Nejvýraznějším příkladem posledních týdnů je plošné omezování internetu v Moskvě a Petrohradu. Technické výpadky se přitom netýkají pouze „nežádoucích“ serverů a platforem, ale zasahují i oficiální státní aplikace a weby. Svou nespokojenost obyvatelé Ruska poměrně otevřeně vyjadřují na sociálních sítích, jakékoli aktivity ve veřejném prostoru však mohou vést k perzekucím. Například čtyři obyvatelé Moskvy byli na konci března posláni do vazby na 15 dní jen za to, že se chtěli zúčastnit veřejných protestů proti omezování internetu.

Na fotografii nahoře: policisté na jedné z nepovolených demonstrací proti omezování internetu. Foto: SOTA Vision.

Úřady zároveň pokračují v tlaku na knižní trh a stále více knihkupectví a nakladatelství dostává pokuty, nejčastěji za údajnou „propagaci LGBT“. Nedávno byl v Rusku také zpřísněn zákon o zákazu propagace drog, což citelně zasáhlo právě knižní sektor. Jakékoli zmínky o drogách, bez ohledu na kontext, nyní mohou vést k vysokým pokutám a zabavení výtisků. V důsledku toho mnozí knihkupci i nakladatelé raději preventivně stahují z prodeje tituly, které by mohly být považovány za problematické.

S největším tlakem se v Rusku i nadále potýkají především oponenti režimu.

Jedním z hlavních „nepřátel“ je pro ruský stát dlouhodobě sdružení Memorial. Jeho činnost byla na území Ruska v posledních letech výrazně omezena a mnoho jeho spolupracovníků se ocitlo v nucené emigraci. Dne 9. dubna však přišla další tvrdá rána: Memorial byl v Rusku prohlášen za extremistickou organizaci. Nyní je jeho činnost v zemi zcela zakázána.

Na fotografii nahoře: Policejní pouta na dveřích kanceláře Memorialu, Moskva, rok 2021. Foto Darja Krotova.

Za jakoukoli formu spolupráce s Memorialem nyní hrozí vysoké tresty odnětí svobody. Za spolupráci přitom může být považováno dokonce i pouhé sdílení příspěvků na sociálních sítích nebo například nošení odznaků se symbolikou Memorialu. Našim kolegům a kolegyním, kteří se v důsledku tohoto nesmyslného rozhodnutí ocitli v přímém ohrožení, tímto vyjadřujeme plnou podporu.

Ve stejný den, 9. dubna, proběhla rozsáhlá policejní razie v moskevské redakci Nové Gazety. Ta patří k nejznámějším opozičním ruským médiím – a jakkoli se to může zdát neuvěřitelné, i navzdory neustálým výhrůžkám se jí zatím daří pokračovat ve své činnosti uvnitř Ruska, byť jen v omezené podobě.

Razie trvala více než 12 hodin a po celou tu dobu byli zaměstnanci zadržováni v kanceláři, aniž by k nim byl vpuštěn právník. Nakonec byli propuštěni; jeden z novinářů, Oleg Roldugin, byl však zadržen na základě obvinění z „nezákonného používání osobních údajů při přípravě publikací“. Proti Rolduginovi zatím nebylo zahájeno trestní řízení, přesto byl však vzat do vyšetřovací vazby.

Podle jeho kolegů souvisí jeho zadržení s novinářskou činností a občanským postojem: Roldugin je autorem několika rozsáhlých investigativních článků o majetku rodin z okruhu Putinovy elity, včetně osob blízkých Ramzanu Kadyrovovi. Zároveň otevřeně kritizuje válku proti Ukrajině a podporuje politické vězně. Až do roku 2024 vydával Oleg Roldugin týdeník Soběsědnik (Společník), který dlouho patřil k několika málo skutečně nezávislým médiím v dnešním Rusku. V jeho článcích se otevřeně mluvilo o válce proti Ukrajině, pronásledování Navalného nebo volebních podvodech. Na podzim roku 2024 úřady zařadily Soběsědnik na seznam zahraničních agentů a redakce oznámila, že svou činnost kvůli tomu přerušuje.

Na začátku dubna také skončil jeden z nejznámějších politických procesů v současném Rusku, který trval od jara 2023. Šest aktivistů pacifistického mládežnického hnutí Věsna (Jaro) bylo odsouzeno k trestům odnětí svobody v délce od šesti do dvanácti let. Jejich „vina“ přitom spočívá výhradně v tom, že zastávají demokratické názory a byli členy hnutí, které ostře odsoudilo válku proti Ukrajině (zároveň však vyzývalo pouze k pokojnému vyjadřování názorů).

Na fotografii: nahoře část publika, která přišla podpořit aktivisty při vynesení rozsudku. Dole vlevo: plakát s nápisem „Ano jaru, ne válce, pravda není extremismus. Poznámka: slova „jaro“, „válka“ a „pravda“ jsou v Rusku v roce 2026 zakázána.“ Dole vpravo: Anna Archipova. Foto: SOTA Vision.

28letá Anna Archipova, která dostala nejvyšší trest (12 let), ve své závěrečné řeči několikrát zdůraznila, že i nadále zastává protiválečné názory. Pronásledování aktivistů hnutí Věsna označila za absurdní: „Všechno je tak špatné, že vlastně nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. Nebyly předloženy žádné podstatné důkazy o naší vině. <...> Trest, který pro mě požadují, je obrovský. Lidé, kteří spáchali vraždu, někdy dostávají dvakrát nižší trest. Asi je kritika politiky státu mnohem horší zločin. Asi je mnohem horší odsuzovat vraždy než je páchat.“

V březnu byla k 14 letům vězení odsouzena 27letá Polina Jevtušenko z města Toljatti. Také její případ se v Rusku stal poměrně známým. Je obviněna hned z několika trestných činů, z nichž nejzávažnějším je vlastizrada. Ochránci lidských práv se však shodují, že její nevina je naprosto zřejmá a že celý případ byl s největší pravděpodobností zkonstruován tajnou službou FSB. Polina měla údajně přemlouvat svého známého, aby vstoupil do ukrajinské armády, z audiozáznamů rozhovorů je však zřejmé, že to nikdy neudělala. Ostatně to v průběhu soudního řízení musela přiznat dokonce i expertka FSB.

Během krátké závěrečné řeči u soudu hovořila Polina Jevtušenko téměř výhradně o tom, že velmi těžce prožívá odloučení od své malé dcery.

Právě nucené odloučení od rodin je jednou z nejtěžších věcí, s nimiž se političtí vězni potýkají. Na jaře se například objevily zprávy, že ve velmi těžké situaci se nachází jak 39letý politický vězeň Alexandr Somrjakov z Krasnodaru, tak jeho rodina.

Na fotografii: Alexandr Somrjakov s dcerou. Foto: osobní archiv rodiny Somrjakovových.

Alexandr byl za protiválečné příspěvky na sociálních sítích odsouzen k šesti letům odnětí svobody. Ve vězení je pravidelně posílán na samotku a rodině si stěžoval také na to, že je vystaven psychickému a dokonce i fyzickému násilí. Navíc velmi těžce prožívá skutečnost, že už nemá možnost živit svou rodinu – a ačkoli se snaží ve vězení pracovat co nejvíce, vydělané peníze mu nevyplácejí. Jeho rodina je přitom z finančního hlediska skutečně ve velmi obtížné situaci a kvůli nedostatku prostředků si nemůže dovolit ani jezdit za Alexandrem do nápravné kolonie na návštěvy.

Kvůli všem těmto okolnostem se Alexandrův psychický stav v březnu natolik zhoršil, že se ocitl na pokraji sebevraždy. V současné době už má naštěstí Alexandr dle jeho manželky „poněkud lepší náladu“.

Někdy přece jen dochází k nečekaným „zázrakům“, kdy ruské úřady uznají, že práva některého z politických vězňů byla porušena. Na začátku dubna například prokuratura potvrdila, že 52letý obhájce lidských práv Alexej Sokolov, obviněný z vlastizrady, je držen v nepřiměřeně tvrdých podmínkách. Sokolov si opakovaně stěžoval, že se v jeho cele vůbec netopí, v důsledku čehož se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil. Prokuratura nyní podala stížnost na ředitele věznice a jednomu ze zaměstnanců byla udělena důtka.

Takové přiznání „chyb systému“ je však naprostou výjimkou. Podle údajů lidskoprávních organizací se politické represe v Rusku neustále zpřísňují a jedním z nejzávažnějších obvinění je právě obvinění z vlastizrady — jako v případě výše zmíněného Alexeje Sokolova. Aktuálně se počet osob obviněných z vlastizrady v ruských věznicích blíží tisíci, přičemž průměrná délka uloženého trestu odnětí svobody činí 12 let u občanů Ruské federace a více než 13 let u občanů Ukrajiny.

Lidé, kteří byli nespravedlivě zbaveni svobody, se nacházejí v mimořádně zranitelné situaci a případy, kdy političtí vězni umírají, bohužel nejsou v Rusku ojedinělé.

Například 56letý makléř z Moskevské oblasti Vladimir Osipov byl v listopadu 2025 odsouzen k 6 a půl roku vězení za protiválečné komentáře na sociálních sítích.

Na fotografii: Vladimir Osipov u soudu. Foto SOTA Vision.

Při zatčení byl brutálně zbit a ve vězení mu byla systematicky odpírána lékařská péče – a to i přesto, že trpěl vysokým krevním tlakem a silnými migrénami. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval a 18. března 2026 bohužel zemřel. Jeho dcera Diana následně uvedla, že i přes vše, čím si její otec prošel, ji ve svém posledním dopise prosil, aby ke všem lidem přistupovala s láskou a nikomu nic nezazlívala.

Podobnému nelidskému zacházení jsou pravidelně vystaveni také lidé zadržovaní na okupovaných ukrajinských územích. Například letos na jaře se lidskoprávním aktivistům a novinářům podařilo podrobně zrekonstruovat okolnosti smrti Poláka Krzysztofa Galose, který byl v dubnu 2023 zadržen na okupované části Záporožské oblasti a následně převezen do vazební věznice v Taganrogu. Zde byl vystaven brutálnímu mučení, ponižování a bití – a v polovině června 2023 zemřel.

Velká část politických vězňů však i ve vězení nadále aktivně vyjadřuje své postoje a kritizuje válku proti Ukrajině.

Jedním z nejvýraznějších příkladů je 68letý Alexandr Skobov, dlouholetý kritik ruského režimu a bývalý sovětský disident. Ve vězení téměř oslepl, ale i přesto nadále otevřeně vyjadřuje své politické postoje a podporuje Ukrajinu.

Na fotografii: Alexandr Skobov u soudu, 1. dubna 2026. Foto: SOTA Vision.

Skobov byl v březnu 2025 odsouzen k 16 letům vězení; na začátku dubna byl tento rozsudek pravomocně potvrzen. Během soudního jednání uvedl, že se ho chtěl zúčastnit výhradně proto, aby mohl ještě jednou veřejně vyjádřit svůj postoj. Zejména vyzval evropské země, aby vstoupily do války a „zničily Ruskou federaci“, a označil Putina za novodobého Hitlera.

Dalším podobným příkladem je náš kolega z Memorialu, 70letý historik Jurij Dmitrijev. Ve vězení je od konce roku 2016 a jeho zdravotní stav se za tu dobu výrazně zhoršil. Zároveň čelí nátlaku ze strany vězeňské správy, přesto však aktivně pokračuje ve své historické práci a v dopisech na svobodu otevřeně vyjadřuje své občanské postoje a odsuzuje činy ruských úřadů.

Bránit se nátlaku ze strany státu je pro politické vězně v Rusku velmi obtížné, často zcela nemožné. Přesto využívají všechny dostupné prostředky k ochraně svých práv – zejména se obracejí na Evropský soud pro lidská práva. Tak učinil i Jurij Dmitrijev prostřednictvím svých právníků. Nyní na konci března soud rozhodl, že v průběhu jeho soudního řízení došlo k porušení jeho práv, zejména základního práva na spravedlivý proces, a přiznal mu odškodnění.

Rusko od roku 2022 odmítá plnit rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, a proto bohužel nelze počítat ani s výplatou odškodnění, natož s přezkoumáním celého případu. Přesto mají rozhodnutí tohoto soudu zásadní lidskoprávní význam a mezinárodní přesah.

V tomto přehledu aktuálního dění v Rusku jako vždy převažovaly ty špatné zprávy. Těch je bohužel dlouhodobě opravdu mnohem více než těch dobrých, minimálně pokud jde o stav občanské společnosti a porušování lidských práv v Rusku.

Mezi několik málo pozitivních zpráv pak bezpochyby patří propuštění Darji Kozyrevé – 20leté aktivistky a jedné z těch, jejichž příběhy představuje naše výstava Putinova klec.

Darja od svých 17 let aktivně kritizovala ruskou válku proti Ukrajině na sociálních sítích i ve veřejném prostoru. Právě za to byla od konce února 2024 až do poloviny března 2026 nespravedlivě zbavena svobody. Zatím není jasné, zda se hodlá k politickému aktivismu vrátit, je však zřejmé, že i nadále hájí demokratické hodnoty. Přišla například k soudu, aby podpořila aktivisty hnutí Věsna při vynášení rozsudku (viz výše).

Na fotografii: nahoře Darja Kozyreva před soudním zasedáním s aktivisty hnutí Věsna. Dole: Alexej a Maša Moskaljovovi na jedné z veřejných akcí. Foto: SOTA Vision.

Další pozitivní zprávou je, že bývalému politickému vězni Alexeji Moskalevovi a jeho 16leté dceři Maše (jimž se rovněž věnuje výstava Putinova klec) se podařilo získat azyl ve Francii. Z Ruska odjeli hned po propuštění Alexeje Moskaleva v říjnu 2024, dlouho však čelili problémům s vyřízením povolení k pobytu v některé z bezpečných zemí.

Oba i nadále otevřeně kritizují putinovský režim a poměrně aktivně vystupují v médiích. Maša se navíc začala věnovat umělecké činnosti a ilustrovala svými kresbami novou knihu ruské opoziční spisovatelky Ksenie Kirillové.