Narodila se 26. února 1967 a žila ve městě Konakovo v Tverské oblasti. Chtěla pracovat jako kostýmní výtvarnice, což jí ale nevyšlo. Místo toho se začala více věnovat rodině (manželovi a třem dětem). Nějakou dobu žila i s rodinou v Polsku a také v Gruzii.

Jak Ljudmila, tak její manžel Alexandr vždy zastávali liberální názory. Oba okamžitě odsoudili otevřenou válku proti Ukrajině a rozhodli se, že se pokusí čelit státní propagandě: po nocích kreslili na zdech městských domů protiválečné graffiti a na sociálních sítích sdíleli informace o zločinech ruské armády na Ukrajině.

V dubnu 2022 byli manželé zadrženi a obviněni z šíření dezinformací o ruské armádě. Manžel Ljudmily u soudu svou vinu nepopíral, Ljudmila ale otevřeně opakovala, že válku odsuzuje. Kvůli rozdílným postojům se vztahy mezi manželi výrazně zhoršily.

V březnu 2023 byla Ljudmila odsouzena k sedmi letům odnětí svobody a její manžel Alexandr k šesti a půl letům. Přestože tak přísný trest vůbec nečekala, ve své závěrečné řeči uvedla, že je ráda, že se za ni její děti a vnuci nikdy nebudou muset stydět.

Ve vězení tráví Ljudmila většinu času sama a velmi jí chybí kontakt s vnějším světem. O to větší radost jí dělají dopisy, které dostává. Je také známo, že se její zdravotní stav během věznění výrazně zhoršil a hrozí jí mozková mrtvice.

V březnu 2025 držela čtrnáctidenní hladovku, během níž požadovala dodržování svých základních práv. Ihned po jejím ukončení byla umístěna na samotku.

O této zkušenosti později z vězení napsala: „Nebyla mi udělena výjimka z práce ani z rozcvičky, a to navzdory mému velmi chatrnému zdraví v té době. <...> Jedna žena mi tehdy napsala dopis a právě ten mě přesvědčil, abych začala znovu jíst. Při jeho čtení jsem se rozplakala a pomyslela si: jak to, že v mém životě už nikdy nebude žádný liják a já už nikdy nebudu promočená na kost, skrz naskrz… a že se už nikdy neprobudím ve svém malém domku v gruzínských horách.“

Její situace zůstává i nadále velmi vážná. Na jaře 2026 vyšlo najevo, že její spoluvězeňkyně opakovaně vyvolávají konflikty a Ljudmila dokonce uvedla, že se bojí o svůj život.

Její psychický stav se během věznění výrazně zhoršil. V současné době se nachází v psychoneurologické léčebně, kde podstupuje psychiatrické vyšetření.

---

Více informací o tomto případu naleznete zde (v ruštině).

---

Podpořit Ljudmilu Razumovou lze v současné době pouze klasickým papírovým dopisem (v ruštině).

Většina věznic v Tverské oblasti, kde si Ljudmila Razumova odpykává trest, umožňuje přijímat elektronické dopisy prostřednictvím platformy Prisonmail. V současnosti se však nachází v psychoneurologické léčebně, kam elektronickou korespondenci zasílat nelze. Jakmile bude převezena zpět do trestanecké kolonie, tuto stránku aktualizujeme a doplníme údaje potřebné pro odesílání dopisů online.

Je velmi důležité správně uvést adresu příjemce na obálce (v pravém dolním rohu). Adresu napište přesně v tom formátu, jaký vidíte níže: jméno a rok narození adresáta, název a číslo trestanecké kolonie, ulice, název obce/města, oblast/region, země, poštovní směrovací číslo.

Разумова Людмила Александровна, 1967 г. р., ГБУЗ ОКПНД ОСП Тверской области, ул. Михаила Литвинова, д. 51, с. Бурашево, Тверская область, Russia, 170546

Pokud si nejste jisti, že všechny tyto údaje dokážete v ruštině čitelně přepsat, doporučujeme adresu vytisknout a na obálku ji jednoduše nalepit (do pravého dolního rohu). Stejně tak můžete na PC napsat text vašeho solidárního vzkazu a následně ho jen vytisknout a vložit do obálky. Další tipy naleznete v našem podrobném návodu na odeslání dopisů nespravedlivě vězněným lidem v Rusku.