V pátek dne 20. května 2022 jsme v kině Atlas v Praze uspořádali promítání filmu Cesta do gulagu (2019) následované diskuzí s litevským básníkem a disidentem Tomasem Venclovou a rusko-americkým slavistou a odborníkem na dílo Varlama Šalamova Jakovem Klotsem.

Tomas Venclova je litevský básník a disident, který otevřeně kritizoval komunistický režim. Spoluzaložil Litevskou Helsinskou skupinu a kvůli svým opozičním aktivitám byl nucen na konci 70. let emigrovat z SSSR. Je významnou postavou, která na Západě otevřela téma pronásledování disidentů v SSSR. T. Venclova za svoji literární činnost obdržel řadu mezinárodních ocenění, jeho dílo je přeloženo do více než 12 jazyků včetně češtiny.

Jakov Klots je rusko-americký slavista a překladatel, který se specializuje na rusky psanou emigrantskou literaturu. Je předním znalcem díla významného autora lágrové literatury Varlama Šalamova. Zároveň je zakladatelem projektu o TAMIZDATu, elektronického archivu zahraničních vydání ruské zakázané literatury (https://tamizdatproject.org/en).

Polský server lanka Times otiskl zprávu o akci, kterou v překladu přinášíme níže:

„Situace v Rusku je v mnoha ohledech horší než za sovětských časů,“ řekl litevský básník a bývalý sovětský disident Tomas Venclova během diskuse pořádanou organizacemi Gulag.cz a Memorial Česká republika v Praze. Setkání se zúčastnil také literární historik Jaša Klots z Newyorské univerzity, který se věnoval otázce lidských práv v Rusku.

Venclova hovořil o situaci v SSSR v 60. a 70. letech. Hovořil o tom, jak režim zbavil práva podílet se na kultuře pro ty, kteří nesouhlasili s ideologií. Uvedl, že mnoho mladých lidí ztratilo iluze po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a on sám si tímto procesem prošel již v souvislosti s likvidací maďarského povstání v roce 1956.

Venclova a další disidenti se ocitli na okraji společenského a především kulturního života v SSSR. Někteří z jeho kolegů a přátel z Helsinských výborů založených po roce 1975, kteří vyzývali k dodržování základních lidských práv v SSSR, byli internováni v psychiatrických léčebnách. Jiným se podařilo vydávat podzemní literaturu, tzv. samizdat, a pašovat ji do zahraničí. Další, včetně Venclovy, emigrovali na Západ.

Hlavním tématem diskuse, které se kromě Venclovy zúčastnil i Jaša Klots, literární historik z Newyorské univerzity, byla otázka, jak disidentská hnutí ze sovětské éry a současná protiputinovská a protiválečná opozice v Rusku oslovují západní veřejné mínění. Klots tvrdil, že ruští odpůrci války a Putina mají horší přístup k významným dílům než měl Tomáš Venclová, předtím než odešel do exilu v USA. Tehdy měl možnost vystoupit před jedním z výborů Kongresu USA.

Klots zdůraznil, že navzdory jeho úsilí a úsilí jeho kolegů z ruské diaspory v USA není otázka lidských práv v Rusku v médiích hlavním tématem. „Vidím rozdíl mezi tím, co bylo před 40 lety, a tím, jak jsou lidská práva v Rusku vnímána dnes,“ řekl.

Venclova zdůraznil, že v současné době je velmi populární tvrdit, že téměř všichni Rusové podporují Putina, a proto jsou "všichni Rusové vinni". Podle jeho názoru se totéž říkalo o Němcích, že všichni podporují Hitlera. Připomněl, že tato podpora skončila v roce 1945. Podle jeho názoru se současná situace v Rusku podobá období na začátku první světové války, kdy byla Rusku vyjadřována podpora na obou stranách fronty. Po několika letech došlo ke změně a nyní, možná za několik měsíců, rok nebo dva, se situace změní a podpora Rusů válce se sníží, připustil.

Na otázku ohledně dalšího postupu ruských opozičních kruhů odpověděl, že je třeba trpělivosti. „Když člověk něco dělá, vždycky z toho něco vzejde,“ řekl.

Venclova uvedl, že má dojem, že internet, sociální sítě nebo YouTube mají dnes v Rusku menší vliv než kdysi samizdat v SSSR. „To se časem změní. V sovětských dobách se o podzemních publikacích říkalo, že nedávají žádnou naději, a časem se ukázalo, že přinášejí výsledky,“ řekl. Přiznal také, že se mu po dvě desetiletí zdálo, že k takovým akcím v Rusku nemůže dojít. „V mnoha ohledech je situace v Rusku horší než v sovětských dobách,“ zhodnotil.

Bývalý sovětský disident uvedl, že jeden z ukrajinských spisovatelů, který byl zcela šokován tím, co viděl v Buči, se domnívá, že zločiny tam spáchané jsou svědectvím o skutečné ruské kultuře a všichni ti, kteří mluví o Puškinovi nebo Bulgakovovi, jsou na straně vrahů. Podle Venclovy je tento přístup chybný, ale totéž lze říci i o období nacismu. Podle něj mnozí lidé, když se dozvěděli o rozsahu zločinů v Osvětimi, tvrdili, že je to svědectví pravé německé kultury, a kdo mluvil o Goethovi a Schillerovi, stál na straně vrahů.

Venclova shledal obě tvrzení mylnými, ale ukrajinského spisovatele chápe. „Kdybych viděl Buču, asi bych řekl totéž," uzavřel.

Originální text je k dispozici zde.