Skončila válka, do Prahy dorazila Rudá armáda a v jejích stopách i čekisti z NKVD a z vojenské kontrarozvědky Směrš (Smrt Špionům). A začali hned úřadovat. Zřídili si ústřednu v honosné vile ve Střešovicích, kam okamžitě začali svážet osoby pozatýkané podle předem připravených seznamů, vyslýchat je, mučit a posílat často na smrt dál na východ do gulagů.
Včera jsem měl jedinečnou možnost se do té vily podívat. A dokonce s vnoučaty a pravnoučaty generála Sergeje Vojcechovského, který se stal jednou z prvních obětí této brutální akce našich „osvoboditelů“ (zatčen a převezen do střešovické vyšetřovny byl hned 12. května 1945). Byl to silný zážitek. Dům v Dělostřelecké ulici je běžně veřejnosti nepřístupný, dlouhodobě opuštěný se silným a temným geniem loci, mnohé z detailů v interiéru jistě pamatují ony události staré 80 let.
Sergej Vojcechovskij se narodil v roce 1881, byl carským důstojníkem a už v roce 1917 se přidal k československým legionářům, s nimiž prošel celou sibiřskou anabázi. Pak se připojil k bělogvardějcům a po prohrané občanské válce našel útočiště právě v Československu. Naším občanem se stal už v roce 1922, pokračoval ve vojenské kariéře a stal se dokonce třetím nejvýše postaveným důstojníkem čs. armády. Znal se s Masarykem a před válkou řídil výstavbu hraničního opevnění. Pro sovětské dobyvatele tedy jasný nepřítel, se kterým si chtěli vyřídit i staré účty. Z Prahy ho rychle poslali do Moskvy, kde 15. září 1945 dostal deset let gulagu. Zemřel vyčerpáním 7. dubna 1951 v lágru u města Tajšet uprostřed Sibiře, v sítí zvláštních táborů Ozerlag se zpřísněným režimem bez práva korespondence, omezeným pohybem i v rámci tábora a s číslem namísto jmenovky.
Před devíti lety se přímo do Tajšetu na místo posledního vydechnutí generála Vojcechovského vydala historička Gabriela Havlůjová a na vlastní náklady mu tam nainstalovala pamětní tabuli. A ve svých udivujících aktivitách pokračuje doteď. Před dvěma lety ji víceméně náhodou na sociálních sítích zkontaktoval jistý Marc Voicechovski, Američan žijící ve Vietnamu, a jak se ukázalo, taky pravnuk Sergeje Vojcechovského. A Gábina neváhala a zorganizovala příjezd Marca a jeho dalších amerických příbuzných (vnuků a pravnuků generála), který se uskutečnil právě v těchto dnech. Návštěva vily v Dělostřelecké ulici v pražských Střešovicích byla jedním z vrcholů této návštěvy a já moc děkuji za možnost být u toho.
Trýznivým vyšetřováním agentů Směrše v tomhle domě prošly i desítky, možná stovky dalších lidí, převážně předválečných emigrantů z carského Ruska, mezi nimi mnoho Ukrajinců i Bělorusů s československým občanstvím. Nikolaj Bystrov, Alfréd Bém či Vladimír Rafalskij, poslední diplomatický zástupce demokratického Ruska v Československu. Ten údajně zemřel právě v této střešovické vile během výslechů pádem z okna… Sám dům má taky pohnutou historii. Postavil ho židovský podnikatel Marek Rozentahl, v březnu 1939 byl zabrán nacisty, kteří zde zřídili Ústřednu pro židovské vystěhovalectví. Po válce tady sídlil Směrš a pak různé složky československého ministerstva obrany, pod které spadá dodnes. Během následujících pěti let by prý měl dům projít rekonstrukcí, ale to už jsem slyšel před deseti lety, kdy jsem měl možnost ho navštívit poprvé. V každém případě by si to místo zasloužilo nějakou důstojnější připomínku.
Štěpán Černoušek, 10. května 2025
