Před pár týdny jsem psal o náhle vyjeveném porušení protipožárních předpisů v moskevském Muzeu Gulagu, na jejichž základě bylo muzeum "dočasně" uzavřeno. Že se ve skutečnosti jednalo o cílený státní útok na poslední velkou instituci, která popisovala sovětské represe více méně normálně (tedy jako obří zločin), se potvrdilo právě v těchto dnech. Moskevská radnice ke včerejšímu dni (20. 1.) odvolala z postu ředitele muzea Gulagu Romana Romanova a místo něj dosadila jistou Annu Trapkovou, která je prověřeným kádrem zastávajícím již nyní post ředitelky Muzea Moskvy.
Romana Romanova znám už skoro 15 let, tykáme si, plánovali jsme společné výpravy, u nich v muzeu jsem v lepších časech párkrát vystupoval s promítáním filmů a povídáním o našich expedicích, vždycky bylo nabito skvělými a vnímavými návštěvníky. Romanov hodně dlouho dokázal lavírovat na ostří nože, na jednu stranu udržoval kvalitu muzea (pravda, za cenu mnoha ústupků a mlčení například při likvidaci Memorialu či začátku války proti Ukrajině) a na druhou stranu vzdoroval obrovskému tlaku poslední doby na zpochybnění významu sovětských represí.
Pohár přetekl teď v listopadu. Jak se nyní ukázalo, za odvoláním Romana Romanova bylo jeho odmítnutí přepracovat výstavu „Historie Moskvy“, kterou jeho muzeum zpracovávalo pro Muzeum Moskvy a kde významnou část tvořila právě pasáž o represích a masovém zatýkání v moskevských bytech koncem 30. let. Odvolán byl prý na pokyn shora. A jeho místo obsadí právě Anna Trapkova z Muzea Moskvy, které teď nejspíš muzeum Gulagu pohltí.
Tohle je konec poslední bariéry, která ještě v Rusku stála v cestě rozšiřující se vlně zpochybňující totální zločinnost otrocké práce v Gulagu, poprav 1,5 milionu lidí, deportací celých národů, hladomoru a dalších podob sovětských perzekucí. Jak napsal Saša Čerkasov z Memorialu - je to součást cílené kampaně k normalizaci represí.
„Vždyť přeci každý z těch vězňů, popravených či deportovaných určitě nějakou vinu nesl, jinak by to velký Stalin nedopustil. A navíc ti lidé v táborech přeci pracovali pro blaho sovětského Ruska a podíleli se na jeho omračujícím rozvoji a to je potřeba si připomínat.“ Tenhle názor je teď určující a v tomto duchu nejspíš půjde i upravená expozice muzea. Rusko prostě nezvládlo přijmout fakt naprosté nesmyslnosti těch milionů obětí, stejně jako nezvládá přijmout fakt nesmyslnosti války proti Ukrajině. V touze najít smysl v nesmyslnosti je schopné věřit čemukoli. Více než 30letá snaha historiků, Memorialu či muzea Gulagu nic nezmohla.
Smutný konec.
Štěpán Černoušek, 21. ledna 2025
