Po 40 letech existence obrovského souostroví pracovně-nápravných táborů byl systém GULAG (zkratka pro Hlavní správu táborů) zrušen na základě nařízení Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 13. ledna 1960. Defacto se jednalo o dovršení postupné demontáže započaté po smrti Stalina o sedm let dříve. Za dobu své existence 30 tisíci tábory Gulagu prošlo odhadem na 20 milionů lidí, z toho zhruba čtvrtina z prokazatelně politických důvodů. Byly mezi nimi i statisíce cizinců a lidí evropských národností se sovětským občanstvím, včetně tisíců Čechů a československých občanů. Obrovský byl i podíl žen, které v některých letech tvořily až čtvrtinu všech zavřených.

Nařízení vydané před 65 lety však neznamenalo konec zneužívání vězeňského systému k pronásledování politických vězňů. Už jich sice nebyly statisíce a miliony a nebyli zneužíváni k nejtvrdší otrocké práci, ovšem od 60. let za mřížemi skončily další tisíce lidé z politických důvodů, často disidenti z Ukrajiny, pobaltských států, ale i ze samotného Ruska. Tábory byly přejmenovány na kolonie, ale často se jednalo o tatáž místa jako v době Gulagu, zůstali stejní dozorci i celá struktura, i když mírně okleštěná. Jen přestala používat název GULAG a přijala pojmenování Hlavní správu nápravně-pracovních zařízení, v roce 1992 po rozpadu SSSR byl tento systém přejmenován na GUIN (Hlavní správa výkonu trestu), od roku 2004 se pak jmenuje FSIN (Federální služba výkonu trestu).

Nehledě na rozpad SSSR však jde i v dnešním Rusku o kontinuální strukturu z dob Gulagu, dnešní kolonie stojí často na stejných místech jako tábory Gulagu (v jednom takovém byl před rokem k smrti utýrán Alexej Navalnyj) a opět jsou v nich vězněni političtí vězni, kterých je sdružením Memorial potvrzeno téměř 800, reálně je však jejich počet nejspíš několikanásobně vyšší. Gulag tak v tomto smyslu přežívá v Rusku do dnešních dnů.

Štěpán Černoušek, 13. 1. 2025