Vězni už dnes sice nestaví nesmyslné stavby jako v dobách Gulagu, ale hlad, strach, zvůle a brutální mučení jsou dnes stále stejné, jen navíc monitorované moderními technologiemi. A politických vězňů už je víc než za Brežněva. Podle přísných kritérií lidskoprávního sdružení Memorial dnes Putinův režim prokazatelně drží z čistě politických důvodů za mřížemi 839 lidí. Jejich celkový počet je však nejspíš několikanásobně vyšší a stále roste.


Lidi v Rusku tuto kontinuitu vidí zcela jasně. Květinami a fotografiemi Alexeje Navalného před rokem po oznámení jeho úmrtí zasypali zcela spontánně památníky obětem sovětských represí v mnoha ruských městech - v Saratově, Permu, Novosibirsku, Rostově na Donu, Solnečněgorsku… V Moskvě se stal jakýmsi středobodem truchlení památník obětem sovětského teroru vytvořený z kamene ze Soloveckých ostrovů, místa prvního gulagu. Ten stojí mimochodem před sídlem FSB na Lubjance, kde předtím sídlila KGB i NKVD.

Fotka Navalného se objevila i na pohřebišti a popravišti Sandarmoch v Karélii, připevněná ke stromu jako mnoho dalších portrétů více než 6000 lidí, které zde před 85 lety nechal popravit Stalin. A objevitel Sandarmochu Jurij Dmitrijev dnes sedí v mordvinské Poťmě také v lágru zbudovaném z bývalého gulagu, nedávno oslavil 69. narozeniny a zatím se naštěstí drží. (Sandarmochu i Juriji Dmitrijevovi je věnovaná naše putovní výstava Sandarmoch, kde stromy mají tváře, v červnu bude k vidění v Pardubicích.)

Lži o příčinách smrti

Také lži o příčině úmrtí jsou dnes stejné jako za Stalina. I tehdy úřady příbuzným lhaly, rozesílaly jim potvrzení o srdečních zástavách či zánětech pohrudnice skrývajících fakt utýrání či dokonce popravy. O popravených dokonce tvrdily, že dostali deset let lágrů bez práva korespondence a teprve potom příbuzní začali dostávat lživá potvrzení o smrti. Byl to obludný systém, dotkl se i mnoha Čechů zavražděných v SSSR a jejich potomci mají ty vylhané dokumenty dodnes. Dnes je doba rychlejší, a proto jsme po smrti Navalného sledovali takřka v přímém přenosu bizarní vysvětlení o krevní sraženině bez provedené pitvy a zároveň zprávy o těle plném modřin. Lež byla podstatou režimu za Stalina, je podstatou celého Putinova režimu i teď.

Ať už byla bezprostřední příčina smrti Navalného jakákoli, jedno je jisté - nezemřel přirozeně, byl zavražděn Putinovým režimem a kvůli tomu byl těsně před svým koncem převezen do odlehlé trestanecké kolonie na Polárním Urale, tak aby jemu i jeho blízkým byl co nejvíce ztížen přístup k informacím i komunikaci a vražedný režim mohl vykonat svou odplatu za jeho odvahu postavit se Putinovi.

Polární vlk na Mrtvé trati

Ta vzdálená trestanecké kolonie nese označení IK-3 nebo též „Polární vlk" a nachází se v městečku Charp v Jamalo-něneckém autonomním okruhu u města Labytnangi. Pro někoho asi bizarní názvy podtrhující odlehlost těch končin, pro mě důvěrně známá místa. Jednak proto, že jsem tudy kdysi dvakrát projížděl, ale taky z toho důvodu, že trestanecká kolonie v Charpu stojí přímo na místě původního tábora Gulagu, kde vězni v letech 1947-1953 stavěli transpolární železnici. Onu nikdy nedokončenou Mrtvou trať, jejíž dokumentaci jsme v rámci Gulag.cz věnovali celé tři expedice v letech 2009, 2011 a 2013.

Současný ruský režim tím nechtěně symbolicky poukázal na své kořeny a mentální kontinuitu. Tam, kde kdysi dřeli nevinní vězni Gulagu, dnes trpí novodobí političtí vězni. Mimochodem, kromě Navalného si v tom samém lágru odseděl osm let i Platon Lebeděv, pobočník Michaila Chodorkovského, a o pár kilometrů dál v Labytnangi seděl zas Oleg Sencov.

Charp leží na polárním kruhu na asijském úpatí pohoří Ural. Jeho celý název ostatně zní Charp - Polární záře. Železnice, která tam přes hory kličkuje z evropské části Ruska a spojuje trať do Vorkuty, je jediným funkčním úsekem původně plánované a rozestavěné 1500 kilometrů dlouhé transpolární magistrály vedoucí až k Jeniseji. Zbytečné stavby, které se zúčastnilo na sto tisíc vězňů a tisíce jich tam zemřely.

Na sever se táhne poloostrov Jamal, kde se těží 90 procent plynu, který ještě nedávno proudil až k nám. Kromě vězňů, dozorců a pracovníků plynových nalezišť v těhle končinách můžete potkat ještě Něnce - původní národ pastevců sobů, kteří si svou kulturu překvapivě dokázali uchovat až do dnešních dnů. Jedno jejich zimoviště s asi deseti čumy (což je v podstatě totéž co indiánské týpí) a stády sobů jsme z vlaku viděli v tundře jen pár kilometrů od Charpu. A na zamrzlém ústí Obu do Severního ledového oceánu jsme se dokonce zúčastnili něneckých slavností.

Komáři, vedro i chlad

Poprvé jsem do těch končin zavítal někdy v roce 2002 v létě výletem z Vorkuty do Labytnangi a do Salechardu, který už leží na druhém břehu Obu (ten už tu má tři kilometry na šířku). V Charpu jsme vystoupili a udělali si výlet na hřebeny Polárního Uralu. Komáři, vedro i chlad polárního dne, ledovce… Pak jsme se nalodili na parník na Obu, kde jsem se seznámil s právě propuštěným trestancem z Charpu (kolonie tam jsou dvě, ale ta druhá je pro doživotně odsouzené, i když možná i některé z nich propustili bojovat proti Ukrajině…). Byl to vcelku milý chlapík, i když o pobytu v zóně se moc bavit nechtěl. Plavil se s námi několik dní daleko na jih až někam k Chanty-Mansijsku.

Podruhé jsem jel opačným směrem. V březnu 2011 jsme mapovali opuštěné lágry a železnici na Mrtvé trati od východu mezi Nadymem a Salechardem, přejeli jsme zamrzlý Ob a do civilizace jsme se vraceli zase vlakem přes Charp a přes Ural. Ve vlaku do Moskvy s námi cestovali dva nejspíš čerstvě propuštění kriminálníčci Ruslančik a Rómočka, ve vlaku rozjížděli nekonečný mejdan s vodkou a jako magnet přitahovali všechny pochybné existence z celého vlaku. Cestu nám dost zprotivili, ale pochopil jsem, že pro ostatní pasažéry to byla celkem běžné situace. V Rusku je od carských dob obrovské množství zlodějíčků a kriminálníků, vorů a blatných, jejich kultura je vrostlá do běžného života, je součástí mnoha písní, filmů i průpovídek.

Gulag nikdy neskončil, pište dopisy vězňům

Gulag vlastně nikdy neskončil, jen se po roce 1960 přejmenoval (dnes se ten systém jmenuje FSIN) a pohltil méně osob, už ne miliony nevinných, ale stále obrovské množství kriminálníků, kteří v něm vždycky dominovali, i stovky politických vězňů.

Ostatně i ta kolonie v Charpu IK-3, kde zemřel Navalnyj, se na svém webu hrdě hlásila k tomu, že vznikla přímo z tábora Gulagu a jak tam ti vězni vždycky moc pěkně pracovali…

Jedním z mála pozitiv, které Navalného smrt za uplynulý rok přinesla, je rostoucí zájem veřejnosti mimo Rusko o téma novodobých politických vězňů, co si dovolily vystoupit proti Putinově režimu či vyjádřit nesouhlas s válkou proti Ukrajině. Ti všichni jsou méně známí než Navalnyj, posílají je ale taky na samotku, bijí je, hrozí jim trýznivé znásilňování nebo i smrt. Pořád je jim ale možné i od nás posílat dopisy či pohledy a pořád jim to ještě pomáhá, je to pro ně ohromná morální vzpruha a dozorci když vidí velkou podporu zvenčí, tak si k nim prý pak tolik nedovolí. Tohle zatím šířící se Mordor ještě nepodchytil.

Tak přijďte na některý z našich workshopů anebo jim rovnou sami napište, tady máme návod, jak na to: https://gulag.cz/cs/projekty/psani-dopisu-politickym-veznum/stranka/jak-napsat-dopis-politickemu-vezni-do-ruska-podrobny-navod. Je to jedna z mála věcí, kterou můžeme aktivně udělat. Samozřejmě kromě neustálé podpory Ukrajiny ve válce proti Rusku.

Štěpán Černoušek, 16. 2. 2025