V posledních týdnech přicházelo z Ruska mnoho zpráv, které jasně ukazují, že nedostatečná lékařská péče představuje ve věznicích po celé zemi skutečně systémový problém. Týká se to všech kategorií vězňů, právě oponenti režimu se však s odpíráním lékařské péče potýkají obzvláště často.
Například 40letá překladatelka Světlana Savěljeva z Irkutsku, odsouzená k patnácti letům odnětí svobody, ve vězení velmi rychle hubne a nyní váží méně než 40 kilogramů. Objevila se u ní také celá řada dalších zdravotních potíží, potřebné léky jí ale už několik měsíců nejsou vydávány.
Dalším příkladem je 39letý Alexej Lipcer, bývalý právník Alexeje Navalného odsouzený k pěti letům odnětí svobody. Ve vězení musí vykonávat těžkou fyzickou práci a každé ráno a večer přenáší 40 desetilitrových kbelíků s vodou. Trpí meziobratlovou kýlou, jejíž stav se v poslední době výrazně zhoršil, přesto mu však vedení věznice odmítá přidělit lehčí práci.
Na fotografii výše: Alexej Lipcer u soudu, leden 2025. Zdroj: SOTA Vision.
Zvlášť nebezpečné jsou kruté podmínky v ruských věznicích pro lidi, kteří vážnými zdravotními problémy trpěli už před uvězněním. A právě takové lidi, pro které může zbavení svobody znamenat doslova smrt, ruské soudy často posílají za mříže (nebo se o to alespoň snaží).
Potvrzuje to například tragický příběh 57letého novináře Sergeje Mingazova z Chabarovsku. Trpěl onkologickým onemocněním ve třetím stadiu a navzdory tomu byl od roku 2024 souzen za údajné šíření nepravdivých informací o ruské armádě. Obhajoba opakovaně žádala o přerušení řízení, aby se mohl soustředit na léčbu, soudy však i přesto pokračovaly. Dne 2. července 2026 Sergej Mingazov zemřel. Státní zastupitelství pro něj požadovalo trest šesti let odnětí svobody.
Ve vězení se nezhoršuje jen fyzické, ale i psychické zdraví mnoha politických vězňů. Jsou vystaveni nepřetržitému nátlaku, na němž se často podílí nejen vězeňská správa, ale také spoluvězni.
Ve velmi těžké situaci se od konce června nachází například 45letý saxofonista Andrej Šabanov ze Samary. Navzdory svému vážnému zdravotnímu stavu (trpí Bechtěrevovou chorobou, tedy chronickým zánětlivým onemocněním páteře, a několika autoimunitními onemocněními, včetně psoriázy) je za kritiku války proti Ukrajině už od března 2024 zbaven svobody.
Na fotografii: nahoře Andrej Šabanov během koncertu, dole Andrej Šabanov u soudu ukazuje, nakolik se mu během pobytu ve vazbě zhoršila psoriáza, prosinec 2024. Zdroj: skupina Slovo zaščitě / sociální sítě.
Krátce po zadržení se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat a na konci června 2026 navíc přišly další alarmující zprávy. Spoluvězni ho obvinili z porušení neformálních vězeňských pravidel a od té doby ho nepřetržitě urážejí a vyhrožují mu. Navíc ho vyhnali ho z vězeňského baráku a zakázali mu používat ledničku i rychlovarnou konvici.
Nyní je Andrej Šabanov nucen spát ve společných prostorách, kde nemá k dispozici běžnou postel, což má velmi negativní dopad na jeho zdravotní stav. Zveřejnění informací o této situaci mu zatím bohužel nepomohlo. Šikana pokračuje a správa trestanecké kolonie zároveň jeho matce oznámila, že Šabanovovi omezí právo na korespondenci. Na začátku července přišla také informace, že Šabanov byl ve vězení fyzicky napaden.
Zvláštní znepokojení už delší dobu vyvolává také případ 59leté malířky Ljudmily Razumové, která byla za kritiku války odsouzena k sedmi letům vězení. Zde je vystavena neustálému nátlaku a její duševní i fyzické zdraví je vážně ohroženo. V současné době se nachází v psychoneurologické léčebně, odkud v červnu napsala: „Sedím tu jako zvíře v zoo. Personál se ke mně chová dobře, ale není tu teplá voda, zásuvka, lednička ani televize. Kouřit se smí jen jednou denně během vycházky. Venku je strašná zima a v cele je mi také zima. <...> Ještě nikdy mi nebylo tak špatně a ten pocit nemizí, naopak jen roste jako nádor. <...> Snažím se kreslit, ale nejde mi to. Nic nečtu. Moje lékařka – mohla bych jí to všechno vyprávět a požádat o pomoc. Ale teď už psychiatrům nevěřím. Už jich tu u mě bylo spoustu. Lékaři, vyšetřovatel, státní zástupce… To všechno je jako jedna hmota. Lepkavá, beznadějná hmota, vše ničící systém. Systém ZLA.“
V psychoneurologické léčebně Ljudmilu Razumovou nikdo nemůže navštěvovat a ona sama nemůže ani nikomu telefonovat. Jediným způsobem, jak může zůstat v kontaktu s vnějším světem, jsou proto dopisy. Ty naštěstí zatím může přijímat i odesílat bez omezení a podle jejích slov jí skutečně velmi pomáhají. Více o tom, jak takový dopis poslat, se dozvíte ZDE.
Jak důležité takové dopisy pro lidi ve vězení jsou, potvrdila v červenci také Irina Turbina, matka jednoho z nejmladších politických vězňů v Rusku, 17letého Arsenije Turbina. Podle ní je za všechny dopisy, které dostává, velmi vděčný. Ne vždy na ně stihne odpovědět, ale podle slov jeho matky je vždy pozorně čte a všechny si pečlivě schovává.
Na fotografii: Arsenij Turbin s maminkou před zatčením. Zdroj: sociální sítě.
Irina Turbina také uvedla, že Arsenij na jaře odmaturoval s vyznamenáním. I za mřížemi se podle ní neustále věnuje studiu a stále ho baví exaktní vědy. Fyzicky se cítí poměrně dobře a podařilo se mu znovu přibrat na váze (po vynesení rozsudku v roce 2024 Arsenij v důsledku obrovského stresu výrazně zhubl).
Jeho situace však zůstává velmi vážná. Arsenij matce vyprávěl, že za dva roky ve vězení došlo nejméně k pěti situacím, které přímo ohrozily jeho život. Pravidelně čelí provokacím ze strany zaměstnanců věznice, spoluvězňů a dokonce i učitelů. Pod velkým tlakem je i samotná Irina Turbina. Na konci června vyšlo najevo, že byla donucena podat výpověď a přišla tak o jediný zdroj příjmů.
V červnu přišly také alarmující zprávy o situaci 36leté opoziční novinářky Antoniny Favorské, odsouzené k pěti a půl letům vězení. Od konce června pro ni začaly platit takzvané přísné podmínky výkonu trestu. Je jí zakázán volný pohyb po areálu trestanecké kolonie, omezeno je také přijímání balíků i kontakt s příbuznými.
Důvodem zpřísnění je skutečnost, že Antonina kategoricky odmítla nastoupit do práce jako švadlena. Je novinářkou a s tímto povoláním nemá žádné zkušenosti. Povinnou práci vězňů ve prospěch státu v Rusku stanoví zákon o výkonu trestu. Antonina se však odvolává na ruskou ústavu, která nucenou práci naopak zakazuje.
Na fotografii: Antonina Favorskaja u soudu. Zdroj: SOTA Vision.
Přestože je vystavena velkému tlaku, Antonina Favorskaja zůstává poměrně optimistická. V jednom z nedávných dopisů uvedla, že nemá „žádné důvody“ být smutná, a pobyty na samotce, kam je opakovaně posílána, přirovnala k pobytu na retreatu „někde ve vzdáleném buddhistickém chrámu“.
Počet lidí, kteří jsou v Rusku nespravedlivě zbaveni svobody, každým dnem roste. Lidskoprávní projekt Podpora politických vězňů. Memorial zveřejnil v červnu novou analytickou zprávu, jež potvrzuje, že tresty v politicky motivovaných trestních případech se neustále zpřísňují. V současné době činí průměrná délka takového trestu 11 let odnětí svobody. Celou zprávu si můžete přečíst ZDE (v angličtině).
Trestní stíhání je pouze jednou z forem represí, které ruský stát využívá. Velmi rozšířeným a bohužel i velmi účinným nástrojem nátlaku je oficiální seznam „teroristů a extremistů“. K zařazení na tento seznam přitom není třeba čekat na rozhodnutí soudu. Stačí, aby bylo proti dané osobě zahájeno trestní stíhání na základě obvinění z údajné teroristické činnosti, ale také například ze sabotáže, vlastizrady či jiných trestných činů.
Zařazení na tento seznam vede k úplnému zablokování bankovních účtů a platebních karet i k dalším závažným omezením. Na začátku července 2026 seznam čítal téměř 22 tisíc osob, z nichž podle údajů lidskoprávní organizace First Department bylo 465 nezletilých ve věku od 14 do 17 let. Z veřejně dostupných zdrojů máme informace pouze o části těchto případů.
Na seznam „teroristů a extremistů“ jsou zařazovány nejen fyzické osoby, ale také organizace. Na začátku července jich zde bylo celkem 873. V dubnu se na něj dostalo sdružení Memorial, v červnu pak další naše partnerská organizace OVD-Info. Za jakoukoli spolupráci s ní nyní ruským občanům hrozí mnohaleté tresty odnětí svobody.
Z tohoto důvodu byli naši kolegové nuceni pozastavit přímou pomoc politickým vězňům. Jejich analytická práce zaměřená na shromažďování údajů o rozsahu politických represí v Rusku však pokračuje i nadále. Vyjadřujeme jim naši plnou podporu.
Do hledáčku ruských bezpečnostních složek se samozřejmě dostávají především lidé, kteří otevřeně vyjadřují nesouhlas s válkou proti Ukrajině. K zahájení trestního stíhání přitom často stačí pouhých několik slov zveřejněných na internetu.
V červnu vzbudil velkou pozornost médií soudní proces s 39letým opozičním politikem z Moskvy Maximem Kruglovem (na fotografii výše), který byl odsouzen k sedmi letům vězení za to, že na sociálních sítích psal o zločinech ruské armády v ukrajinské Buči. Podobných soudních procesů však v červnu po celém Rusku bohužel proběhlo mnohem více. Například 47letý Jevgenij Pavljuk z Irkutské oblasti byl odsouzen k šesti letům vězení za několik komentářů na podporu ukrajinské armády, 47letý Igor Alexejev z Kalužské oblasti byl odsouzen k sedmi letům rovněž za několik komentářů a 48letý Sergej Suptelja z Petrohradu byl poslán do vězení na pět let pouze za jediný komentář.
Ještě tvrdší tresty jsou ukládány lidem obviněným z vlastizrady. Na začátku června byl například k 16 letům vězení odsouzen 48letý programátor Michail Loščinin, který již řadu let žil v Belgii a je jejím občanem. Do Ruska přijel navštívit svého nemocného otce. Na hranici ho však ihned zadrželi příslušníci tajné služby FSB a obvinili ho z toho, že v roce 2022 finančně podpořil svou bývalou přítelkyni z Ukrajiny. Právě to se stalo základem obvinění z vlastizrady. Během zadržení i později byl Michail Loščinin vystaven mučení a ponižování. Mimo jiné mu byly opakovaně odebírány brýle navzdory tomu, že trpí těžkou krátkozrakostí. Ve vězení se jeho zrak nadále zhoršuje a v současné době mu hrozí úplná slepota.
Na fotografii níže: Michail Loščinin na svobodě. Zdroj: sociální sítě.
Oběťmi politicky motivovaného pronásledování se v Rusku i nadále stávají členové komunity LGBT+ a také lidé, které ruské úřady považují za osoby s touto komunitou nějakým způsobem spojené, například zaměstnanci nočních klubů.
První trestní řízení kvůli údajné účasti na „extremistickém hnutí LGBT“ bylo v Rusku zahájeno na jaře 2024. Obžalovanými se stali tři zaměstnanci baru Pose v Orenburgu. Nyní na konci června 2026 byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v délce od dvou do sedmi let. Svou vinu nepřiznali.
V současné době víme už o více než 20 trestních řízeních za „účast na činnosti hnutí LGBT“. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá případ jednoho z největších ruských nakladatelství Eksmo, jehož zaměstnanci jsou obviněni z šíření knih s LGBT+ tematikou. Lidskoprávní aktivisté se shodují, že tento soudní proces je pro současné Rusko v jistém slova smyslu “ukázkový” a představuje jasnou snahu státu zastrašit účastníky knižního trhu.
Na konci června byli dva obžalovaní v tomto trestním řízení odsouzeni k podmíněným trestům. Oba se přiznali k vině, spolupracovali s vyšetřováním a svědčili proti svým kolegům.
Navzdory neustále se zvyšujícímu tlaku ze strany státu někteří obyvatelé Ruska i nadále otevřeně vyjadřují svůj občanský postoj. Výrazným symbolem odporu proti režimu je improvizovaný památník na místě, kde byl v Moskvě v únoru 2015 brutálně zavražděn opoziční politik Boris Němcov. O toto místo už více než deset let nepřetržitě pečují demokraticky smýšlející aktivisté, kteří sem pravidelně přinášejí čerstvé květiny, pamětní tabulky a kresby. Ty následně odstraňují provládní aktivisté nebo pracovníci komunálních služeb, nové květiny se zde však objevují téměř okamžitě.
Dobrovolníci, kteří na tomto místě drží denní službu, se pravidelně potýkají také s nátlakem ze strany policie. Dva z těchto dlouholetých dobrovolníků, 51letý Jevgenij Miščenko a 59letý Viktor Levakov, se aktuálně nachází ve vězení na základě nespravedlivých obvinění. Miščenko byl odsouzen k 12 letům odnětí svobody, Levakov pak “pouze” k 3,5 roku.
Na fotografii: nahoře památník na místě vraždy Borise Němcova, začátek července 2026. Vlevo dole Alexej Sokirko u soudu, vpravo dole Viktor Kogan u památníku Němcovovi, 26. června 2026. Zdroj: sociální sítě / Facebook skupina Nemtsov most.
Dne 26. června 2026 přišla alarmující zpráva, že policie zadržela další dva dlouholeté dobrovolníky, kteří o tento památník pečují, Viktora Kogana a Alexeje Sokirka. Zpočátku to vypadalo, že budou posláni do vězení, naštěstí však byli oba propuštěni poté, co byla každému z nich uložena pokuta ve výši 4 000 rublů (asi tisíc korun) za údajné neuposlechnutí pokynů policie.
V červnu přišla dojemná zpráva, že 62letý politický vězeň a obhájce lidských práv Bachrom Chamrojev uspořádal přímo v trestanecké kolonii protestní akci na podporu jiného politického vězně, 33letého matematika Azata Miftachova. Oba jsou vězněni ve stejném nápravném zařízení Polární sova za polárním kruhem v obci Charp, které patří k nejtvrdším věznicím v Rusku.
Bachrom Chamrojev ve vězení čelí neustálému nátlaku a jeho zdravotní stav se zhoršuje. Když se však dozvěděl, že Azat Miftachov byl letos na jaře vystaven krutému mučení, rozhodl se, že mu veřejně vyjádří podporu. Vyšel ze své cely s transparentem s nápisem „Ukažte mi živého Azata Miftachova!“. Za tento čin byl na 15 dní umístěn na samotku. Odtud už byl propuštěn, dosud mu však nejsou předávány dopisy ani balíčky.
Zájem a solidarita veřejnosti Azatu Miftachovovi alespoň prozatím skutečně pomohly. Během jednoho ze soudních jednání na konci června uvedl, že se nyní cítí relativně v bezpečí a že se zaměstnanci věznice od jeho cely snaží držet „co nejdál“.
Zároveň poděkoval všem, kteří mu posílají dopisy solidarity: „Děkuji, že mě v těchto těžkých časech podporujete! Opravdu mi tím moc pomáháte. Bylo to peklo, ale už to mám za sebou. A to jen díky vám!“
Na fotografii: nahoře Azat Miftachov u soudu, dole Bachrom Chamrojev u soudu. Zdroj: SOTA Vision.

.jpg)

.jpg)


.jpg)
.jpg)








.jpg)






















.jpg)














.jpg)










