Tři body na mapě, kde v minulém století u města Žezkazgan v Kazachstánu ležely pracovní tábory komplexu Stěplag pro politické vězně, jsme dopředu znali díky předchozí expedici Gulag.cz z roku 2021. Během ní jsme tato místa zdokumentovala neinvazivními metodami – mimo jiné za pomoci snímkování z dronu a srovnáním s americkými špionážními satelitními snímky ze 60. let. Výsledky jsou přístupné na webu www.expedicekazachstan.cz a z výpravy vznikl také dokumentární film Step a mráz. Velmi nás těší, že na tuto naši průkopnickou expedici nyní navazujeme důkladnějším výzkumem ve spolupráci se zkušenými archeology.

Unikátní nález

Aktuální nález dalších tří táborů při prvních průzkumech na zemi i s použitím dronů překvapil jak účastníky výpravy, tak místní odborníky. Průzkum prováděli ředitel Gulag.cz Štěpán Černoušek, vedoucí katedry archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity Pavel Vařeka a doktorand stejné katedry Akžol Dosnazarov. S lokalizací táborů a dalšími informacemi výzkumníkům pomáhal historik z univerzity v Žezkazganu Turganbek Alanijazov.

Dva nově objevené tábory jsou v okrajových částech existujících sídel. Další tábor jsme našli i se stopami hospodářské zóny ve stepi několik desítek kilometrů od města Žezkazgan. Vzhledem k odlehlosti místa se pozůstatky tábora dochovaly takřka netknuty. „Na místě jsou ruiny vězeňských baráků a dalších staveb, oplocení z ostnatého drátu a velké množství vyhozených nebo ztracených předmětů dokumentujících každodenní život ve zvláštním táboře pro politické vězně,” popisuje vedoucí archeolog Pavel Vařeka.

Nedaleko tábora se ve stepi podařilo lokalizovat zapomenutý hřbitov obětí, kde jednotlivé hroby označují dřevěné kůly a rozlámané kříže. “Jedná se o unikátní a velmi působivý nález, který nám ukazuje, o jak tragickou kapitolu dějin se jedná a kolik toho zůstává neznámého a nedořešeného. Nevíme, kdo je v těchto hrobech pohřbený, ani jaké byl národnosti, ale vzhledem k pestrému složení vězňů Stěplagu nemůžeme vyloučit ani českou stopu,” vysvětluje Štěpán Černoušek, podle něhož by plánovaný výzkum díky otevírajícím se kazachstánským archivům mohl kromě archeologické dokumentace vnést více světla také do osudů jednotlivých vězňů. “Dle našich odhadů pobývaly v lágrech v sovětském Kazachstánu stovky Čechů a československých občanů, ale konkrétní osudy zatím známe jen v několika jednotlivých případech,” dodává. Jen ve Stěplagu podle našich předchozích zjištění byly dvě desítky občanů Československa.

První historické artefakty jsme našli na povrchu při obhlídce objeveného tábora, mezi nimi fragmenty nádob a lahví, hliníkový hrnek, části oblečení i obuvi vězňů. V místě někdejší strážní věže jsme dokonce objevili vystřelenou nábojnici. „To dokládá, že z věží strážní skutečně vedli palbu, ať pro výstrahu nebo na vězně, kteří se pokoušeli uprchnout. Identickou situaci jsme dokumentovali u pozůstatků strážní věže v táboře Nikolaj na Jáchymovsku ze stejné doby,” vysvětluje Pavel Vařeka.

Výzkum Stěplagu

Stepní tábor, zkráceně Stěplag, byl poválečný komplex zvláštních táborů pro politické vězně se zpřísněným režimem. Zadržováni tu byli příslušníci více než 40 národů, mezi nimi především Litevci, Lotyši, Ukrajinci, ale také Čechoslováci, kteří v okolí Žezkazganu těžili měď, mangan a uhlí. Právě tam v roce 1954 vypuklo Kengirské povstání, které sovětské tanky krvavě potlačily. Více o Stěplagu se dočtete na webu naší předchozí expedice a o Kengirském povstání v našem podrobném článku vydaném k 70. výročí této tragické události.

Kromě úzké spolupráce s historikem Turganbekem Alanijazovem jsme během aktuální výpravy navázali spolupráci také se Státní univerzitou Buketova v Karagandě a s vysokoškolskou akademií Bolašak ve stejném městě, která vydala řadu publikací o sovětských represích v Kazachstánu, o Karlagu (Karagandský tábor), Stěplagu i dalších táborových komplexech. Věříme, že plánovaný archeologický výzkum rozšíří dosavadní znalosti tématu i konkrétních lokalit.

Archeologický výzkum táborů Gulagu, který by kombinoval nedestruktivní metody i odkryv, nebyl dosud na území bývalého Sovětského svazu nikdy realizován. Společný tým plzeňských archeologů a Gulag.cz jej na vybraných lokalitách dokumentovaných během této expedice plánuje zahájit v příštím roce. Výzkum je součástí dlouhodobého projektu Zdivočelá země: archeologický a transdisciplinární výzkum resilienčních strategií ve 20. století, který se věnuje převážně výzkumu na území České republiky. „Odlišné podmínky dochování táborů v kazašských stepích a v krušnohorských lesích okolo Jáchymova nabízejí mimořádně zajímavé možnosti srovnávacího výzkumu materiálních otisků těchto zařízení. Nalezené pozůstatky konstrukcí a předměty umožňují porovnat stavební podobu táborů a podmínky života v nich,” popisuje Pavel Vařeka.

Další nálezy výpravy - nové lágry i zbouraný barák

Kromě unikátního místa tábora ve stepi jsme během aktuálního několikadenního pobytu v Žezkazganu a jeho okolí základně zdokumentovali ještě další dvě dosud nepopsaná místa bývalých táborů. Jedním z nich je menší hospodářský tábor ve vesnici Kengir u Žezkazganu. Tam se nachází několik rozvalin baráků, ovšem není zcela zřejmé, zda jde o vězeňské baráky či hospodářská stavení, bude zde nutný ještě další výzkum.

Další navštívenou lokalitou je osada Bajkonur ležící 140 kilometrů na západ od Žezkazganu (nejde o místo stejnojmenného kosmodromu, jedná se o shodu jmen, samotný kosmodrom leží 300 km dále). Tam se krátce nacházelo také jedno oddělení Stěplagu, v němž vězňové dobývali černé uhlí. Ovšem v Bajkonuru se uhlí těžilo již od počátku 20. století (doly tam založili ještě za carských dob Angličané) až do 60. let. Různých přes sebe jdoucích vrstev a stop po těžbě, opuštěném městečku a průmyslových staveb je na místě příliš mnoho na to, aby bylo možné lokalizovat jednotlivé pozůstatky gulagu.

Kromě toho jsme navštívili i místa podrobně dokumentovaná během naší expedice v roce 2021. Ve městě Žezdy, kde vězňové Stěplagu těžili mangan a kde jsme před čtyřmi lety podrobně zmapovali dobře dochované pozůstatky vězeňského baráku pro 250 lidí, jsem bohužel zjistili, že tento barák byl v mezičase kompletně rozebrán, nejspíš na stavební materiál. Potvrdily se tak naše obavy, které jsme měly po studiu aktuálních satelitních snímků. Ukázalo se tak, jak důležitá je dokumentace takovýchto míst - díky předchozí výpravě máme k dispozici alespoň virtuální podobu tohoto unikátního objektu.

Pozůstatky tábora a vězeňských zemljanek v osadě Rudnik zůstávají v takřka nezměněném stavu, nalezli jsme navíc několik fragmentů ostnatého drátu. Bohužel celá tato lokalita je určena k povrchové těžbě mědi a je jen otázkou času, kdy zdejší stopy Gulagu nenávratně zmizí.

Byli jsme i u pozůstatků třetího oddělení Stěplagu přímo na okraji města Žezkazgan, které jsme také podrobně dokumentovali během předchozí expedice a kde proběhlo věhlasné Kengirské povstání. Je třeba konstatovat, že unikátní pozůstatky zdí oddělujících jednotlivé táborové zóny, jakož i dochované baráky a budovy velitelství, se postupně více a více rozpadají. Jedna ze tří budov velitelství se za uplynulé čtyři roky zpola sesula, zdi se také postupně rozpadají a jsou zaneseny stále větší vrstvou odpadu a rovněž bývalý ženský barák je v zuboženém stavu, jsou v něm chovány koně a zanedbané okolí baráku je pokryto koňskými mršinami.

Naopak část vězeňských budov zůstává muzeifikována - před čtyřmi lety bylo několik ruin baráků oploceno a vyčištěno, dodány byly informační tabule - více o tom hovoříme například v závěru našeho filmu z expedice Step a mráz. V roce 2023 byly některé z ruin zpevněny novým zdivem (bohužel poměrně necitlivě), ovšem s celým areálem se nic dalšího neděje. Žádné reálné muzeum zde nevzniklo, místní obyvatelé o lokalitě často vůbec nevědí, nepořádají se zde žádné akce. K lepšímu zachování části pozůstatků třetího oddělení Stěplagu však současná konzervace bezpochyby pomůže.