Po dalších více jak dvou hodinách přistáváme v Jermakovu. Jsme promrzlí na kost a všichni si stěžujeme na naražená záda z toho, jak loď prakticky celou cestu narážela do vln. Ujet 170 km z Turuchanska nám bez zastávky u panteonu Stalina zabralo okolo pěti hodin - šílený.
Zbývají nám pouhé dva kilometry a naše nervozita roste. Lágr by měl ležet po naší pravé straně a tak se tam co chvíli dívám. Vidím ale jenom hustou tajgu. Břízky, sem tam občas malý smrk - žádný náznak srubu nebo ostnatého drátu. Jdu první a tak jsem celkem překvapený, když za sebou uslyším Martina, jak křičí “elektrárna!” Musím se kousek vrátit a skutečně, nad korunami stromů je vidět kousek střechy bývalé elektrárny. Díval jsem se moc dolů. Sundáváme batohy a děláme rychlý průzkum cca 200 metrů od náspu vzdálené budovy elektrárny. Na dokumentaci už dnes není čas. Lágr by měl být hned za elektrárnou a naše priorita je teď najít dobré místo pro náš kemp. Stmívá se.