Jako jeden z nejvýraznějších příkladů můžeme uvést slova předsedy ruské Rady pro lidská práva Valerije Fadějeva, který v prosinci 2024 prohlásil, že Solovecký kámen, tedy památník obětem sovětských politických represí stojící od roku 1990 v centru Moskvy, už tam nemá co dělat a je ho prý potřeba „konečně někam přemístit“. Podle ruských ochránců lidských práv může k demolici Soloveckého kamene, jehož instalace symbolizovala naději na proměnu Ruska v demokratický stát, nyní skutečně dojít.

Není proto divu, že jedním z nejdůležitějších fenoménů je pro dnešní Rusko tzv. memoriaktivismus (memory activism), tedy aktivistické praktiky jednotlivců zaměřené na práci s pamětí na minulost, v ruském kontextu především na masové politické represe. Jednat se může jak o jednorázové akce (například čištění pomníků obětí sovětských politických represí nebo kladení květin k těmto pomníkům), tak i o akce pravidelné. Například aktivisté z republiky Komi již pátým rokem uctívají památku lidí, kteří prošli tábory Gulagu v tomto kraji, a každý měsíc (!) umísťují ve veřejném prostoru jejich portréty spolu s květinami a svíčkami.
Podle našich kolegů z Memorialu, kteří situaci kolem podobných aktivistických praktik bedlivě sledují, se jich v roce 2024 v ruských městech uskutečnilo minimálně sto. Podrobnější informace k tomuto fenoménu naleznete také zde (v ruštině a v angličtině).

Zvláštní zmínku si zaslouží projekt Poslední adresa, v jehož rámci jsou na domech, kde žily před zatčením oběti sovětských represí, umístěny malé pamětní tabulky připomínající osud těchto lidí. Tento projekt vznikl za aktivní podpory Memorialu již v roce 2014. Od samého počátku se těšil velké popularitě a v roce 2017 byl z naší iniciativy rozšířen také do českého prostředí.
V posledních několika letech však získal tento projekt pro ruskou občanskou společnost ještě větší význam, a to z toho důvodu, že ruské úřady začaly proti instalaci těchto pamětních tabulek intenzivně bojovat. Provládní aktivisté je nyní pravidelně strhávají nebo špiní a opoziční aktivisté (anebo občas jen obyvatelé domů, kde byla ta která tabulka umístěna) je neustále čistí a obnovují. Místo zničených původních tabulek umísťují na stěny domů jejich kartonové kopie, které jsou pak často také zničeny, ale pak zase obnoveny – a tak pořád dokola.
Tento boj mezi režimem a demokraticky smýšlející částí ruské společnosti je neuvěřitelně symbolický a představuje zároveň jeden z nejvýraznějších příkladů současného memoriaktivismu.
O tom, jak je projekt Poslední adresa pro současné Rusko významný, ostatně svědčí i to, že jeho článek na ruskojazyčné Wikipedii byl jedním z uchazečů o titul „Článek roku 2024“.

Tuto fotografii zaslali kolegům z Memorialu aktivisté z Moskvy. Podepsali ji takto: „Moskva, pereulok Gagarina, dům č. 6. Pamětní tabulka připomínající osud perzekvovaného básníka Osipa Mandelštama zde vydržela devět let. Na konci prosince 2024 zmizela. Další den se na stejném místě objevila její kartonová kopie“.

Kolegové z lidskoprávní sekce Memorialu zařadili k 17. lednu 2025 na seznam politických vězňů 816 osob. To číslo ale představuje jen špičku ledovce. Skutečný počet lidí, kteří jsou v dnešním Rusku a na okupovaných ukrajinských územích z politických důvodů zbaveni svobody dle odhadů našich kolegů přesáhl 10 000. O detailech pronásledování a místu pobytu většiny z nich však bohužel není dostatek informací.
Každý z těchto lidí potřebuje naši podporu, která může přijít jak z Ruska, tak z Evropy. My v Gulag.cz se poslední dobou aktivně věnujeme jednomu způsobu podpory politických vězňů, a to psaní dopisů přímo do ruského vězení. Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale tyto dopisy se tam nejenže dostanou, ale dokonce odtud může přijít odpověď! Začátkem ledna jsme například dostali dopis od historika a spolupracovníka Memorialu Jurije Dmitrijeva, který si odpykává nespravedlivý patnáctiletý trest v jednom z mordvinských táborů. To, že je náš kolega a přítel navzdory všemu víceméně v pořádku a i v těchto podmínkách pokračuje ve výzkumné činnosti, teď víme přímo od něj.
Více informací o tom, jak funguje psaní dopisů do vězení, najdete v tomto podrobném návodu.
Existují i další způsoby, jak podpořit nespravedlivě odsouzené lidi. Ti, kdo stále žijí v Rusku, například osobně navštěvují politicky motivované soudy a poskytují tak zatčenému člověkovi morální podporu, nebo mu poskytují naopak podporu materiální a zakupují potřebné potraviny nebo hygienické potřeby. Z Evropy lze pak zajistit především informační podporu, tedy otevřeně hovořit o zločinech ruských úřadů a co nejvíce upozorňovat na problematiku politických vězňů.

Systematické lidskoprávní činnosti se naštěstí věnuje celá řada aktivistů a organizací, včetně našich kolegů z Memorialu a OVD Info. Někdy přináší jejich práce opravdu dojemné výsledky. Díky OVD Info například dostali někteří političtí vězni pod stromeček dárky, o které si předem řekli (nový batoh, pastelky, šachovou soupravu...).\
Spolupracovníci Memorialu se podělili o další dojemný příběh: na sociálních sítích dlouhodobě sledují situaci Ukrajinců nezákonně vězněných v Rusku a vždy se snaží k těmto případům dohledat co nejvíce informací. Zejména několikrát psali o osudu Serhije Ofičerova, obyvatele Chersonu, který byl v roce 2022 zatčen a obviněn z přípravy teroristického činu. Nyní se nachází v ruském vězení a hrozí mu minimálně 10 let odnětí svobody.
Otec Serhije Hennadij žije v Chersonu. V létě 2024 kontaktoval naše kolegy a poděkoval jim za jejich práci, díky níž se o osudu jeho syna dle jeho slov „dozvědělo opravdu hodně lidí“. Od té doby s Memorialem zůstává v pravidelném kontaktu. Nedávno jim například poslal fotografii kresby, kterou Serhij nakreslil ve vazbě. Nápis na ni zní: „28 měsíců zajetí“.

Vážení přátelé, pokud rozumíte ruštině, rádi bychom na závěr doporučili k přečtení tři rozhovory s našimi kolegy z Memorialu a OVD Info. Všechny byly publikovány na portálu Reforum v rámci jednoho cyklu věnovaného problematice boje za lidská práva v Rusku.
Více se můžete dozvědět o fenoménu sovětských disidentů (rozhovor s Alexandrem Danielem), vývoji lidskoprávních aktivit po rozpadu SSSR (rozhovor se Sergejem Krivenkem) a naléhavých výzvách, kterým čelí nejen ruská, ale i evropská občanská společnost (rozhovor s Denisem Šedovem).