Dne 24. února jsme si připomněli tragické třetí výročí zahájení otevřené invaze Ruska na území Ukrajiny. K smutné skutečnosti, že válka nepolevuje, se přidávají další znepokojivé události ve světě, zejména výroky a činy amerického prezidenta Donalda Trumpa, který odmítá jasně označit Rusko za agresora a místo toho obviňuje Ukrajinu ze záměrného prodlužování konfliktu.

V těchto dnech je proto obzvláště důležité nadále vyjadřovat podporu Ukrajincům bojujícím proti ruské agresi a propagandě a připomínat, že válka musí skončit jedině za jejich podmínek.

Zároveň je ale potřeba nezapomínat také na lidi, kteří čelí v Rusku aktuálně nespravedlivému pronásledování a jejichž veškerá údajná „vina“ spočívá v odporu proti válce. Přestože jsou opoziční a zejména protiválečné aktivity ruskými úřady nyní tvrdě stíhány, v dnešním Rusku se stále najdou lidi, kteří se nebojí vyjádřit podporu Ukrajině.

Dne 24. února se v několika ruských městech konaly protiválečné akce. Velkou pozornost médií přitáhla zejména 83letá obyvatelka Petrohradu Ljudmila Vasiljeva, která vyrazila do centra města s protiválečným transparentem. Stálo na něm: „Lidé! Zastavme válku! Za mír na planetě Zemi jsme zodpovědní právě my“.

Jak je vidět na fotografiích, skoro po celou dobu byla paní Vasiljeva obklopena policisty. Tentokrát ji (možná kvůli jejímu vysokému věku) ale naštěstí nezadrželi.

---

Koncem února 2022 se na stejném místě v centru Petrohradu konaly mnohem rozsáhlejší protiválečné protesty, během nichž bylo zadrženo skoro dva tisíce lidí. Velmi rychle, hned v březnu 2022, ruské úřady však přijaly několik tvrdých represivních zákonů stanovujících přísné tresty za jakoukoli otevřenou kritiku agrese proti Ukrajině – a od té doby jsou represivní a cenzurní zákony týkající se celé řady oblastí v Rusku přijímány v podstatě nepřetržitě.

Za kritiku války proti Ukrajině a dalších zločinů ruského režimu se může před ruským soudem ocitnout v podstatě kdokoli bez ohledu na profesi, věk či zdravotní stav. Nebezpečí ale hrozí i těm, kteří tyto lidi u soudu obhajují. Podle lidskoprávních organizací bylo v roce 2024 zahájeno s právníky a advokáty věnujícími se obhajobě práv politických vězňů v Rusku rekordní množství trestních řízení. Mezi nejvýznamnější případy patří zejména soudní proces se třemi právníky Alexeje Navalného, kteří byli v lednu 2025 odsouzeni k reálným trestům odnětí svobody. Ruská vláda je obviňuje z toho, že „zneužili svého postavení jako právníků“ a údajně pomáhali vězněnému Navalnému „plnit funkci vedoucího extremistické komunity“.

Za těchto okolností opravdu nepřekvapuje, že je jednou z nejvýraznějších tendencí mezi obyvateli dnešního Ruska růst sebecenzury a že lidskoprávní organizace zároveň zaznamenávají silný pokles protestních akcí. O tom, čemu čelí v dnešním Rusku kritici režimu, se dočtete v tomto novém článku na našem blogu, kde naleznete také ohlédnutí za ruskými protiválečnými protesty od roku 2022.

---

Druhým tragickým únorovým datem je výročí úmrtí Alexeje Navalného. Zemřel 16. února 2024 v lágru vybudovaném přímo z bývalého tábora Gulagu v místech monstrózní Stalinovy stavby Transpolární železnice (tzv. Mrtvé trati, jejímž pozůstatkům a dokumentaci jsme shodou okolností věnovali tři naše expedice).

Ruská vláda – a zejména osobně Vladimir Putin – Navalného skutečně nenávidí, přičemž tato nenávist nepolevila ani po jeho smrti. I přesto, že proti památce na něj úřady otevřeně bojují, obyvatelé nejrůznějších ruských regionů si Navalného stále připomínají.

Jeho fotografie se objevila dokonce i na pohřebišti a popravišti Sandarmoch v Karélii. Na tomto místě bylo během stalinského teroru v letech 1937 až 1938 popraveno více šest tisíc lidí. Přesnou polohu Sandarmochu objevil na konci 90. let historik Jurij Dmitrijev a od té doby zde vzniklo pietní místo. Nyní se zde připomíná také osud Alexeje Navalného a velmi úzká souvislost mezi sovětskými a současnými ruskými represemi se tak stává nesmírně zřejmá.

Na tuto propojenost ostatně neustále (i když možná neúmyslně) poukazují i samotné ruské úřady, když se snaží zakázat říkat o sovětských politických represích pravdu. Poslední velkou v Rusku působící institucí, které se to ještě dařilo, bylo moskevské Muzeum Gulagu. Úřady se však už dostaly i k němu: k 20. lednu odvolala moskevská radnice jeho ředitele a místo něj dosadila „prověřeného“ člověka zastávajícího provládní názory.

Více o dění kolem Muzea Gulagu se můžete dozvědět v tomto článku na našem blogu. Jeho autorem je předseda Gulag.cz Štěpán Černoušek. Tématu kontinuity mezi sovětským a současným ruským režimem je věnován také jeho další článek shrnující rok od úmrtí Alexeje Navalného.

---

Letos uplynulo 10 let od vraždy ruského opozičního politika Borise Němcova, který byl 27. února 2015 zastřelen nedaleko moskevského Kremlu.

Na místě jeho vraždy okamžitě vznikl improvizovaný památník, o který se dodnes neustále starají dobrovolníci. Pořád se tam proto objevují čerstvé květiny a transparenty připomínající Němcovův osud – což samozřejmě hodně vadí ruským úřadům. Památník je tak pravidelně ničen a lidé, kteří ho hlídají, jsou často zadržováni a pokutováni.

Minimálně dva dobrovolníci jsou dnes nespravedlivě zbaveni svobody: Jevgenij Miščenko byl obviněn z účasti v teroristické organizaci a v říjnu 2024 odsouzen na 12 let vězení a Viktor Lěvakov byl v únoru 2025 odsouzen k 3 a půl letům vězení za finanční podporu organizací spojených s Alexejem Navalným.

---

Další smutnou únorovou zprávou byla smrt Taťány Bajevé, jedné z účastnic moskevského protestu na Rudém náměstí v srpnu 1968. Z účastníků této slavné demonstrace zůstal nyní naživu pouze 84letý Pavel Litvinov.

V souvislosti s tímto protestem se nejčastěji mluví o „sedmi statečných“, zatímco Taťána Bajeva zůstává většinou upozaděna. Byla totiž jediná, kdo unikl tvrdému trestu za účast na pokojném protestu proti sovětské okupaci Československa. Před výslechem na policejní stanici ji její přátelé přesvědčili, aby kvůli svému věku (Taťáně tehdy bylo pouhých 21 let) vypověděla, že se na Rudém náměstí ocitla náhodou.

Trestní stíhání proti ní bylo poté skutečně zastaveno, stejně ale byla vyloučena ze studia. V kontaktu s disidenty zůstávala až do rozpadu Sovětského svazu, kdy se přestěhovala do USA.

Více informací o jejím životě najdete v tomto článku na našem blogu.

---

Dne 28. ledna oslavil náš přítel a kolega Jurij Dmitrijev 69. narozeniny. Již devátým rokem je ale nespravedlivě držen ve vězení a pokud zde můžeme hledat něco pozitivního, tak snad jenom to, že zůstává (soudě dle dopisů) stále víceméně optimistický a dostává se mu podpory od lidí z celého světa.

Zbytek zpráv je velmi smutný: za prvé, Dmitrijev neustále čelí nátlaku ze strany vedení trestanecké kolonie (v lednu například musel strávit šest dní na samotce, a to z důvodu, že ráno cvičil „špatným způsobem“). Za druhé, jeho zdravotní stav se výrazně zhoršuje. Je známo, že potřebuje vyšetření u dobrého onkologa, zatím mu to ale nebylo umožněno. Navíc se mu ve vězení zhoršují také další nemoci, včetně šedého zákalu a onemocnění srdce.

Zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva v Rusku Mariana Katzarova zařadila Dmitrijeva na seznam 120 politických vězňů, kteří jsou kvůli akutním zdravotním problémům nebo věku v bezprostředním ohrožení a potřebují proto okamžité propuštění.

---

Jurij Dmitrijev je vedoucím pobočky Memorialu v ruské Karélii. Také další dva členové Memorialu jsou bohužel aktuálně ve vězení: obhájce lidských práv 61letý Bachrom Chamrojev a občanský aktivista 65letý Michail Kriger.

V obzvlášť těžké situaci se nachází Bachrom Chamrojev. V poslední době se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil, zejména pravidelně z nejasného důvodu ztrácí vědomí. Zároveň je často posílán na samotku. Naposledy tam strávil měsíc (!) a jednou podle jeho slov tam za nim přišel zaměstnanec trestanecké kolonie, který mu nabídl škrtidlo a zeptal se, jestli se nechce oběsit.

Všichni političtí vězni potřebují naši podporu, kterou můžeme vyjádřit hlavně prostřednictvím dopisů. Prozatím je komunikace s vězni v Rusku stále povolena, může ale být postupně omezena nebo zcela zakázána. Podle lidskoprávních aktivistů některé znepokojivé signály svědčí o tom, že se ruské úřady možná chystají omezit právo politických vězňů na korespondenci (podobně tomu, jak to funguje v dnešním Bělorusku).

Napište našim kolegům z Memorialu, dokud to ještě jde! Všichni se velmi zajímají o dění ve světě a budou rádi za jakékoli zprávy. Adresu a medailonek Bachroma Chamrojeva najdete zde, informace o Michailu Krigerovi zde, podrobný profil Jurije Dmitrijeva je k dispozici zde. Pravidelně aktualizovaný návod na psaní dopisů do ruského vězení pak naleznete zde.

---

Dalším členem Memorialu, který čelí v Rusku trestnímu stíhání, je Sergej Davidis, spolupředseda Centra na ochranu lidských práv Memorial. Na konci listopadu 2024 byl zařazen na oficiální „seznam extremistů a teroristů“, v prosinci s ním bylo z důvodu spolupráce s Rádiem Svoboda (které je v Rusku prohlášeno za „nežádoucí organizaci“) zahájeno správní řízení a v lednu 2025 se už stal obviněným v trestním řízení. Důvodem se stalo to, že na svém osobním facebookovém profilu přesdílel zprávu o uznání ukrajinských vojáků z pluku Azov (prohlášeného v Rusku za teroristickou organizaci) za politické vězně.

V lednu také vyšlo najevo, že soud nařídil Davidisovo zatčení. Naštěstí ale nežije od roku 2022 v Rusku a je proto v relativním bezpečí.

---

Represe proti politickým vězňům jsou často až cynicky kruté. Běžnou praxí se například stalo zahajování opakovaných trestních řízení s lidmi, kteří se již nachází ve vězení. Okamžik jejich propuštění se tak může až o několik let oddálit.

Přesně to se například stalo politikovi Alexeji Gorinovovi, který si již odpykává nespravedlivý sedmiletý trest a na základě nového obvinění byl v listopadu 2024 odsouzen k dalším třem letům vězení.

Stejná věc se pravděpodobně stane i těžce nemocné Zaremě Musajevě, která měla být brzy propuštěna a jíž nyní hrozí dalších pět let vězení.

Totéž se pravděpodobně stane i další politické vězeňkyni, novinářce Mariji Ponomarěnko, která byla za kritiku války proti Ukrajině odsouzena k šesti letům vězení. Nyní jí hrozí další čtyři roky. Jak Zarema Musajeva, tak Marija Ponomarěnko jsou přitom obviněny ze stejné věci, konkrétně napadení vězeňského personálu. Obě ženy tato obvinění odmítají.

---

Mezi další běžné formy nátlaku patří již zmíněné posílání na samotku nebo například záměrné omezení komunikace s rodinou. Mnoho lidí nespravedlivě zbavených svobody bohužel čelí také skutečnému fyzickému mučení. Oběťmi takového zacházení se často stávají Ukrajinci (ať už váleční zajatci nebo civilisté) a krymští Tataři.

Například na konci ledna soud v Petrohradu odsoudil 29letého Ukrajince Ivana Zabavského k 11 letům vězení za údajnou špionáž. Dříve Zabavskyj žil v Charkově a po zahájení otevřené invaze odcestoval na Ruskem okupované území, aby se pokusil najít svou matku, s níž ztratil kontakt. Jeho matka je naštěstí naživu a v pořádku, Ivan byl bohužel ale zatčen. Již po jeho odsouzení vyšlo najevo, že byl v ruském zajetí mučen: v krátkém vzkazu, který předal novinářům, si stěžoval zejména na mučení hladem a každodenní bití.

---

Třicet ukrajinských, ruských a mezinárodních lidskoprávních organizací včetně našich partnerů z Memorialu, Charkovské lidskoprávní skupiny a OVD Info iniciovalo v lednu 2025 kampaň s názvem People First / Lidé na prvním místě.

Jejím hlavním cílem je přitažení pozornosti k osudům lidí, kteří byli nespravedlivě zbaveni svobody v důsledku ruské agrese proti Ukrajině, tedy ukrajinských válečných zajatců, civilistů a násilně deportovaných dětí, ale také ruských politických vězňů odsouzených za kritiku války. Právě propuštění těchto lidí má být dle našich kolegů ve světle možných mírových jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a mezinárodním společenstvím hlavní prioritou.

---

Další nejdůležitější prioritou lidskoprávních aktivistů je samozřejmě dokumentování zločinů ruské armády na Ukrajině.

V lednu 2025 navštívilo několik našich kolegů z Memorialu (Oleg Orlov, Natalija Morozova a Vladimir Malychin) s oficiální lidskoprávní misí několik ukrajinských měst včetně Charkova, Buči, Černihiva a Chersonu. Jednalo se o první misi ruských obránců lidských práv na území Ukrajiny od roku 2022.

O výsledcích své práce hovořili kolegové poprvé během tiskové konference, která se uskutečnila 25. února v Berlíně (a pokud rozumíte rusky, vřele doporučujeme k přečtení nebo zhlédnutí její záznam). Oficiální zpráva o výsledcích mise pak bude zveřejněna na jaře.

Během tiskové konference Orlov zdůraznil, že i přesto, že ukrajinští lidskoprávní aktivisté již zdokumentovali obrovské množství zločinů ruské armády, jejich celkový rozsah je takový, že se s novými důkazy lze stále setkat „prakticky na každém kroku“.

---

Aby tento text nekončil příliš temně, rádi bychom zdůraznili, že začátek roku přinesl i některé pozitivní zprávy týkající se politických vězňů!

Dne 24. ledna byl například z vězení po odpykání tří a půl roku trestu propuštěn umělec Pavel Krisevič odsouzený za pořádání pokojných akcí na podporu politických vězňů. V době zatčení mu bylo pouhých 20 let.

Dne 21. února se na svobodu dostal také čtyřiašedesátiletý Vladimir Rumjancev. Za to, že vybudoval vlastní amatérskou stanici a na rádiových vlnách šířil zprávy o ruské agresi na Ukrajině, byl v prosinci 2022 odsouzen na tři roky vězení.

Také Viktor Filinkov, programátor zadržený již v roce 2018 ve známém případu Sěť (zcela vykonstruovaném ruskou tajnou službou) byl na konci ledna propuštěn. Ve vězení strávil celých sedm letech a nyní je už naštěstí doma v Kazachstánu.

Dne 4. března byla z vězení propuštěna 63letá aktivistka z Burjatska Natalja Filonova. V létě 2023 byla odsouzena ke dvěma letům a deseti měsícům v trestanecké kolonii za údajné napadení čtyř policistů. Filonova byla zadržena během pokojné protestní akce věnované odporu proti mobilizaci.

Aktivistovi Konstantinu Kotovovi, kterému za údajné financování extremistické organizace hrozilo několik let odnětí svobody, se podařilo uprchnout z domácího vězení a odjet do Litvy. Konstantin Kotov se dlouhodobě věnuje pomoci politickým vězňům a v letech 2019-2020 již byl kvůli tomu vězněn. Zpráva, že se mu podařilo vyhnout se opětovnému zatčení, je proto obzvláště radostná. (Pokud čtete rusky, vřele doporučujeme tento rozhovor, kde Konstantin vypráví o svých plánech do budoucna a také se dělí o své dojmy z Ruska ve válečné době.)

---

Vážení přátelé, na úplný závěr bychom vás rádi opět upozornili na možnost napsat dopis některému z politických vězňů do Ruska. I pár slov podpory znamená pro člověka ve vězení opravdu mnoho, zvláště v těchto neklidných časech.

Podrobný návod na psaní dopisů do vězení najdete zde, případně vám všechny detaily moc rádi vysvětlíme na našich nejbližších workshopech (10. března v Brně a 29. března v pražském Suchdole). Děkujeme!