Jedná se mimo jiné o iniciativu Avtozak LIVE, která poskytovala právní podporu politickým vězňům, o projekt Vyvožuk, který pomáhal pronásledovaným s urgentní evakuací z Ruska do zahraničí, a také o noviny Tjuremnyj věstnik (Vězeňský zpravodaj), jejichž vydavatelé připravovali pro politické vězně pravidelné přehledy aktuálního dění ve světě (příklad toho, jak noviny vypadaly, lze vidět na fotce výše).

Hlavním důvodem ukončení všech zmíněných projektů byl podle jejich účastníků nedostatek financování. Zakladatelé iniciativy Vyvožuk k tomu navíc uvedli: „Lidé jsou nyní z pochopitelných důvodů velmi unavení, už nemají tolik sil a ochoty někomu pomáhat, a je to hodně znát. <…> Realita, v níž jsme se všichni ocitli, je velmi složitá a jednoduchá řešení zkrátka neexistují. Nešlo o jeden konkrétní faktor, kvůli němuž jsme se rozhodli projekt uzavřít. Spíše se jednalo o souhrn vnějších i vnitřních okolností, které naši práci výrazně zkomplikovaly, a to jak z finančního, tak z organizačního hlediska. A upřímně i po lidské stránce jsme neskutečně vyčerpaní.“

---

Špatné zprávy z Ruska bohužel přicházejí téměř každý den. Nejvíce ohroženi jsou samozřejmě ukrajinští váleční zajatci a civilisté, vážné nebezpečí však hrozí také Rusům, kteří otevřeně podporují ukrajinskou armádu.
Například 61letá obyvatelka okupované části Záporožské oblasti Maryna Bělousova byla za finanční podporu ukrajinské armády obviněna z vlastizrady a nedávno odsouzena k 12 a půl letům vězení. Ruský občan Danila Lichanov z Novosibirské oblasti pak dostal 14 let vězení za to, že podle obžaloby spolupracoval s Ruským dobrovolnickým sborem bojujícím na straně Ukrajiny.

---

(Na fotografii nahoře: Alexandr Šestun. Vlevo dole: Alexandr Kričevskij. Vpravo dole: Igor Baryšnikov u lůžka své matky. Foto: SOTA Vision, sociální sítě a osobní archiv I. Baryšnikova.)

Když byl na jaře roku 2022 tehdy 63letý nemocný důchodce z Kaliningradu Igor Baryšnikov poslán do vězení za kritiku války i přesto, že se jako jediný staral o svou 93letou těžce nemocnou matku, vyvolalo to v demokraticky smýšlející části ruské společnosti obrovské pobouření. Baryšnikovova obhajoba tehdy toto rozhodnutí označila za „úmyslnou vraždu dvou lidí najednou“. A měla bohužel částečně pravdu: zdravotní stav jeho matky se po zatčení syna razantně zhoršil a v srpnu 2023 zemřela. Igor Baryšnikov je naštěstí naživu, nadále si však odpykává nespravedlivý trest a je pravidelně posílán na samotku.

S rostoucím počtem politických vězňů po celém Rusku bohužel přibývá i podobných tragických příběhů.

Například 58letý důchodce Alexandr Kričevskij napsal na internetu několik komentářů, kde odsoudil dnešní ruský režim, a krátce nato byl zadržen a poslán do vazební věznice. Úřady přitom nevzaly v potaz ani to, že je upoután na invalidní vozík, ani skutečnost, že se stará o těžce nemocnou matku. Ta nakonec skončila v domově pro seniory, kde po pouhém měsíci zemřela. Alexandrovi nyní hrozí až šest let vězení. Opakovaně žádá o poskytnutí odpovídající lékařské péče, dosud ji však nedostává.

Na konci prosince se v médiích objevil také dopis 61letého politika Alexandra Šestuna, který si v současnosti odpykává nespravedlivý sedmnáctiletý trest odnětí svobody. Úřady jeho matce zabavily jedinou nemovitost, a v 89 letech tak málem skončila doslova na ulici. Naštěstí ji u sebe nakonec ubytovali přátelé. Ve svém dopise Šestun uvedl, že když se o tom dozvěděl, „brečel jako dítě“ a pak se dokonce pokusil o sebevraždu.

---

Pokud jde o hledání záminek k uvěznění lidí, jsou ruské úřady jsou stále vynalézavější. Například na začátku prosince byl k sedmi letům odnětí svobody odsouzen bývalý policista, 41letý Sergej Klokov.

Důvodem bylo výhradně to, že během soukromých telefonických rozhovorů (!) s rodinou a přáteli odsuzoval ruskou agresi proti Ukrajině. Podle obžaloby tímto způsobem „veřejně šířil“ nepravdivé informace o ruské armádě. Jak se později ukázalo, jeho telefon byl odposloucháván již od začátku roku 2022, o čemž nevěděl. Ve své závěrečné řeči u soudu Klokov zdůraznil, že nerozumí tomu, jak se soukromé telefonní hovory mohly stát základem pro obvinění a tak vysoký trest. Na svobodě na něj čekají rodiče a dvě malé děti.

---

Od září je v Rusku oficiálně zakázáno „cílené vyhledávání extremistických materiálů“. Hned po zavedení tohoto omezení právníci upozorňovali, že jeho kritéria jsou velmi vágní a že není jasné, co přesně bude považováno za „cílené vyhledávání“ ani jak může být zákon uplatňován v praxi.

Prvním člověkem, který byl v současném Rusku na základě toho zákazu odsouzen, se stal dvacetiletý zdravotní bratr Sergej Gluchich. 10. prosince mu byla uložena pokuta ve výši 3 000 rublů (zhruba 770 Kč), a to z důvodu, že si během jízdy autobusem vyhledával na internetu obrázky související s ukrajinskou vojenskou brigádou Azov. Téhož dne mu zavolali spolupracovníci FSB a pod smyšlenou záminkou si s ním domluvili schůzku. Na ní byl zadržen, byly mu zabaveny osobní věci a teprve poté mu bylo sděleno obvinění.

Není přitom jasné, jakým způsobem se bezpečnostní složky dozvěděly, co přesně Sergej na internetu vyhledával. Je možné, že někdo ze spolupracovníků FSB cestoval stejným autobusem a jednoduše nahlédl do Sergejova telefonu. Tuto verzi však FSB u soudu kategoricky odmítla s tím, že se ke svým „pracovní metodám“ nebude vyjadřovat.

(Na fotografii níže je vyfocený obsah telefonu Sergeje. Foto pochází z materiálů FSB, ke kterým získala přístup Mediazona.)

Přestože byl Sergej Gluchich potrestán relativně mírně, celou situaci podle slov jeho advokáta prožívá velmi těžce a kvůli zhoršení zdraví se ani nemohl osobně zúčastnit soudu. Je známo, že byl nucen odejít z práce poté, co se stal obětí šikany ze strany kolegů.

---

Pro ty, kteří se již nachází ve vězení, vymyslely ruské úřady zvláštní metodu nátlaku. Do cely některého z „nepohodlných“ vězňů umístí spoluvězně-provokatéra, který s ním začne hovořit na „nebezpečná“ témata (například o válce proti Ukrajině) a celý rozhovor si tajně nahrává na diktafon. Stačí jediné neopatrné slovo a člověk může čelit dalšímu trestnímu řízení.

Právě to se stalo 64letému politikovi Alexeji Gorinovovi, jehož trest byl zpřísněn kvůli rozhovorům se spoluvězni, které soud vyhodnotil jako ospravedlňování terorismu. Gorinov je ve vězení od roku 2022 a na svobodu by se nyní měl dostat až v roce 2030. Na konci prosince 2025 bylo zpřísnění jeho rozsudku definitivně potvrzeno. Soudního zasedání se účastnil online.

Během něj svým podporovatelům krátce povyprávěl o podmínkách ve vězení. Mimo jiné si postěžoval na velké množství krys, které mu zničily osobní věci, a smutně poznamenal, že Silvestra nejspíš stráví na samotce. (Od té doby od něj zatím nepřišla žádná zpráva, takže nevíme, zda se jeho obavy naplnily.)

---

Lidé nespravedlivě zbavení svobody mají jen velmi omezené možnosti, jak hájit svá práva. Zdravotní stav mnoha z nich se přitom neustále zhoršuje a prakticky jedinou nadějí na záchranu pro ně zůstává výměna, díky níž se mohou vrátit domů nebo alespoň na území bezpečné třetí země.

V prosinci běloruské úřady ve několika fázích propustily výměnou za zrušení části sankcí více než sto politických vězňů. Mezi nimi byli i vůdci běloruských protestů z roku 2020 Maryja Kalesnikava a Viktar Babaryka či významný lidskoprávní aktivista Ales Bjaljacki.

V polovině prosince pak proběhla menší výměna civilistů mezi Ruskem a Ukrajinou. Oficiální ruské zdroje uvedly, že se domů vrátilo 15 ruských občanů. Kolik bylo propuštěno Ukrajinců, bohužel známo není.

Tyto dvě zprávy ukazují, že diplomatická jednání na různých úrovních mohou vést k propuštění nevinně vězněných osob v totalitních režimech. Zároveň však nesmíme zapomínat, že za mřížemi v Bělorusku, Rusku i na okupovaných ukrajinských územích stále zůstává obrovské množství lidí.

(Na fotografií výše: Maryja Kalesnikava spolu s dalšími propuštěnými běloruskými vězni na cestě na ukrajinské území. Foto: ukrajinský projekt na výměnu zajatců „Choču žiť“.)

O propuštění civilistů a válečných zajatců usiluje řada lidskoprávních organizací a iniciativ, včetně mezinárodní kampaně People First, kterou spustilo ukrajinské Centrum pro občanské svobody spolu s Memorialem. K této iniciativě jsme se připojili i my v Gulag.cz a desítky lidskoprávních organizací po celém světě.

V prosinci iniciativa zveřejnila otevřený dopis adresovaný všem, kdo se podílejí na jednáních o možném ukončení ruské války proti Ukrajině. U příležitosti Dne lidských práv 10. prosince pak spustila petici na podporu ukrajinské občanky Snižany Kozlové, která byla v dubnu 2022 při odjezdu z Mariupolu oddělena od svého dvanáctiletého syna na ruském „filtračním“ stanovišti. Její osud je od té doby neznámý.

---

Občas lze při čtení zpráv z Ruska nečekaně narazit také na příběhy s relativně dobrým koncem.

Například 58letý podnikatel z Petrohradu Grigorij Kunis byl v prosinci souzen za to, že v letech 2021–2022 poslal Navalného Fondu boje proti korupci celkem 3 500 rublů (méně než 900 Kč). Soud jej shledal vinným z financování extremistické organizace, ale navzdory tomu, že státní zástupce požadoval trest šesti let odnětí svobody, mu uložil pouze peněžitou pokutu. Grigorij, který strávil téměř pět měsíců ve vazbě, byl propuštěn a mohl se vrátit domů k rodině. Prokuratura se proti rozsudku sice už za několik dní odvolala s tím, že jej považuje za příliš mírný, Grigorijovi se naštěstí podařilo Rusko včas opustit. V současnosti je v bezpečí.

---

V minulém přehledu jsme už informovali, že na konci podzimu Rusko opustili dva členové petrohradské kapely Stoptime, která byla pronásledována za to, že veřejné hrála písně v Rusku „zakázaných“ zpěváků. Její členové strávili několik týdnů ve vězení.

Známý opoziční novinář Jurij Duď zveřejnil rozsáhlý rozhovor se zpěvačkou kapely, 18letou Dianou Loginovou (video je dostupné pouze v ruštině). Diana v něm mimo jiné uvedla, že její telefon byl odposloucháván již několik dní před jejím zadržením v říjnu. Popsala také, že jí úřady nabídly, že ji propustí výměnou za to, že se za svou činnost veřejně omluví a následně zazpívá pro ruské vojáky bojující proti Ukrajině. Diana tuto nabídku odmítla a ihned, jak se k tomu naskytla příležitost, Rusko opustila i s matkou a snoubencem, kytaristou kapely Alexandrem Orlovem.

V druhé polovině prosince Diana a Alexandr vystoupili ve Vilniusu na společném koncertě ruských opozičních hudebníků Monětočky a Noize MC, jejichž písně kapela Stoptime v Rusku hrála.

---

Na samém konci prosince svou emigraci z Ruska oznámil také 25letý opoziční aktivista Pavel Krisevič.

Ve vězení strávil více než tři roky za performance na podporu politických vězňů a na svobodu se dostal v lednu 2025. Od té doby čelil neustálému tlaku ze strany úřadů, zejména byl opakovaně pod smyšlenými záminkami posílán na několik dní do vězení.

Na svém telegramovém kanálu Pavel uvedl, že mu při posledním zatčení spolupracovníci FSB otevřeně sdělili, že pokud Rusko ihned neopustí, bude proti němu zahájeno další trestní řízení. Vyhrožovali přitom i jeho rodině.

Ačkoli na začátku roku 2025 Pavel v rozhovorech tvrdil, že o emigraci vůbec neuvažuje, po nátlaku ze strany úřadů rodný Petrohrad opustil. Nyní žije v Černé Hoře.

---

Mezi těmi, kteří byli nuceni svou zemi opustit i přesto, že se tomu do poslední chvíle bránili, byl i náš kolega, historik Viktor Šmyrov. Z rodného Permu emigroval i s manželkou Taťánou Kursinou po zahájení otevřené války Ruska proti Ukrajině v roce 2022, kdy čelili kvůli nesouhlasu s politikou úřadů opakovaným výhrůžkám. Nejprve se usadili v Gruzii, později se přestěhovali do Německa, kde Viktor Šmyrov 18. prosince ve věku 78 let zemřel.

Bylo nám velkou ctí s ním dlouhodobě spolupracovat.

V 90. letech společně s manželkou založil unikátní muzeum Perm-36, vybudované přímo na místě bývalého tábora Gulagu. Svou otevřeností, originalitou a snahou vyrovnat se s temnou sovětskou minulostí si získalo mezinárodní uznání a bylo jedním z kandidátů na seznam UNESCO.

Postupně však ruské úřady začaly na Viktora Šmyrova a Taťánu Kursinou vyvíjet stále silnější tlak a v roce 2014 jim bylo muzeum násilně odebráno. Právě tehdy začala naše úzká spolupráce: pomáhali jsme manželům s vytvořením virtuální podoby muzea Perm-36 a elektronické databáze disidentů, kteří zde byli za sovětského režimu vězněni. Podklady pro tuto databázi dával Viktor Šmyrov dohromady dlouhá léta a pro nás pak zvlášť vybral příběhy těch, kteří skončili ve vězení za protest proti sovětské okupaci Československa v srpnu 1968. Na základě těchto medailonků jsme následně vytvořili výstavu Hrdinové ve stínu Uralu.