Jedním z nich je například vedení oficiálního seznamu „zahraničních agentů“, kam může být zařazen v podstatě jakýkoliv občan Ruské federace, ale také právnické osoby. Tento seznam aktualizuje ruské ministerstvo spravedlnosti téměř každý pátek a nyní je v něm více než 900 záznamů. Koncem května se „zahraničním agentem“ například stal Jan Račinskij, jeden ze spoluzakladatelů Memorialu. Tuto zprávu okomentoval takto: „Je to další důkaz zbabělosti a intelektuální bezradnosti úřadů. Vláda, která se bojí slov, nemá budoucnost“.

Podobná reakce budí velký respekt, zejména z toho důvodu, že Račinskij stále žije a pracuje v Rusku – a je si rozhodně vědom všech komplikací, které s sebou tento diskriminační status nese. „Zahraniční agenti“ musí pravidelně odesílat na ministerstvo spravedlnosti podrobné zprávy o svých příjmech a výdajích a s částí svých příjmů nesmějí vůbec nakládat (týká se to například příjmů z pronájmu). Zákon stanovuje mnoho dalších omezení a za jeho porušení hrozí nedříve pokuty a později i trestní odpovědnost.

Maximální výše trestu je zatím dva roky odnětí svobody. Ruským úřadům to ale evidentně nestačí a nedávno se objevily zpárvy o možném zpřísnění trestní odpovědnosti za nesplnění povinností „zahraničního agenta“. Vzhledem k tomu, že kritéria pro zařazení na tento seznam jsou záměrně velmi vágní, jedná se o mimořádně účinný nástroj nátlaku na ty, kteří s režimem nesouhlasí.

Snad v každém textu věnovaném situaci v současném Rusku připomínáme nelehkou situaci politických vězňů. Tito lidé mají jen velmi málo možností, jak hájit svá práva; jejich práva ruská vláda naopak porušuje velmi snadno a nejrůznějšími způsoby.

Například 58letá umělkyně Ljudmila Razumova nedávno poslala z vězení dopis, kde podrobně popsala, jak jsou porušována její pracovní práva: „Je těžké uvěřit, že člověk může měsíc makat doslova od rána do večera, aby za to dostal jen 200-500 rublů (50 až 130 Kč). <...> Ani ve vězení se nikomu nechce pracovat za tak směšnou částku. A proto vymyslela správa trestanecké kolonie jednoduchý plán. Kdo nepracuje, jak má (po celý den, o víkendu taky), se ocitne na černé listině. Na tyto lidi jsou podávány falešné stížnosti, trestají je za něco, co nikdy neudělali. To znamená – žádné podmínečné propuštění a zvláštní dohled. Pokud bude člověk hájit svá práva, skončí na samotce. <...> Práce šičky je zde pekelně náročná. Pracovní oděvy, které šijeme, jsou ošetřeny nějakým chemickým prostředkem, ale naši práci nikdo neuznává jako škodlivou. Mnoho žen je kvůli tomu vážně nemocných.“

Také zdravotní stav samotné Razumové je alarmující. Stěžuje si na bolesti zad, křečových žíl, necitlivost rukou a nohou a vážné zhoršení psychického stavu.

V ohrožení je zdraví mnoha dalších politických vězňů. Níže uvádíme jen některé zprávy z května 2025:
* opoziční politik Alexej Gorinov pravděpodobně onemocněl tuberkulózou a dosud se mu nedostalo prakticky žádné léčby;
* lidskoprávní aktivista Bachrom Chamrojev se ve vězení podrobuje vyšetřením, o které nežádal a které nepotřebuje (například nucené gastroskopii, po které se mu objevila silná vyrážka);
* novinářce Mariji Ponomarenko byla diagnostikována hysterická porucha osobnosti, nyní potřebuje naléhavou psychoterapeutickou pomoc, která jí však není poskytována;
* Alexandr Martynov (bývalý manžel výše zmíněné Ljudmily Razumové) přišel ve vězení o všechny zuby a jeho právníci se pro něj nyní snaží získat povolení k návštěvě stomatologické kliniky.

Může to znít jako paradox, ale v současném Rusku se právě soudní síně někdy stávají místem, kde mohou lidé svobodně vyjadřovat své názory. Velké množství politických vězňů využívá svého práva na obhajobu a zejména na poslední slovo k tomu, aby otevřeně kritizovali válku nebo vyprávěli o mučení, kterému byli vystaveni. Poslední dobou však lidskoprávní aktivisté dokumentují čím dále více případů, kdy se obviněným zvyšují tresty pouze za „špatné“ výroky u soudu.

I přesto, že je to přímo v rozporu dokonce i s ruskou ústavou, takových případů lze vyjmenovat hned několik. Jedním z nejvýraznějších je příběh aktivisty Andreje Trofimova, kterému soud začátkem května zvýšil trest z 10 na 13 let vězení se zvýšenou ostrahou. Důvodem se stalo Trofimovovo poslední slovo, v němž otevřeně schválil ukrajinské útoky na Krymský most a Kreml. Za to byl obviněn z ospravedlňování terorismu a diskreditace ruské armády; během nového soudního procesu pak označil Rusko za „šílený stát“ a požádal, aby byl obviněn také z vlastizrady.

Šrouby se v současném Rusku utahují čím dále více. Málokdo se nyní může v zemi cítit zcela bezpečně, a to i v případě, že se otevřeně neangažuje v politickém aktivismu. Názorně to ukázaly například události kolem jednoho z největších a nejznámějších ruských nakladatelství Exmo. V polovině května bylo více než 10 jeho spolupracovníků zadrženo, většina byla po výslechu propuštěna, tři lidé byli ale obvinění podle paragrafu o „LGBT extremismu“. Ruský stát je obviňuje z toho, že „za účelem zisku vydávali a prodávali knihy propagující činnost hnutí LGBT, které je v Rusku považováno za extremistickou organizaci“. Ačkoli se ruské úřady snažily bojovat proti nezávislému knižnímu trhu již dříve (na jaře 2025 bylo například prohledáno několik nezávislých knihkupectví v Moskvě a Petrohradě), Exmo bylo vždy považováno spíše za neutrální a hlavně opravdu vlivné nakladatelství. Otevřené pronásledování jeho zaměstnanců proto šokovalo mnoho lidí zapojených do ruského knižního průmyslu.

Zároveň je zřejmé, že tlak na knižní průmysl ze strany státu bude pokračovat: některá knihkupectví například dostaly seznamy knih, které mají být staženy z prodeje, „aby se předešlo nepříznivým důsledkům“.

Za těchto okolností není bohužel vůbec překvapivé, že i psaní dopisů politickým vězňům může v dnešním Rusku být vyhodnoceno jako nebezpečná činnost. Například 25. května ozbrojení policisté narušili večer dopisů politickým vězňům v Jekatěrinburgu, vyhrožovali účastníkům zbraní a nadávali na ně.

Policie se o akci dozvěděla z udání jedné provládní aktivistky, která dle vlastních slov „nechce, aby si někdo v Rusku dopisoval s teroristy a extremisty“.

Navzdory všem represím se v Rusku stále najdou lidé, kteří se nebojí otevřeně vyjádřit svůj občanský postoj. Například opoziční aktivista z Moskvy, 68letý Grigorij Saxonov, uspořádal počátkem května výraznou protirežimní akci, kdy přišel na jeden z moskevských mostů s transparentem, na němž stál nápis „Putin – Hitler“ a následně s ním slanil do řeky. Poté, co ho záchranáři vytáhli z vody, byl okamžitě převezen na policii a poté poslán na 15 dní do vězení.

Nyní už je naštěstí na svobodě. Video celé akce a záznamy z propuštění Saxonova publikovalo médium SOTA Vision.

Obrovskou odvahu projevují také lidé, kteří stále vycházejí do center nejrůznějších ruských měst s protiválečnými transparenty. Například 9. května, v den, kdy Rusko slaví vítězství ve druhé světové válce, se v Moskvě a Novosibirsku uskutečnilo dvě takové akce. Novosibirská aktivistka Jelena Tardasova-Jun nebyla zadržena, policie si její transparent pouze vyfotila. Mladý aktivista Alexandr Klevitov z Moskvy, který vyrazil do centra města s transparentem s textem „Ne válce!“, měl bohužel méně štěstí: byl zadržen a odvezen na policejní stanici, kde ho následně zbili. Propuštěn byl až druhý den ráno.

Opoziční aktivisté jsou bohužel v Rusku vystaveni fyzickému násilí poměrně často, a to jak ze strany provládních aktivistů, tak i právě ze strany policistů. Kromě výše zmíněného případu můžeme uvést například příběh Alexandra Želtuchina, aktivisty z Voroněže, který byl brutálně zbit během domovní prohlídky. Příslušníci policie ho také mučili elektrickými šoky a škrtili. Poté byl Alexandr předvolán k výslechu a nakonec propuštěn jako svědek v trestním řízení ve věci diskreditace ruské armády a veřejných výzev k extremismu.

Přesto z Ruska občas chodí i nějaké dobré zprávy.

Například začátkem května vyšlo najevo, že z Ruska uprchla známá filmová kritička a opoziční aktivistka Jekatěrina Barabaš, které hrozilo až deset let vězení za údajné šíření nepravdivých informací o ruské armádě a která měla na rozsudek čekat v domácím vězení. Nyní je v bezpečí ve Francii. V Moskvě zůstala její 96letá matka, která ale rozhodnutí dcery z Ruska emigrovat podpořila: „Když už se Kaťa vydala touto cestou, když už máme před sebou takovou zkoušku, je potřeba ji důstojně vydržet“.

Další dobrou zprávou je bezesporu to, že na konci května byl z vězení nedávno propuštěn Olexandr Sizikov, zcela nevidomý obyvatel Krymu, který byl stejně jako mnoho dalších krymských Tatarů obviněn z účasti v teroristické organizaci a odsouzen k 17 letům odnětí svobody.

Ruské úřady Olexandra obviňovaly ze čtení a šíření zakázané literatury, nyní ale konečně vzaly v úvahu jeho zrakové postižení a skutečnost, že žádnou podobnou literaturu číst opravdu nemohl.

83letá obyvatelka Petrohradu Ljudmila Vasiljeva, která v únoru 2025 vyrazila do centra města s protiválečným transparentem, za to dle rozhodnutí soudu musí zaplatit pokutu ve výši 10 000 rublů (asi 2750 Kč). Tuto nespravedlivou zprávu poněkud vyvážuje skutečnost, že paní Ljudmilu přišlo k soudu podpořit několik desítek lidí. Věnovali jí několik kytic, tleskali jí a děkovali za její odvahu.