Seděl zde například světoznámý obhájce lidských práv Sergej Kovaljov, zde také zemřel ukrajinský básník Vasil Stus. Minimálně 15 vězňů zde však sedělo mimo jiné i kvůli svým protestům proti invazi sovětských vojsk do Československa v roce 1968.

Zakladatelé muzea, kteří počátkem 90. let z opuštěného lágru vytvořili ojedinělé pamětní místo sovětských represí, se od ruského státu v roce 2014 dočkali brutálního útoku na muzeum, které jim bylo odebráno a ideologicky „vyčištěno“. Zmizely výstavy o sovětských disidentech a naopak přibyly expozice oslavující „chrabrou“ práci dozorců. Tento ideologický, státem řízený „tunel“ se stal symbolem přístupu dnešního Ruska k temné sovětské represivní historii – odmítá nezávislost a jasné označení viníků gulagu a represí.

Viktor Šmyrov a Taťána Kursina, kteří muzeum založili a díky nimž na místní festival Pilorama každoročně přijížděly tisíce lidí liberálního ražení, se však po odebrání muzea nevzdali. Nehledě na sílící represe proti občanské společnosti a nezávislým historikům začali pracovat na virtuální podobě původní podoby muzea.

Nyní nově spustili jeho pilotní verzi: www.gulag-perm36.org.
Na webu najdete původní expozice muzea, jeho podrobnou historii, výstavy, publikace, ale i databázi všech vězňů, kteří táborem prošli.

Sdružení Gulag.cz své kolegy z původního Permu-36 dlouhodobě podporuje. Už v roce 2014 iniciovalo otevřený dopis proti odebrání muzea a předseda sdružení Štěpán Černoušek o případu pravidelně informoval českou veřejnost: viz například článek v Respektu.

Do ČR jsme v minulosti pozvali zakladatele muzea (bližší informace, článek v Deníku N). Bylo nám také ctí pomoci našim kolegům v průběhu posledních let poskytovat technickou a administrativní pomoc právě s vývojem webové verze muzea, které nyní, nehledě na stále obtížnější podmínky, bylo konečně zveřejněno.