Na konci listopadu 2025 uspořádala organizace Gulag.cz ve spolupráci s Memorialem a třemi českými univerzitami sérii veřejných debat 100 dní po Putinovi. Diskuze proběhly za velkého zájmu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, brněnské fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve všech třech městech se naplnily sály a atmosféra nasvědčovala tomu, že zájem o budoucnost Ruska navzdory hlubokému pesimismu posledních let trvá. Jak totiž poznamenali vystupující — bez zásadní změny v Rusku nenastane bohužel změna bezpečnostní situace nejen na Ukrajině, ale ani v celé Evropě.
Debaty představily projekt ruských právníků spojených s Centrem na ochranu lidských práv Memorial Grigorije Vajpana, Gleba Boguše a Nikolaje Bobrinského se stejnojmenným názvem „100 dní po Putinovi“. Ten vychází z více než tisícistránkové právní analýzy a nabízí konkrétní návrhy na obnovu právního státu v Rusku v prvních sto dnech po skončení současného režimu. Projekt je koncipován jako soubor technických kroků umožňujících spravedlivý mír, nastolení odpovědnosti a demokratizaci. Moderování debat se ujala novinářka Tereza Engelová a český pohled během nich doplňovali bývalý zpravodaj ČT v Rusku Miroslav Karas (Olomouc, Praha) a politolog Jan Holzer (Brno).
Rusko není monolit. A změna je možná!
Jedním z nejvýraznějších poselství celé série bylo zdůraznění, že pohled na ruskou společnost jako na jednotný, pasivní a neměnný celek je mylný. Jak zaznělo v Olomouci: „Rusko a ruská společnost nejsou monolit. Je to hluboce atomizované prostředí, plné napětí, protikladů a často i nemožnosti sdílet společný názor. Moskva se absolutně liší od dalekých regionů na Sibiři, stejně tak kultura různých národů žijících na území Ruské federace.“
Podle Nikolaje Bobrinského nelze do budoucna zcela vyloučit ani rozpad Ruské federace, ideálně demokratickou a mírovou cestou, jakou světu ukázalo Československo.
Podle vystupujících Putin usiluje o to, aby svět uvěřil opaku — že Rusko není schopné změny a že veškerá transformace by nutně vedla k chaosu. Tento narativ podle právníků patří k jeho nejsilnějším zbraním: „Putin prodal celému světu představu, že bez něj to bude ještě horší. A proto se s ním prý musí jednat.“
Zaznělo však také, že tento narativ nemá oporu v realitě a že Rusové nerezignovali na představu změny. Grigorij Vajpan formuloval postoj, který získal silný ohlas: „Jsem občan Ruska a žádný jiný stát nemám. Pokud se nepokusím přiblížit změně k lepšímu, nebudu se moci nikdy vrátit do své země.“
Rusko doma i ve vyhnanství
Důležitým leitmotivem všech debat bylo rozlišení mezi minimálně dvěma občanskými společnostmi: tou, která přežila v Rusku, byť v silně omezené podobě, a tou, která existuje v exilu v Evropě či dalších zemích.
Jak právníci v průběhu večerů zdůrazňovali: „Když mluvíme o Rusku, mluvíme i o Rusku ve vyhnanství.“
Ruská exilová občanská společnost dnes podle nich disponuje kompetencemi, odborností a svobodou, které mohou sehrát zásadní roli ve chvíli, kdy se otevře prostor pro změnu. Nejde tedy pouze o to, co se bude dít v Kremlu, ale i o to, co z občanské společnosti zůstane — a co může být v budoucnu využito.
Skepticismus publika a nové argumenty pro naději
Ve všech třech městech zaznívaly podobné otázky, často se silně skeptickým podtónem:
- Je Rusko vůbec schopno změny?
- Není to jen další cyklus falešných nadějí?
- Proč by se tentokrát mělo stát něco jinak?
Právníci reagovali otevřeně a realisticky. Připustili, že žádný scénář není jistý, že riziko selhání je vysoké, ale že je nezbytné se o změnu pokusit. „Musí se to zkusit. Pokud to nezkusíme, nemůžeme mluvit o žádné budoucnosti.“
Zaznělo také, že Západ má stále významné páky, které v minulosti dostatečně nevyužíval: „Po pádu komunismu si mnozí mysleli, že tržní ekonomika vše vyřeší. To byla chyba. Právní stát se neobnovuje sám.“
Zároveň bylo poukázáno na slabé stránky současného režimu. Putin podle právníků ztratil kontakt s realitou a nemůže se zastavit, protože by to znamenalo jeho politický konec. Tento moment označili za potenciálně klíčový v budoucím vývoji Ruska.
Co může ruská společnost udělat a jak může pomoci svět
Významná část debat se věnovala otázce, co mohou sami Rusové dělat v situaci, kdy politická změna doma vypadá nedosažitelně: „Otázka nezní jen: Co může Západ udělat pro Rusko? Otázka zní také: Co mohou Rusové sami dělat, aby došlo ke změně — a zda je v tom svět může nechat samotné.“
Odpovědí právníků byl návrh systematického postupu:
- příprava právního rámce pro přechodné období,
- rozpracované lustrace represivních struktur,
- budování odborných kapacit v exilu,
- dlouhodobé uchování paměti o zločinech režimu.
Projekt „100 dní po Putinovi“ tak není politickou vizí, ale „technickým manuálem“, který může využít kdokoliv, kdo jednou převezme odpovědnost za stát.
V čem spočívala hlavní naděje tří večerů
Navzdory obavám, že debaty budou příliš odborné nebo příliš temné, se ukázalo, že právníci dokázali formulovat něco zásadního: naději založenou na odbornosti, nikoli na iluzi.
Grigorij Vajpan v Olomouci řekl: „Musíme být připraveni. Lustrace je nezbytný krok. Jinak Rusko spadne zpět do autoritářství. Putin chce, aby svět věřil, že Rusko není schopné změny. My tvrdíme opak.“
Právě tato kombinace realismu a kompetence působila na publikum nejvíce. Nebyl to optimismus — ale jasná formulace toho, proč má smysl budoucnost Ruska promýšlet už nyní.
Co bude dál?
Gulag.cz bude v podpoře projektu „100 dní po Putinovi“ pokračovat. Ruská právní a občanská opozice bude i nadále potřebovat mezinárodní zázemí, odborné kontakty a platformy, kde může své myšlenky diskutovat a rozvíjet.
Série debat ukázala, že v České republice existuje silný zájem o to, jak může vypadat Rusko po Putinovi a jaké kroky mohou zabránit dalšímu cyklu násilí a autoritářství. A také potvrdila něco zásadního: přemýšlet o budoucnosti Ruska není naivitou — je to součást evropské bezpečnosti i odpovědnosti.
Reflexe debat v médiích:

.jpg)




.jpg)

















.jpg)






.jpg)








.jpg)










