Hudbu zpěváků, kteří byli ruskými úřady prohlášení za zahraniční agenty, hrála kapela Stoptime v centru Petrohradu opakovaně. Poprvé byli její účastníci zadrženi už na konci srpna, a to pod záminkou porušování nočního klidu. Tehdy je však rychle propustili – a mladí hudebníci se prakticky hned vrátili ke koncertní činnosti. Poslechnout si je chodily desítky lidí, videa z těchto vystoupení se aktivně šířila na sítích, a kapely si začala všímat nejen demokratická část společnosti, ale také provládní média.

Dne 15. října byli Diana Loginova, Alexandr Orlov a Vladislav Leontjev zadrženi a posláni do vazby, kde se nachází dodnes. Úřady vůči nim uplatňují svou oblíbenou taktiku, kdy je obviňují z nových a nových správních deliktů a na základě toho jim stále prodlužují dobu zadržení. Na svobodu by se zatím měli dostat v listopadu, bohužel ale nelze vyloučit, že proti nim bude nakonec zahájeno trestní stíhání. Obzvlášť znepokojivá je situace Diany, s níž byly sepsány hned dva protokoly o údajné diskreditaci ruské armády.

Podle její matky má Diana „svou zemi opravdu ráda“ a o tom, že hudebníci, jejichž písně zpívala (zejména Noize MC, Monětočka a Zemfira) zastávají otevřeně proukrajinský postoj, „pravděpodobně vůbec nevěděla“. Samotná Diana u soudu a v rozhovorech s novináři vyprávěla, že její koncerty neměly žádné „politické“ cíle a že jí hlavně šlo o šíření kvalitní hudby. Příběh pronásledování kapely Stoptime se však na symbolické úrovni stal výrazným příkladem odporu mladé generace proti represivnímu státu, jenž se snaží prosadit cenzuru ve všech oblastech života.

Podle lidskoprávních aktivistů jde o první případ, kdy jsou umělci takto demonstrativně a dlouhodobě pronásledování pouze za to, že na veřejnosti hráli „nesprávnou“ hudbu. Možná i proto se kapela Stoptime setkala s obrovskou vlnou solidarity. V ulicích ruských měst se téměř okamžitě objevily plakáty na její podporu a propuštění Diany, Alexandra a Vladislava požadovala celá řada aktivistů.

Zvlášť dojemné je, že se účastníků kapely ihned zastali jejich kolegové, pouliční hudebníci z různých koutů Ruska, kteří také začali veřejně hrát písně Zemfiry, Noize MC nebo Monětočky. Někteří z nich byli za to rovněž zadrženi – například Jevgenij Michajlov z Jekatěrinburgu strávil ve vězení 14 dní a zpěvačka Jekatěrina Romanova z Permu pak dostala sedm dní vězení a k tomu 60 hodin obecně prospěšných prací.

Na fotografiích: 1. nápis na asfaltu „Svobodu Stoptime“ v Novosibirsku, 2. hudebník Jevgenij Michajlov u soudu, 3. aktivista s plakátem na podporu hudebníků v Moskvě, 4. plakát na podporu kapely v centru Petrohradu.

Kromě akcí na podporu Stoptime proběhly v ruských městech i další poklidné akce, v jejichž rámci lidé vyjadřovali jak svůj občanský postoj, tak solidaritu s oběťmi sovětských i současných politických represí.

Na konci října se obyvatelé nejrůznějších ruských měst od Petrozavodsku a Syktyvkaru po Perm, Murmansk a Krasnojarsk připojili k akci Navracení jmen. Kdysi ruské úřady oficiálně povolovaly pořádání této akce a obzvlášť velké množství lidí se tradičně scházelo v Moskvě u Solověckého kamene nedaleko hlavní budovy FSB. Tyto časy jsou dávno pryč, nicméně i letos položilo několik desítek lidí k Solověckému kameni květiny. Mezi nimi nechyběli evropští diplomaté, včetně těch z České republiky.

Celkově se jména obětí sovětských represí letos četla minimálně ve 44 zemích po celém světě. Pokud vás zajímá, jak akce v různých městech vypadala, na tomto odkazu je k dispozici záznam živého vysílání, které organizovali kolegové z ruského Memorialu.

V říjnu jsme si také uctili památku zavražděného opozičního politika Borise Němcova, který by letos mohl oslavit 66. narozeniny. Tento den 9. října se na jeho hrobě a na místě, kde byl v únoru 2015 zastřelen, objevilo mnoho věnců a kytic. Na některých smutečních stuhách stálo: „Ochránci svobodného Ruska.“

V říjnu oslavil narozeniny také Vladimir Putin. Ten den vyšla jedna z obyvatelek Petrohradu do centra města s transparentem, kde kritizovala politiku ruského prezidenta. Policie ji kupodivu nezadržela.

Jiný obyvatel Petrohradu, mladý aktivista Jegor Šramko, vyšel 17. října na centrální náměstí s ještě výraznějším transparentem, kde na modrožlutém pozadí stál krátký nápis „Ne válce s Ukrajinou“. V centru města strávil Šramko necelou hodinu. Následně byl zadržen a obviněn z diskreditace ruské armády a výtržnictví.

V každém takovém přehledu mluvíme o smutných tendencích, které svědčí o tom, že situace v Rusku se neustále zhoršuje – o porušování práv politických vězňů, pronásledování nejrůznějších skupin obyvatelstva, zpřísňující se cenzuře a dalších. V další části přinášíme jen několik zpráv z poslední doby, které tyto negativní trendy jasně ilustrují.

Podle údajů organizací na ochranu lidských práv v Rusku v poslední době rapidně roste počet trestních řízení zahajovaných proti nezletilým na základě paragrafů o veřejném ospravedlňování terorismu nebo vlastizradě. Za prvních šest měsíců letošního roku bylo na základě těchto obvinění zadrženo 42 nezletilých. A v září 2025 bylo hned 46 nezletilých zařazeno na oficiální seznam teroristů a extremistů – což představuje naprostý (a velmi znepokojivý) rekord.

Ostatně celkový počet trestních řízení za údajnou vlastizradu a špionáž v Rusku poslední dobou výrazně vzrostl. Podle údajů lidskoprávního projektu First Department tvoří nyní obvinění z vlastizrady přibližně 20 % všech politicky motivovaných trestních stíhání, přičemž trestní řízení může být zahájeno dokonce i proti obyvatelům okupovaných ukrajinských území. Například na konci října byl na základě takového obvinění zadržen muž žijící v okupované části Záporožské oblasti. Důvodem se stalo to, že finančně podporoval ukrajinskou armádu.

Práva lidí, kteří se z nespravedlivých důvodů ocítají za mřížemi, jsou bohužel velmi často porušována. Ani pozornost médií a práce právníků mnohdy nepomáhá. Někdo z politických vězňů proto přistupuje k tak radikálnímu kroku, jako je vyhlášení hladovky.

Například 65letý aktivista Michail Kriger drží hladovku již od 25. září a více než týden odmítal dokonce i vodu. Tímto způsobem protestuje proti rozhodnutí vězeňské správy izolovat ho od ostatních vězňů. Podle jeho rodiny je odhodlán v hladovce pokračovat (i přesto, že už kvůli nedostatku sil nechodí ani na procházky).

Hladovku v říjnu vyhlásila také 36letá aktivistka Darja Poljudova a 33letá novinářka Nika Novak. Obě si stěžovaly na kruté podmínky věznění a konflikty se spoluvězeňkyněmi.

Ruské úřady se systematicky vyhýbají tomu, aby politickým vězňům poskytovaly odpovídající lékařskou péči – i v případech, kdy ji nutně potřebují. Často se tak stává, že do vězení jsou posílání lidé s vážnými onemocněními, jimž takový trest může objektivně velmi uškodit.

Výrazným příkladem je příběh 45letého saxofonisty Andreje Šabanova ze Samary (na fotografii vystupuje z policejního antonu), který byl odsouzen k šesti letům vězení za příspěvek na sociálních sítích. Šabanov má druhý stupeň invalidity a trpí několika závažnými chronickými onemocněními, mimo jiné psoriatickou ankylozující spondylartritidou. Jeho zdravotní stav se ve vězení rapidně zhoršil, přesto mu není poskytována potřebná lékařská péče – na což si během soudních jednání opakovaně stěžoval.

Dalším případem je 46letá aktivistka Olga Komleva z Ufy, která byla odsouzena k 12 letům vězení. V říjnu v jednom z dopisů napsala, že už od září „zcela ztratila schopnost mluvit“. Není jasné, zda se jí dostává zdravotní péče.

Naopak zdravé lidi ruské úřady pravidelně posílají na nucenou a zcela zbytečnou „léčbu“. Například 37letý obyvatel Kaliningradu Oleg Savvin, obviněný z šíření nepravdivých informací o ruské armádě, vypráví, že je už od léta držen v psychiatrické léčebně, kde mu jsou násilím podávána sedativa. U soudu ho hájila advokátka Marija Boncler, ta byla však koncem května sama poslána do vězení (kde se její zdravotní stav rovněž výrazně zhoršil).

Obzvlášť smutné je, že v ohrožení zůstávají i bývalí političtí vězni (pokud po propuštění okamžitě neopustí Rusko, jak to udělal třeba Alexej Moskaljov).

Například mladý umělec Pavel Krisevič, který se na svobodu dostal letos v lednu, emigraci z principu odmítá – a od doby svého propuštění byl už několikrát pod smyšlenými záminkami zadržen. 7. listopadu pak byl zařazen na seznam „zahraničních agentů“, což mu výrazně zkomplikuje život.

Zcela cynicky je pronásledován také nevidomý 41letý krymský Tatar Oleksandr Sizikov, který byl dříve obviněn z účasti v teroristické organizaci a odsouzen k 17 letům vězení.

Za mřížemi strávil osm měsíců, než byl letos v květnu kvůli svému zdravotnímu stavu propuštěn. V říjnu soud toto rozhodnutí zrušil a už 23. října byl Oleksandr znovu zadržen. Po domovní prohlídce byl poslán na deset dní do vězení, ale i po uplynutí této doby ho bohužel nepropustili. Podle jeho matky bylo proti němu zahájeno nové trestní stíhání.

Ruské úřady vynakládají velké úsilí k tomu, aby co nejvíce zkomplikovaly život všem „neloajálním“ organizacím i jednotlivcům. Bohužel mnohé z nich tento tlak nutí k tomu, aby svou činnost ukončili – i pokud se ze začátku opravdu snažili přizpůsobit měnícím se podmínkám.

Jednou z nejsmutnějších zpráv října bylo oznámení o uzavření známé neziskové organizace Nasiliju.net (Ne násilí), která od roku 2015 pomáhala obětem domácího násilí v Rusku. V roce 2020 byla zařazena na seznam „zahraničních agentů“.

Při oznámení ukončení činnosti napsala její ředitelka Anna Rivina na sociálních sítích: „Nejprve nám zakázali pořádat akce. Poté jsme se už nesměli věnovat osvětové činnosti. Stále více lidí se nás začalo bát, stále více iniciativ nám odmítalo pomoc. <...> Nakonec už nezbyl žádný prostor pro práci.“

Zdá se, že v dnešním Rusku – kde se legislativa neustále zpřísňuje, kde úřady zakazují dvacet let staré písně, kde se médiím udělují vysoké pokuty třeba jen za publikaci článku o životě queer lidí a kde se proti dvacetiletým studentům zahajují správní řízení jen proto, že si na internetu přečetli „nepovolený“ text – se už téměř nikdo nemůže cítit zcela v bezpečí.

To trefně popsal 60letý spisovatel a kulinární historik Pavel Sjutkin, který byl v říjnu poslán do vazby za údajné šíření nepravdivých informací o ruské armádě. Když ho přivedli k výslechu do Vyšetřovacího výboru, stihl natočit krátké video, kde prohlásil: „Právě mi bylo sděleno obvinění, s nímž samozřejmě nesouhlasím – ale to už je vlastně jedno. Je třeba si uvědomit, že každý čestný spisovatel, novinář nebo historik v Rusku musí být vždy připraven jít do vězení. Dnes tato role připadla mně. Ale nezoufejte: přijde den, kdy tato temnota nad Ruskem zmizí. Na shledanou, přátelé.“