Například 64letý důchodce a bývalý horník Oleg Tyryškin (na fotografii výše) zemřel už 4. února, do médií se tato zpráva dostala až na konci dubna.
Tyryškin byl v roce 2024 odsouzen ke dvěma letům vězení za komentář na sociálních sítích, v němž kritizoval otce čečenského lídra Ramzana Kadyrova. Trpěl vážnými onemocněními, panickými záchvaty a poruchou osobnosti. K jeho zdravotnímu stavu však soud nepřihlédl. Když si Oleg Tyryškin během jednoho z jednání kvůli problémům s dýcháním lehl na podlahu, soudce prohlásil, že to dělá jen proto, aby se vyhnul účasti na soudu.

V zimě v ruském vězení zemřel také 52letý zaměstnanec zbrojního závodu v Kursku Roman Sidorkin. Informace o jeho smrti se sice objevila již v únoru, dlouho však nebyla potvrzena. Oficiální zpráva z nemocnice přišla teprve na konci dubna.
Roman Sidorkin byl zadržen na jaře roku 2022 a obviněn z přípravy sabotáže na železničních tratích a spolupráce s ukrajinskou rozvědkou. Byl odsouzen k 17 letům vězení, následně mu byl trest zvýšen na 23 let. V prosinci 2025 se u něj objevily příznaky bronchitidy, do nemocnice byl převezen až v lednu, kde 8. ledna zemřel.

Podle údajů organizace Memorial je od roku 2000 známo celkem 68 případů úmrtí osob, které byly v Rusku zbaveny svobody z politických důvodů. 55 z nich připadá na období po zahájení otevřené ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022.

To, že ruské soudy posílají do vězení lidi ve velmi vážném zdravotním stavu, je bohužel již běžnou praxí – stejně jako to, že jim v průběhu výkonu trestu není poskytována odpovídající lékařská péče. Často jim není poskytována vůbec, přičemž jednání úřadů v těchto případech působí až neuvěřitelně cynicky.

Jedním z nejdramatičtějších příkladů je příběh 44letého krymského Tatara Tofika Abdulgazijeva, který si odpykává nespravedlivý 12letý trest odnětí svobody za údajnou podporu terorismu.

Na fotografii výše: Tofik Abdulgazijev u soudu. Tato fotografie byla pořízena před několika lety, dnes už vypadá jinak: během pobytu ve vězení zhubl téměř o 40 kilogramů. Zdroj: Krymskaja solidarnosť.

V prosinci 2025 mu byl diagnostikován nádor na mozku a obhajoba usilovala o jeho propuštění ze zdravotních důvodů. Na konci února 2026 však lékaři v trestanecké kolonii Tofika Abdulgazijeva donutili podepsat dokument, v němž stálo, že si na žádné zdravotní potíže nestěžuje. Následně byl z nemocnice vrácen zpět do trestanecké kolonie a na konci dubna proti němu bylo zahájeno nové trestní řízení.

Dalším velmi smutným příkladem je příběh 37letého blogera Igora Jakuničeva, který byl za údajné šíření nepravdivých informací o ruské armádě odsouzen k 12 letům odnětí svobody. Ve vězení mu začal rychle růst nádor v oblasti krku. Není mu poskytována žádná léčba; jako důvod se v oficiálních dokumentech uvádí, že ji Igor odmítl, ačkoli by to podle jeho matky nikdy dobrovolně neudělal. V rozhovoru pro nezávislé médium SOTA Vision jeho matka rovněž uvedla, že již několik týdnů nemá žádné informace o tom, v jaké věznici je její syn držen.

Pobyt v ruských věznicích je mimořádně náročný i pro lidi bez vážných zdravotních problémů. Úřady systematicky usilují o to, aby je zbavily důstojnosti, a tomuto cíli je podřízen celý vězeňský systém, jeho struktura i povinný denní režim.

Velmi výmluvné svědectví o tom sepsala novinářka Antonina Favorskaja (5 a půl roku vězení, na fotografii vpravo dole), která je od února držena v ženské trestanecké kolonii č. 3 v Kostromské oblasti. V korespondenci s novináři média Novaja Gazeta uvádí, že na zhruba sto žen zde připadá pouze jeden sprchový kout, čtyři záchody a šest umyvadel. Na ranní hygienu mají přitom vyhrazeno pouhých 10 minut. Popisuje také další detaily o nesmyslných pravidlech, která v této trestanecké kolonii panují – například že je vězenkyním zakázáno používat fén, ale zároveň nesmějí chodit s rozpuštěnými vlasy, takže musí chodit s mokrým copem nebo culíkem. Nemají ani prakticky žádné místo na sušení vypraného oblečení, a proto musí chodit v napůl mokrém oděvu.

Kromě Antoniny Favorské si zde odpykává trest celá řada dalších politických vězeňkyň. Je zde například držena 40letá režisérka Jevgenija Berkovič (téměř 6 let vězení za údajné výzvy k terorismu, na fotografii vlevo nahoře) nebo dvě lékařky obviněné z šíření nepravdivých informací o ruské armádě – 61letá Olga Menšich (8 let vězení, vpravo nahoře) a 70letá Nadežda Bujanova (5 a půl roku vězení, vlevo dole).

Počet lidí, kteří jsou v Rusku nespravedlivě zbaveni svobody, bohužel neustále roste. Jedním z nejčastějších důvodů pronásledování je podpora činnosti Alexeje Navalného. V ohrožení přitom nejsou jen ti, kteří se k jeho odkazu dosud otevřeně hlásí, ale i lidé, kteří alespoň jednou – byť před několika lety a třeba jen malou částkou – finančně podpořili Fond boje proti korupci, který Navalnyj založil. Tito lidé jsou obviňováni z financování extremismu.

Podle odhadů nezávislého média Mediazona bylo v této věci do dubna 2026 po celém Rusku zahájeno nejméně 225 trestních řízení (skutečný počet bude s velkou pravděpodobností vyšší, protože informace o mnoha případech se objevují se zpožděním). Pokud je podstatou obvinění pouze finanční podpora Navalného, ukládají se zatím nejčastěji relativně mírné tresty, tedy „jen“ pokuty. Často se však stává, že na toto obvinění navazují další, mnohem závažnější – například obvinění z financování ukrajinské armády. V takových případech jsou tresty výrazně přísnější a dosahují 10–15 let odnětí svobody.

Například 59letý Igor Mešalnikov z Kostromské oblasti (na fotografii výše) v letech 2021 až 2022 podpořil Navalného organizaci celkovou částkou 2 700 rublů (cca 750 Kč). Za to mu byla nejprve uložena pokuta ve výši 40 000 rublů (cca 11 000 Kč); o několik měsíců později byl však obviněn z financování další organizace, která je v Rusku považována za extremistickou (Artpodgotovka), a v důsledku toho odsouzen k 10 letům vězení.

Kromě příznivců Navalného ruský stát aktivně pronásleduje také členy demokratické strany Jabloko (rusky Jablko). Přestože se její členové v posledních letech snaží vyhýbat se přímé konfrontaci s úřady, Jabloko zůstává jedinou stranou v Rusku, která se otevřeně zasazuje o co nejrychlejší zahájení mírových jednání s Ukrajinou.

Vedoucí představitelé strany čelí v Rusku pronásledování dlouhodobě. Jedním z nejvýraznějších případů je známý politik Lev Šlosberg, s nímž je v současnosti zahajeno hned dvě trestní řízení, a to za „opakovanou diskreditaci ruské armády“ a za „šíření nepravdivých informací o ruské armádě“. Ve třetím řízení, které se týkalo údajného vyhýbání se povinnostem „zahraničního agenta“ (za nějž byl státem prohlášen v roce 2023), byl Lev Šlosberg na konci dubna odsouzen k 420 hodinám veřejně prospěšných prací. Podle dalších obvinění mu hrozí až 15 let odnětí svobody.

Na fotografii: Lev Šlosberg u soudu. Zdroj: SOTA Vision.

V dubnu se také výrazně zvýšil tlak na příznivce strany po celé zemi, od Karélie po Irkutsk a Jekatěrinburg. Po domovních prohlídkách u členů jekatěrinburské pobočky, během nichž byla několika aktivistům zabavena technika a cestovní pasy, oznámila tato pobočka ukončení činnosti.

Dalším „nepřítelem“, proti němuž ruský stát aktivně vystupuje, je takzvaná „propagace LGBT“. Systematický nátlak na LGBTQ+ komunitu v Rusku začal už v roce 2013, kdy vstoupil v platnost zákon zakazující „propagaci netradičních sexuálních vztahů“ mezi nezletilými. Od prosince 2022 bylo zakázáno šířit podobnou „propagaci“ také mezi dospělými. A v listopadu 2023 bylo neexistující „mezinárodní hnutí LGBT“ v Rusku prohlášeno za extremistickou organizaci.

V březnu a dubnu 2026 se úřady zaměřily na jednotlivé organizace, které pomáhaly členům LGBTQ+ komunity, ať už poskytováním právní a psychologické podpory, nebo jinými způsoby. Hned sedm z nich bylo prohlášeno za extremistické a jejich činnost byla na území Ruské federace zakázána. Členům těchto organizací, stejně jako lidem, kterým pomáhaly, nyní hrozí pokuty i nepodmíněné tresty odnětí svobody.

Zákony o zákazu „LGBT propagace“ však ruské úřady aktivně využívají také k tlaku na kulturní sféru, zejména na knižní trh. Jednou z nejvýraznějších zpráv dubna byly domovní prohlídky u několika vrcholových manažerů nakladatelství Eksmo. Ty se konaly v rámci trestního řízení kvůli údajnému „šíření LGBT literatury mezi nezletilými“ – a ačkoli to není poprvé, co jsou proti nakladatelstvím vznesena podobná obvinění, případ Eksma, jednoho z nejstarších a největších nakladatelství na ruském trhu, vzbudil opravdu velkou pozornost veřejnosti.

Bezpečnostní složky zabavily desítky krabic s knihami (na fotografii výše). Několik zaměstnanců nakladatelství, včetně generálního ředitele Jevgenije Kapjeva, bylo zadrženo. Později byli propuštěni s povinností dostavit se k výslechům a se zákazem vycestování ze země. Kromě obvinění z „propagace LGBT“ jim může hrozit také obvinění z údajného přijímání úplatků.

Ruský stát také nadále aktivně bojuje proti uchování paměti na oběti sovětského politického teroru. Činí tak různými způsoby a o tomto tématu informujeme dlouhodobě z různých úhlů pohledu. Letošní jaro přineslo několik dalších výrazných příkladů.

Například v noci na 19. dubna byl v Tomsku demontován místní památník obětem sovětského teroru (Kámen smutku) a také pamětní kameny věnované perzekvovaným Polákům, Estoncům, Lotyšům, Litevcům a Kalmykům. Podle svědků byly pamětní kameny doslova rozbíjeny traktory. Jako důvod demontáže úřady uvedly údajné riziko zřícení jedné z přilehlých budov, odmítly však vysvětlit, proč byly památníky odstraněny v noci a zda budou v budoucnu obnoveny.

Na fotografii výše: vpravo Kámen smutku v únoru 2026, vlevo stejný prostor po demontáži pamětních kamenů. Zdroj: Dmitrij Molotkov, Yandex Mapy / semnasem.ru, 7x7.

Další zpráva se týká Muzea Gulagu, které bylo v Moskvě uzavřeno na konci roku 2024. V létě 2026 má znovu otevřít, tématu sovětských politických represí se už ale věnovat nebude, místo toho se zaměří na „genocidu sovětského lidu“. Nyní v dubnu byla v budově demontována celá původní expozice. Na protest proti těmto změnám odešla z muzea většina zaměstnanců, a to navzdory tomu, že jim bylo nabídnuto výrazné zvýšení platů.

Na foto: Muzeum Gulagu po demontáži expozice. Zdroj: server Vjorstka.

Další neskutečně cynickou zprávou je to, že na začátku dubna byla v Katyni ve Smolenské oblasti (kde na jaře roku 1940 příslušníci NKVD popravili tisíce polských válečných zajatců) otevřena výstava s názvem Deset století polské rusofobie. Organizátorem výstavy je Ruská vojensko-historická společnost, kterou vede bývalý ruský ministr kultury Vladimir Medinskij.

I přes neustálé zpřísňování represí se v Rusku stále najdou ti, kteří se nebojí otevřeně vyjadřovat k aktuálnímu politickému dění. Často se jedná o velmi mladé lidi.

Například 18letý Vladislav Šabanov z Moskvy na sociálních sítích aktivně vyjadřuje podporu Ukrajině a kritizuje Vladimira Putina. Za to byl na konci dubna obviněn z několika správních přestupků a poslán na 15 dní do vězení. U soudu svou vinu nepřiznal a místo toho prohlásil: „Ačkoli jsem občanem Ruské federace, její zákony neuznávám a nehodlám je dodržovat.“

Není to poprvé, co je úřady pronásledován pouze za svůj názor. Už v roce 2025, kdy byl ještě nezletilý, mu byla uložena pokuta za to, že měl na oblečení odznak s nápisem „Ne válce“.