Chystaný zákon by měl omezit fungování neziskových organizací, respektive těch z nich, které mají „jakékoli zahraniční vazby“. Pokud by byl zákon přijat, musely by se takové organizace registrovat ve speciální databázi a zveřejňovat informace o všech vazbách na zahraničí a důkladných podrobnostech o svých spolupracovnících včetně finančích toků. Podrobněji zde, případně zde.

Připravovaný zákon je přes nepravdivá tvrzení svých autorů o americké inspiraci svým zněním zcela otevřeně inspirován podobným zákonem o „zahraničních agentech“ z Ruska, kde platí od roku 2012. Ze začátku se měl týkat jen několika málo nezávislých organizací, úřady v Rusku jej ale dodnes neustále zpřísňují a nyní je na seznamu „zahraničních agentů“ více než tisíc fyzických i právnických osob.

Znění zákona by se přitom mohlo jevit jako poměrně absurdní. Aby mohl být subjekt označen za zahraničního agenta, formálně musí splňovat jen několik podmínek: získat „podporu“ ze zahraničí nebo se jen nacházet pod „zahraničním vlivem“ a současně s tím vykonávat „politickou činnost“. Kritéria pro určení, co to jsou „zahraniční vliv“ a „politická činnost“, jsou ale tak abstraktní, že se pod tato slova dá zahrnout cokoli. A ruské úřady to aktivně zneužívají k tvrdé šikaně nepohodlných subjektů.

Právě kvůli abstraktním formulacím je tento zákon v dnešním Rusku jedním z mimořádně účinných nástrojů tlaku na občanskou společnost a kritické hlasy. Je spojen s celou řadou diskriminačních omezení, za jejichž porušení hrozí pokuty a reálné tresty odnětí svobody. Zákon výrazně zhoršil život obrovskému množství našich ruských kolegů, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme – historickým a lidskoprávním organizacím, nezávislým historikům, novinářům, občanským aktivistům. Proto při sledování aktuálního dění v Česku považujeme za důležité alespoň v základních bodech připomenout, jak byl tento zákon v Rusku přijímán, co tomu předcházelo a kam až to dospělo.

Počátky na Bolotném náměstí
Od prosince 2011 do května 2012 se v Rusku konaly rozsáhle protesty, které následně vyvrcholily brutálním potlačením demonstrací na moskevském Bolotném náměstí. Protesty souvisely s parlamentními a prezidentskými volbami, jejichž výsledek velká část společnosti neuznávala, neboť je provázela celá řada prokazatelných podvodů. Namísto prošetření podvodů ruské úřady tehdy celé dění veřejně začaly spojovat se „zahraničním vlivem“ a dokonce tvrdily, že Západ připravuje změnu režimu v Rusku, čehož měl údajně dosáhnout skrze činnost nevládních organizací.

Právě na tomto pozadí byla v létě 2012 připravena a podepsána první verze zákona o „zahraničních agentech“. Tento status mohlo ruské ministerstvo spravedlnosti nově udělovat nevládním organizacím, které přijímají financování ze zahraničí a současně se věnují politické činnosti. Na takové organizace byla uložena povinnosti zaregistrovat se ve speciálním registru, označovat všechny své publikace a materiály zvláštní poznámkou a pravidelně podávat zprávy o své činnosti.

Tento náhlý zásah do fungování občanské společnosti samozřejmě nezůstal bez povšimnutí. Zákon vyvolal ostrou kritiku ze strany mnoha organizací a kriticky se k němu vyjádřila například i prezidentská rada pro lidská práva. Přesto byl přijat – a první „zahraniční agenti“ se v Rusku objevili v roce 2013. Výrazněji však zákon začal fungovat až od roku 2014. Právě tehdy byla například na seznam zařazena jedna ze zastřešujících organizací sdružení Memorial – Lidskoprávní centrum Memorial. Postupně se zde ocitla celá řada významných nevládních organizací.

Nejen organizace, ale i média a jednotlivci
Časem byla zaváděna nová a nová omezení legislativy o zahraničních agentech. Například se postupně rozšiřoval pojem „politická činnost“, které se musela organizace věnovat, aby byla zařazena na seznam „zahraničních agentů“. Vedle přímé organizace politických demonstrací začalo od roku 2016 do této kategorie spadat například i pozorování voleb.

Od roku 2017 bylo přijato zásadní opatření, které umožnilo označovat za „zahraniční agenty“ nejen nevládní organizace, ale také média, včetně těch zahraničních. K dalšímu velmi výraznému zpřísnění zákona pak došlo v roce 2019. Tehdy ministerstvo spravedlnosti získalo právo označovat za „zahraniční agenty“ nejen organizace a média, ale také jednotlivce. Ti se „zahraničními agenty“ mohli stát, pokud jakýmkoli způsobem „šířili“ materiály těch, kteří se již nacházeli na seznamu „zahraničních agentů“, a zároveň někdy obdrželi finanční prostředky ze zahraničí. Takto vágní formulace vedly k tomu, že se v rizikové zóně náhle ocitli nejen novináři, ale i běžní lidé aktivní na sociálních sítích. Seznam „zahraničních agentů“ se tak začal více a více rozšiřovat o nové jednotlivce a organizace.

Od zahájení otevřené ruské invaze na Ukrajinu se zákon o zahraničních agentech zpřísňuje prakticky neustále. Zatímco původně bylo pro udělení tohoto statusu podmínkou přijímání finanční podpory ze zahraničí, od prosince 2022 k zařazení na seznam stačí, aby se člověk nebo organizace jen nacházela „pod zahraničním vlivem“. Podmínka „vykonávání politické činnosti“ sice zůstala zachována, ta však může zahrnovat i účast na demonstracích nebo komentování politického dění na sociálních sítích.

Od roku 2022 čelí osoby a organizace zařazené na seznam „zahraničních agentů“ velmi tvrdým diskriminačním omezením a zákazům. Povinnost označovat všechny své publikace a materiály zvláštní poznámkou je už dávno jen jedním z mnoha opatření. „Zahraniční agenti“ mají nyní například zcela zakázáno vykonávat vzdělávací a osvětovou činnost, nemohou pracovat ve státní službě, kandidovat ve volbách, být členy volebních komisí ani organizovat veřejné akce. Postupně přicházejí také o možnosti výdělku: nesmějí přijímat státní financování, od února 2024 je inzerentům zakázáno umísťovat jakoukoliv reklamu na jejich webových stránkách a sociálních sítích. Od prosince 2024 musí příjmy z autorských práv, pronájmu nemovitostí či bankovních vkladů ukládat pouze na zvláštní účty, přičemž s penězi lze nakládat pouze se souhlasem soudu.

Formální možnost odvolání
Formálně přitom „zahraniční agenti“ mají právo se proti zařazení na tento seznam odvolat, v praxi je však úspěšné odvolání téměř nemožné. Obrovské množství složitých byrokratických požadavků, které je třeba splnit, spolu s rizikem vysokých pokut a trestního stíhání vede k tomu, že mnoho organizací je po uznání za „zahraniční agenty“ nuceno ukončit svou činnost. A i pokud se snaží splnit veškeré požadavky, občas je jejich činnost násilně přerušena státem. Právě to se například stalo výše zmíněnému Lidskoprávnímu centru Memorial, pro jehož soudní zrušení v roce 2021 se formálním důvodem stalo údajné porušení povinností „zahraničních agentů“.

Za porušení „povinností zahraničního agenta“ – například za šíření materiálů bez příslušného označení nebo za nepředložení pravidelných detailních zpráv o činnosti – hrozí nejprve pokuta. Pokud však během jednoho roku dojde k dalšímu porušení, může následovat trestní odpovědnost až do výše tří let odnětí svobody.

Obětí zákona se v Rusku stalo mnoho organizací, které pracovaly výhradně v zájmu zlepšení a kultivace ruské společnosti – sdružení Memorial mapující oběti sovětských represí, hnutí Golos monitorující svobodu voleb, nadace Dmitrije Zimina podporující ruskou vědu a kulturu a mnozí další. Zákon, který ještě v roce 2012 někteří lidé zlehčovali, se nakonec ukázal jako velmi účinný nástroj pro utahování šroubů v Rusku, který umlčuje veškeré kritické hlasy. A byl jen první v řadě. Ve výsledku jsou dnes v Rusku tisíce politických vězňů, kteří sedí v brutálních ruských věznicích jen za post na sociálních sítích, a z Ruska se stal doslova vražedný totalitní stát.

Proto za Gulag.cz jasně odmítáme jakékoliv snahy zavést obdobné zákony i u nás v České republice.