64letý politik Alexej Gorinov, který je ve vězení systematicky vystaven velkému tlaku a jehož zdraví se neustále zhoršuje, je už měsíc téměř bez přestávky držen na samotce. Posílají ho tam opakovaně, a to z naprosto absurdních důvodů. Jednou se tam například ocitl kvůli tomu, že při převzetí ložního prádla nedržel ruce za zády. Předtím strávil na samotce 8 dní jen proto to, že si v nočním stolku nechal brýle a několik dopisů.

Na samotce se pravidelně ocitá také 69letý historik z Memorialu Jurij Dmitrijev. Poslední dobou si neustále stěžuje na zvýšený tlak, závratě a bolesti při sezení. To, že je Dmitrijevův zdravotní stav skutečně vážný, museli nakonec uznat dokonce i lékaři spolupracující s vězeňskou správou. Podle jejich slov Dmitrijev pravděpodobně trpí rakovinou, což zatím bylo zjištěno pouze pohmatem. Vyšetření nezávislého onkologa dosud nebylo umožněno a Dmitrijevovi nebyla provedena ani biopsie.

Těžkou depresí trpí režisérka Jevgenija Berkovič, která byla spolu se svou kolegyní, dramatičkou Světlanou Petrijčuk, odsouzena k téměř šesti letům vězení za údajné ospravedlňování terorismu v jedné divadelní hře. Během projednání kasační stížnosti pronesla emotivní projev: „Jsem ve špatném fyzickém i emocionálním stavu. Nedostávám žádné léky, protože zde není psychiatr. Je nám zakázáno dostávat knihy… Nemůžu normálně jíst ani spát. To může skončit velmi špatně.“ Požádala o zproštění viny pro ni a Světlanu, táto žádost však samozřejmě nebyla vyslyšena.

Na podstatné zhoršení zdravotního stavu, sebevražedné myšlenky a nedostatek lékařské péče si stěžuje také novinář RusNews Igor Kuzněcov, který si momentálně odpykává nespravedlivý šestiletý trest. Vážné obavy vyvolává také psychický stav jeho kolegyně, novinářky Mariji Ponomarenko, která rovněž spolupracovala s médiím RusNews a rovněž byla odsouzena k 6 letům vězení. Pravidelně dostává hysterické záchvaty a od 30. července do 9. srpna se třikrát (!) pokusila podřezat si žíly.

O pravidelném tlaku ze strany vězeňské správy vypráví známá aktivistka Darja Poljudova, jedna z těch, komu je věnována naše výstava Putinova klec. V srpnu se objevily zprávy o tom, že Darju brutálně napadla jedna z jejích spoluvězeňkyň, která se ji dokonce pokusila uškrtit. Podrobnosti o této situaci se Darja snažila popsat v dopisech do svobodného světa, cenzor je ale vyškrtl.

Situace politických vězňů je v Rusku skutečně alarmující a konkrétní příklady by se daly vyjmenovávat ještě dlouho. Neméně alarmující je skutečnost, že dle slov aktivistů za lidská práva je v ruských věznicích (ale i na okupovaných ukrajinských územích) aktuálně zadržováno velké množství lidí, o jejichž pronásledování zatím nevíme nic nebo téměř nic.

Smutným důkazem toho je například tragický osud hudebníka Pavla Kušnira, který zemřel 27. července 2024 v důsledku suché hladovky. Krátce předtím byl zatčen a obviněn z podněcování k teroristické činnosti, o čemž v té době však skoro nikdo nevěděl. Příběh Pavla jako nadaného klavíristy zároveň bojujícího za práva politických vězňů vešel ve známost až po jeho smrti.

Na památku prvního výročí smrti Pavla Kušnira se v centru Novosibirsku několik dní po sobě objevovaly květiny. V noci je někdo pečlivě odstraňoval, ráno je aktivisté ale přinášeli znovu.

V srpnu přišla informace, že Rusko plánuje vystoupit z Evropské úmluvy proti mučení, jejíž součástí bylo od roku 1996. Na základě tohoto dokumentu mohly nezávislé mezinárodní komise monitorovat situaci v ruských věznicích a psychiatrických léčebnách a dokumentovat případy porušování lidských práv. Nyní tam však už nebudou mít přístup.

Spolu s dalšími zprávami z Ruska (především o neustálém fyzickém a psychickém nátlaku na politické vězně, ale také o tom, že ruská tajná služba FSB brzy vytvoří vlastní systém vazebních věznic, které bude přímo spravovat) je zřejmé, že ruské úřady se již ani nesnaží alespoň předstírat, že jim na dodržování lidských práv záleží.

S důsledky politiky současných ruských úřadů se bohužel budeme muset vyrovnávat ještě dlouho, a to i po pádu režimu Vladimira Putina. Nejde jen o politické vězně, kteří budou po propuštění potřebovat dlouhodobou rehabilitaci, ale také například o mladší generaci, jež v současnosti navštěvuje ruská vzdělávací zařízení a je tak trvale vystavena státní propagandě. Do jaké míry jí podlehne, závisí samozřejmě z velké části na rodině a učitelích, stát se však otevřeně snaží převzít nad vzděláváním maximální kontrolu. Vzdorovat propagandě je proto čím dál obtížnější.

V srpnu se například objevily zprávy, že ruské ministerstvo školství plánuje omezit výuku angličtiny ve školách ve prospěch zavedení předmětu „Duchovní a morální kultura Ruska“. V některých školkách navíc budou už od září zavedeny hodiny „vlastenecké výchovy“ – zatím v testovacím režimu. Zároveň ruské úřady prohlašují za nežádoucí čím dále více zahraničních vzdělávacích organizací: na tomto seznamu se například ocitly Yaleova univerzita a British Council (organizátor známé jazykové zkoušky IELTS). Na konci srpna pak byla za nežádoucí prohlášena nadace International Baccalaureate, a to i přesto, že její vzdělávací programy využívalo velké množství ruských středních škol. Nyní však generální prokuratura RF uvedla, že cílem této nadace je „formování ruské mládeže podle západních vzorů“.

Ruská vláda se také aktivně snaží kontrolovat dění v oblasti knižního průmyslu. Nakladatelství, včetně těch největších, poslední dobou často čelí obviněním z propagandy „LGBT extremismu“ a knihkupectví musejí dodržovat stále přísnější pravidla určující, jaké knihy (ne)mají právo prodávat.

Již dříve měla knihkupectví povinnost viditelně označovat knihy autorů, které ruské úřady považují za zahraniční agenty (mezi nimiž jsou i velmi populární spisovatelé jako Boris Akunin nebo Dmitrij Bykov). Na fotografii výše jsou knihy Dmitrije Bykova například přelepeny fólií s nálepkou „Tuto publikaci pro vás bohužel nemůžeme otevřít, protože se na jejím vydání podílel autor, kterého ministerstvo spravedlnosti považuje za zahraničního agenta“.

Po 1. září 2025 to už ale stačit nebude. Pokud bude knihkupectví dále prodávat knihy „zahraničních agentů“, ztratí kvůli tomu nárok na jakoukoliv finanční podporu od státu. Nyní proto doprodávají zásoby a své zákazníky upozorňují, že nových dodávek se již nedočkají.

Další smutnou zprávou se v srpnu stala informace o uzavření Revolt-centra, které donedávna fungovalo jako jedno z mála zbývajících nezávislých kulturních středisek ve městě Syktyvkar (republika Komi). V červenci tam však proběhly rozsáhlé prohlídky a krátce nato na něj zaútočili provládní aktivisté. Rozbili vstupní dveře a na vedlejší zeď napsali slovo „Zrádci“ spolu s písmenem „Z“ symbolizujícím podporu agresivní války proti Ukrajině.

V srpnu ruské úřady prohlásily Revolt-centrum za zahraničního agenta. Aby nebyli zaměstnanci vystaveni zbytečnému nebezpečí, vedení se rozhodlo organizaci uzavřít. Informaci o tom zveřejnili na sociálních sítích spolu s poznámkou „Welcome to hell“.

S provládními aktivisty a provokatéry, kteří se dopouští záměrně odporného chování, se v dnešním Rusku dá setkat poměrně často. Letos (ale i loni) usilovali také například o narušení pietní akce, která se tradičně koná 5. srpna na popravišti Sandarmoch ležícím v lesích ruské Karélie. Během Velkého teroru zde bylo popraveno přes 6000 obětí skoro 60 národností a od roku 1997 se zde každý rok koná poklidná pietní akce, jejíž účastníci, mezi nimiž je i řada diplomatů z evropských zemí, uctívají památku těchto nevinně zavražděných lidí.

Provládní provokatéři se tomu letos velmi snažili zabránit: hlasitě hlučeli, zpívali sovětské vojenské písně a rozhazovali květiny, které přinesli účastníci akce. Zároveň nahlas uráželi evropské diplomaty, které označovali za „spolupracovníky fašistů bojujících proti Rusku“. O ostatních účastnících akce pak říkali, že jsou „podplacení západními pány“. Fyzicky ale nikoho naštěstí nenapadli a po několika hodinách hřbitov opustili. Pietní akce se tak nakonec mohla uskutečnit.

Každý, kdo v Rusku pokračuje v jakékoli formě nezávislé činnosti, musí bohužel počítat s tím, že to může mít neblahé následky. To se samozřejmě týká zejména bývalých politických vězňů, kteří i po propuštění zůstávají pod dohledem úřadů.

Smutným příkladem toho je situace bývalého politického vězně, 25letého umělce Pavla Kriseviče, který ve vězení strávil tři a půl roku. Důvodem jeho zatčení bylo několik performancí na podporu politických vězňů a po svém propuštění v lednu 2025 Pavel uvedl, že žádné další podobné akce zatím nehodlá organizovat, protože na to „není vhodná doba“.

Dne 17. srpna ale nakonec uspořádal v jednom z petrohradských parků novou performanci, kdy se oblékl do bílé uniformy a mával červenými vlajkami. Týden po této poklidné akci, která měla symbolizovat naději na propuštění politických vězňů, byl Pavel zadržen poblíž svého domu, obviněn z údajného odporu vůči policistům a poslán do vězení – zatím (?) jen na 10 dní.

Není vůbec překvapivé, že mnoho bývalých politických vězňů se nakonec rozhoduje pro emigraci z Ruska. Tak učinil i Alexej Moskaljov, jeden z těch, komu je věnována naše výstava Putinova klec. Jeho dcera Maša nakreslila v roce 2022 ve škole protiválečný obrázek, kvůli čemuž ji a Alexeje ruský režim postihl řadou perzekucí. Alexej musel strávit několik měsíců za mřížemi a na svobodu se dostal v říjnu 2024. Téměř okamžitě po propuštění spolu s Mašou Rusko opustil.

V rozhovoru pro organizací OVD-Info vypráví, že z bezpečnostních důvodů zatím nemůže prozradit, v jaké zemi pobývají. Přiznává, že emigrace pro něj není snadná, jeho hlavní prioritou je však bezpečí jeho dcery. Vzhledem k tomu, že dle Alexeje ho během výkonu trestu příslušníci FSB varovali, že jeho rodinu stát ani po propuštění „nenechá na pokoji“, jeho rozhodnutí o emigraci se zdá být velmi logické.

Mezi všemi špatnými zprávami lze však stále najít i ty dobré. Například 5. srpna se v jednom z moskevských divadel uskutečnil festival věnovaný památce obětí sovětských politických represí. Na rozdíl od toho, co se ve stejný den odehrávalo v Sandarmochu, tuto akci policisté ani provokatéři nenarušili. Účastníci shlédli několik krátkých tematických filmů a poté přečetli jména obětí stalinských represí.

Velký obdiv vzbuzuje 84letá obyvatelka Petrohradu Ljudmila Vasiljeva, která navzdory vysokému věku zaujímá velmi aktivní občanský postoj. 24. února 2025, v den třetího tragického výročí vypuknutí otevřené války proti Ukrajině, vyrazila do centra města s transparentem, kde stálo: „Lidé! Zastavme válku! Za mír na planetě Zemi jsme zodpovědní právě my“. Za to pak byla obviněna z diskreditace ruské armády a dostala pokutu ve výši 10 tisíc rublů (cca 2600 Kč).

Snažila se proti tomuto rozhodnutí odvolat, v srpnu ale bylo definitivně potvrzeno. Během soudu pronesla paní Vasiljeva ostrý projev, během nějž zdůraznila, že ruská agrese proti Ukrajině by měla být okamžitě zastavena: „Putin se nás neptal, zda to jeho rozhodnutí podporujeme. Proto by to teď měl zastavit a požádat nás o odpuštění. Právě národ je v zemi jednou mocí.“ Na otázku soudce, zda tedy paní Vasiljeva považuje invazi ruských vojsk na území Ukrajiny za chybu, odpověděla kladně: „Pokud neumíš věci vyjednávat diplomaticky, nepleť se do politiky.“