Tábor byl zřízen po pádu Mussoliniho režimu v bývalé pískovně vedle ulice Na Cihelně. Bylo v něm vězněno kolem tisíce Italů nasazovaných na práci v dolech. V září 1944 na základě přímého Hitlerova rozkazu byli převedeni do stavu civilních dělníků, ale museli podepsat závazek, že až do konce války budou vykonávat stávající práci.
Byli drženi odděleně od ostatních zajatců na území Karviné, aby nemohli informovat o dění na frontě. Oficiálně byl lágr zrušen v březnu 1945, ale někteří z bývalých vězňů zde zůstali a ujali se jich místní obyvatelé (údajně i proto, aby je v úkrytu ochránili před Rudou armádou). Po válce tábor sloužil k internaci odsunutých Němců a za komunistického režimu zde byl tábor PTP. Následně se zde nacházela slepičárna, která byla později zbourána či se samovolně rozpadla v důsledku důlní činnosti. Na první pohled zde nejsou pozůstatky tábora patrné, přesto se jedná o nejzachovalejší ze čtyř karvinských lágrů. A zároveň nejohroženější, neboť právě zde aktuálně probíhá nelegální těžba dřeva a devastace pozůstatků tábora.
Zde jsme mohli realizovat podrobné měření s využitím totální stanice, a to díky stále zachovalému torzu obvodového zdiva jednoho baráku, které je zároveň rozeznatelné na historických ortofoto snímcích. To nám umožnilo ztotožnit terénní relikty s objekty na historické ortofotomapě (trigonometrickou síť nebylo možné využít kvůli výrazným deformacím v krajině způsobených důlní činností). V terénu jsme u tohoto objektu identifikovali dveře do místnosti, další širší rozměry spíš ukazují na vrata či vjezd. O rozčlenění objektu na dílčí místnosti, resp. přistavěnou část napovídá stále viditelná spára – je vždy nejslabším článkem konstrukce, a tak zde bylo zdivo nejvíce rozpadlé. Ze srovnání výsledků měření s historickou ortofoto je dobře patrné, že umístění spáry přesně přiléhá k příčné stěně, ačkoliv ta v terénu již není patrná.
Panoramatická fotografie z pozůstatků baráku:
Kromě této destrukce jsme v areálu tohoto tábora objevili pozůstatky ještě jednoho baráku. V terénu se projevovaly jako rozsáhlá zarovnaná plošina s mírným vhloubením uprostřed. Vyvýšený, obdélný, obvodový lem jsme zaměřili totální stanicí – perfektně koresponduje s objektem na historickém ortofoto snímku, přesně sedí i orientace – s velkou jistotou tento relikt ztotožňujeme s daným objektem. Navíc u rohu ve východní části, před štítovou částí objektu, jsme objevili vybetonovaný septik. Zcela identickou situaci jsme našli v sovětském táboře – povšimli jsme si tak zajímavého „identifikátoru“ vězeňských baráků, ačkoliv tyto nejsou v terénu patrné, nebo jen nevýrazně. Vnitřní část septiku nebyla ničím vyplněná, sahal do hloubky cca 1,8 m. Na dně se nacházely, vedle hlavičky panenky neidentifikovatelného stáří, celkem tři otvory potrubí – patrně táborové kanalizace. Jeden z nich směřoval k mnohem většímu septiku ve vzdálenosti cca 40 m. Jeho umístění těsně přiléhalo k dalšímu baráku, který však v terénu není patrný. V celé severní části tábora se nachází rozlehlý pokles terénu. Jiné než tyto relikty jsme zde nenašli.
Na místě tohoto tábora nedávno proběhlo masivní nelegální kácení stromů. Velké plochy na území tábora jsou také čerstvě zahrnuty sutí pocházející pravděpodobně ze zbořených baráků. Dochází tak k intenzivní devastaci posledních pozůstatků celého tábora.
