísná cenzura.
Za šíření „nepravdivých informací“ hrozí až 15 let vězení.
Je zakázáno používat slovo „válka“.
Média musí přebírat výhradně oficiální verzi událostí.
Jakýkoliv nesouhlas s režimem se stává trestným.
Od února 2022 se stále častěji mluví o tom, že je třeba omezit YouTube, Instagram, Facebook, Telegram atd.

2022: Likvidace posledních nezávislých médií

Poslední nezávislá média (jako portál Meduza, noviny Novaja gazeta nebo TV Dožď, ale i mnoho dalších) jsou hromadně blokována, jejich činnost se na území Ruska zakazuje, redakce odcházejí do exilu.
Symbolický okamžik: 1. března 2022 ukončila vysílání známá opoziční rozhlasová stanice Radio Echo Moskvy, která vysílala od roku 1990.
Nezávislá média existují prakticky už jen mimo Rusko, na místě pracují nezávislí novináři jen ve velmi omezených, často undergroundových podmínkách.

2022–2026: Zákazy sociálních sítí a omezení internetu

Facebook, Instagram i Whatsapp jsou v Rusku nakonec zakázány, Twitter blokován, od roku 2024 se cíleně „zpomaluje“ Youtube.
V posledních týdnech zákaz dopadl i na Telegram.
Lidé tak přicházejí o poslední přístup k alternativním informacím, pro využívání internetu je prakticky nezbytné mít několik různých VPN.
I za lehce kritický post na sociálních sítích jsou lidé odsuzováni k mnoha letům kriminálu.
Zároveň se občanům aktivně vnucuje nový státní messenger MAX (existuje od roku 2025), který by měl nahradit služby všech výše zmíněných platforem a zároveň je ukázkovým „Velkým bratrem“.
Čím dál více dochází k cílenému omezení internetu včetně masivních výpadků mobilního signálu v regionech, což se vysvětlovalo jako preventivní opatření proti dronům.
V roce 2026 se omezování internetu aktivně dotklo i Moskvy a Petrohradu.

Dnes: Totální kontrola

Stát kontroluje televizi, rádio, tisk i většinu internetu.
Nezávislá média fungují převážně ze zahraničí, v Rusku jen v undergroundu.
Jejich sledování může být rizikové.
Novináři čelí vězení nebo exilu.
Kontrola státní moci ze strany médií prakticky neexistuje, Rusko se stává totalitním státem.

Shrnutí – lekce z ruského příběhu:
1. Svobodná média nezmizí ze dne na den. Rozpadnou se postupně, krok za krokem – tlakem, zákony, omezením financování.
2. Útok na veřejnoprávní a nezávislá média je jen první krok.
3. Nálepkování „zahraničních agentů“ je krokem druhým.
4. Omezení financování znamená postupné oslabení nezávislosti.

Přesně těmito kroky začínal proces v Rusku. Proč se tedy v Česku vydáváme stejnou cestou? Ruský příklad je zřetelný a odzkoušený, nyní by cesta ke stejnému výsledku byla již mnohem rychlejší. Podobným tendencím musíme zabránit hned v jejich počátku.

Foto: David Frenkel (Mediazona)