Jeden nově lokalizovaný tábor pro sovětské zajatce a důkladné zmapování pozůstatků tří dalších nacistických lágrů z doby druhé světové války - to je výsledek našeho krátkého výzkumu v Karviné z počátku letošního května. Impulzem pro naši výpravu se stalo setkání se spisovatelkou Karin Lednickou, která nedávno upozornila na nelegální kácení stromů a ničení pozůstatků budov na místě bývalého tábora pro italské zajatce. Díky románu Šikmý kostel se Karin Lednické podařilo k tématu (nejen) táborů na Karvinsku přitáhnout pozornost širší veřejnosti a tím i náš zájem. Autorka byla také naším průvodcem a zdrojem informací během výzkumu. Z naší výpravy vznikl i následující krátký dokumentární film "Expedice Karwiná":
Svou pozornost jsme na tato místa zaměřili i proto, že naše dlouhodobě plánované expedice na místa táborů Gulagu v bývalém SSSR jsme kvůli situaci s covidem a nemožnosti cestování do zahraničí byli nuceni prozatím odložit. Díky tomu však vidíme, že i na našem území je mnoho míst spojených s temnou minulostí totalitních režimů, která je potřeba lépe zmapovat a připomínat.
Pracovní tábory v Karviné
Těšínské Slezsko bylo za druhé světové války připojeno k nacistickému Německu a díky uhelným zásobám tvořilo jedno z nejdůležitějších průmyslových center Třetí říše. Na práci zde byly nasazeny desetitisíce vězňů a zajatců. Celkem na území dnešního českého Slezska bylo zřízeno na šedesát pracovních táborů, z nichž čtyři nejpočetnější se nacházely na území původní Karviné (po postupném opuštění a likvidaci města v důsledku těžby uhlí byla Karviná i s obyvateli „přesunuta“ o několik kilometrů dál na území bývalého města Fryštát, na místě původního města je dnes poddolované „území nikoho“ pod názvem „Karviná - Doly“ s pouze ojediněle dochovanými pozůstatky budov). Právě tyto čtyři lágry byly předmětem našeho zájmu.
Na existenci těchto táborů se po válce na dlouhá léta zcela zapomnělo, svou roli v tom sehrál i fakt postupného opuštění původní Karviné a devastace celého území, v jejímž důsledku se postupně vytratila i paměť krajiny. V karvinském archivu se o táborech nedochovaly prakticky žádné dokumenty. O připomenutí táborů se tak postarali až sami bývalí vězni - v roce 2012 se připomněl Ital Paolo Complojero, který chtěl navštívit místa své internace. Tábor pro italské zajatce pak díky pomoci karvinského pamětníka Richarda Kozieła našli studenti ostravského gymnázia Pavla Tigrida. Na základě této iniciativy se o rok později ozvali pracovníci muzea Holocaustu ve Spojených státech, kteří pátrali po židovském táboře na území Karviné zmiňovaném některými přeživšími. Tak byla znovu odhalena existence těchto pracovních lágrů. Více k tomuto tématu najdete v článcích Marcela Mahdala Objevení karvinského tábora pro Židy na portále Moderní dějiny a Alfonse Adama Pracovní síly k pronájmu v časopise Paměť a dějiny. O dvou ze čtyř karvinských táborů se také zmiňuje Jiří Padevět v knize Za dráty. Tábory v období 1938-1945 na území dnešní České republiky. Z těchto textů čerpáme také některé faktografické údaje pro náš výzkum.
Tři ze čtyř táborů (židovský a dva sovětské) se dnes nacházejí na pozemcích firmy Asental Zdeňka Bakaly a společnosti Veolia Energie ČR. Druhá ze zmíněných firem nechala nedaleko sovětského a židovského tábora u teplárny (na jehož místě dnes stojí skladiště) zřídit malý pomníček. Druhý tábor pro sovětské zajatce u dolu Jan-Karel (později Důl ČSA) nepřipomíná nic; jeho přesné umístnění nebylo až do našeho pátrání známo. Pozůstatky italského lágru (který později sloužil jako tábor pro odsunuté Němce a za komunismu jako tábor PTP) leží na pozemcích firmy Mastergame Nova, a právě zde aktuálně dochází k největším zásahům. Nejen, že zde není žádná oficiální připomínka, ale nelegální těžba dřeva a úpravy terénu poškozují i to málo, co se z tábora do dnešních dnů dochovalo.
Naše dokumentace jednotlivých táborů je popsána v následujících samostatných kapitolách:
1. Sovětský tábor u dolu Jan-Karel
2. Pracovní tábor pro polské Židy u stavby teplárny
3. Sovětský tábor u dolu Barbora
4. Tábor pro italské vojenské zajatce
Náš terénní výzkum proběhl ve dnech 4.-5. května 2021. Členy týmu byli archeologové Lukáš Holata a Jindřich Plzák, předseda Gulag.cz Štěpán Černoušek a dokumentaristé Tomáš Polenský a Igor Suvorov. Naším cílem bylo přesně lokalizovat čtyři karvinské tábory, zhodnotit a popsat jejich stav zachování, blíže zdokumentovat pozůstatky baráků a přiblížit současný stav táborů pomocí fotografií, panoramatických prohlídek, záběrů z dronu a krátkého filmového dokumentu. Věříme, že naše práce přispěje k udržení a ochraně těchto míst paměti, která na dlouhá léta upadla v zapomnění.
V terénu jsme realizovali tzv. nedestruktivní archeologický výzkum, tedy pozůstatky táborů jsme identifikovali prostřednictvím jejich reliéfních stop – zpravidla destrukcí a reliéfních tvarů a v omezené míře i artefaktů viditelných na povrchu. V terénu jsme se orientovali pomocí GPS a připravených podkladů – ortofoto snímků doplněných o souřadnice (dostatečně hustou síť koordinátů x a y). Tento postup nás nejenom dovedl do perimetru původních táborů, ale bylo možné projít všechna místa, na nichž stávaly vězeňské baráky a další objekty. Během toho jsme zároveň vykonávali terénní pozorování s cílem zaznamenat jakékoliv indicie, které lze vztáhnout k táborům. Zároveň jsme určili i vhodná místa pro pořízení 360° panoramatických fotografií.
Průběh archeologického výzkumu
Terénnímu výzkumu předchází rešerše. V tomto případě jsme dohledali historické ortofoto snímky, zejména z let 1947 a 1954, na nichž jsou tábory dobře rozeznatelné – zejména díky pravidelnému uspořádání baráků stejné velikosti. S využitím geografických informačních systémů (tzv. GIS) jsme získali přesné souřadnice jednotlivých táborů, které nám usnadnily vyhledání dané polohy v terénu. Člověka neznalého místních poměrů a krajiny tento postup může překvapit, stejně jako skutečnost, že místa některých táborů dosud nebyla nikým přesně lokalizována, ani pamětníky. Způsobené je to tím, že celé území je kompletně poddolováno, z toho důvodu bylo pak vysídleno a vše, mnohdy systematicky, zničeno. To znamená, že oproti situaci před 70 lety se změnilo naprosto vše, a to včetně reliéfu, v němž se dnes nachází množství, mnohdy i značně rozsáhlých propadů – ráz krajiny se tak změnil kompletně.
K podrobnějšímu mapování táborových reliktů jsme využili totální stanici. Ta oproti GPS dokáže měřit s přesností na milimetry. Bohužel, opět z důvodů rozsáhlé transformace krajiny je zde nemožné napojení na trigonometrickou síť bodů tak, jak je obvykle běžné. Naše měření je tak pouze relativní, s větší odchylkou, ovšem stále takovou, která umožňuje srovnání konkrétních terénních reliktů s objekty na historických leteckých snímcích.
1. Sovětský tábor u dolu Jan-Karel
2. Pracovní tábor pro polské Židy u stavby teplárny
3. Sovětský tábor u dolu Barbora
4. Tábor pro italské vojenské zajatce
