Zprávy o odsouzení ukrajinských civilistů k velmi vysokým trestům odnětí svobody bohužel přicházejí neustále. Jedním z nejvýraznějších příkladů z posledních týdnů se stal příběh 70leté obyvatelky Záporožské oblasti Svitlany Loj (na fotografii výše). Ta byla donucena přijmout ruské občanství, proti ruskému režimu se i přesto nadále otevřeně vymezuje. V minulosti několikrát finančně podpořila ukrajinskou armádu a právě to se stalo důvodem k jejímu obvinění z vlastizrady.

Na začátku roku 2026 byla Svitlana Loj odsouzena k 15 letům vězení, nyní na konci srpna 2026 byl tento rozsudek definitivně potvrzen. Rozhodnutí soudu Svitlana Loj nekomentovala a místo toho zazpívala známou ukrajinskou píseň „Píseň o ručníku (Ridna maty moja)“.

Již několikrát jsme informovali o tom, že ruské úřady v poslední době stále častěji zahajují nová trestní řízení proti lidem, kteří se již nacházejí ve vězení. Tím se okamžik jejich propuštění na svobodu může v podstatě neustále oddalovat.

Velmi příznačné jsou například příběhy dvou mladých politických vězňů, Nikity Uvarova a Arsenije Turbina. Oba jsou již několik let zbaveni svobody, oba v srpnu oslavili své narozeniny – a proti oběma byla nedávno zahájena nová trestní řízení.

Na fotografii: Arsenij Turbin a Nikita Uvarov (dole). Zdroj: osobní archiv rodin Uvarovových a Turbinových.

Nikita Uvarov oslavil své 21. narozeniny. Poprvé byl zadržen již ve 14 letech, poté byl na krátkou dobu propuštěn, od února 2022 je ale opět ve vězení na základě obvinění z údajného absolvování výcviku za účelem teroristické činnosti. V březnu 2026 měl ukončit výkon trestu, avšak týden (!) před plánovaným propuštěním proti němu úřady zahájily nové trestní řízení, tentokrát na základě obvinění z údajné účasti v extremistické organizaci. V srpnu 2026 se objevily zprávy, že proti Nikitě Uvarovovi bylo vzneseno další obvinění – tentokrát z údajného zapojení dalších osob do extremistické činnosti. Nyní mu hrozí dalších až 12 let odnětí svobody.

Arsenij Turbin v srpnu 2026 oslavil své osmnácté narozeniny. Politickému pronásledování čelí od svých 14 let; tento detailní příběh přinášíme zde. V únoru 2026 vyšlo najevo, že proti Arsenijovi bylo zahájeno nové trestní řízení kvůli údajné účasti na masových nepokojích. Nyní mu hrozí dalších až osm let odnětí svobody.

Nikita a Arsenij velmi potřebují naši podporu. Nikitovi můžete napsat dopis online, Arsenijovi lze poslat například papírovou pohlednici. Podle jeho matky si čte a uchovává všechny dopisy, které dostává, i když se prý občas cítí natolik vyčerpaně, že nemá energii na ně odpovědět.

Solidární dopisy představují pro politické vězně skutečně velmi důležitou formu podpory. To vědí i ruské úřady – a ačkoli zákon korespondenci vězňů povoluje a většině z nich jsou dopisy zatím doručovány, některým vězňům je bohužel právo na komunikaci s vnějším světem stále více omezováno. Jedná se o velice účinný nástroj psychického nátlaku.

O omezení přístupu ke korespondenci v srpnu informovalo hned několik politických vězňů.

Na fotografii: Andrej Šabanov. Zdroj: SOTA Vision.

Například 45letý hudebník Andrej Šabanov ze Samary, odsouzený k šesti letům vězení za podporu Ukrajiny na sociálních sítích, uvedl, že za čtyři měsíce pobytu v trestanecké kolonii obdržel pouhé dvě pohlednice. Přitom od června 2026 čelí velmi silné šikaně ze strany dalších vězňů, a dopisy se slovy podpory mu proto psali lidé z celého světa. Téměř nic mu však nebylo doručeno.

Dokonce jeho matka v srpnu uvedla, že ani ona už synovi neposílá žádné dopisy, protože je to dle jejích slov „stejně zbytečné“. Situace Andreje Šabanova přitom zůstává velmi znepokojivá; šikana ze strany spoluvězňů pokračuje a Šabanov si stěžuje také na to, že je nucen vykonávat fyzickou práci navzdory svému velmi špatnému zdravotnímu stavu.

V srpnu se objevily také zprávy o omezení korespondence pro Ričarda Rouze, 41letého fotografa, hudebníka a aktivisty z Kirovské oblasti. Od dubna 2022 si odpykává osmiletý trest odnětí svobody na základě obvinění z šíření nepravdivých informací o ruské armádě a údajných výzev k terorismu. Letos vyšlo najevo, že proti němu byla zahájena nová trestní řízení podle článků o „ospravedlňování terorismu“ a „rehabilitaci nacismu“. V létě se pak objevily informace, že nedostává téměř žádné dopisy a nemůže ani žádné odesílat. Kontakt s ním tak ztratila i jeho manželka.

Na fotografii: Alexej Serjogin. Zdroj: sociální sítě.

Na to, že mu nejsou doručovány dopisy, si v srpnu stěžoval také 40letý nezávislý novinář Alexej Serjogin z republiky Marij El, který byl v červnu 2026 poslán do vazby za údajné veřejné ospravedlňování terorismu. Hrozí mu až sedm let odnětí svobody. V dopise z vyšetřovací vazby napsal: „Pokud mi někdo posílá nějaké dopisy, tak mi je nepředávají, respektive jsem dostal pouze jeden dopis… <...> Můj stav je špatný. Trpím úzkostí, depresí, poruchou řeči... <...> Pokud na mě svobodný svět zapomene, pak mě za mřížemi zabijí.“ Dále uvedl, že při zadržení ho mučili elektrickým proudem.

Jedním z nejjednodušších způsobů nátlaku na politické vězně je zpřísňování podmínek jejich pobytu ve vězení.

Například 65letý opoziční politik Alexej Gorinov (jeden z prvních obžalovaných podle článku o šíření nepravdivých informací o ruské armádě) je ve vězení od dubna 2022. Téměř neustále je držen ve velmi přísných podmínkách, zejména na samotce. Má omezené právo na procházky, korespondenci s vnějším světem či dokonce možnost číst knihy a nakupovat potraviny ve vězeňském obchodě. Pobyt ve vězení Gorinov ve svém zatím posledním dopise ze srpna 2026 označil za „služební cestu, která už ale trvá příliš dlouho a je vskutku otravná“.

Na fotografii: Alexej Gorinov u soudu, Antonina Favorskaja u soudu. Zdroj: SOTA Vision.

O životě na samotce detailně vypráví také 36letá opoziční novinářka Antonina Favorskaja (příběh jejího pronásledování přinášíme zde.

Podmínky vězení byly pro Antoninu výrazně zpřísněny kvůli tomu, že odmítá nastoupit k povinné práci jako švadlena. Pokus přimět ji k tomu podle jejího názoru odporuje ruské ústavě. Již více než dva měsíce je proto nepřetržitě držena na samotce.

Dovednosti, které zde získala, by se dle jejích slov „mohly hodit například při ztroskotání lodi nebo během apokalypsy“: „Co jsem se zde naučila? Česat se rukama a bez zrcadla (hřeben mi vydávají jen třikrát týdně a zrcadlo zde není vůbec). <...> Trávit 14 hodin denně bez knih, televize, propisky, papíru – jenom se dívat na zeď, o samotě se svými myšlenkami (číst a psát se zde smí jen 1,5 hodiny denně). <...> Vyrábět si z toaletního papíru špunty do uší. Vyrábět figurky z chleba a užívat si procesu, nikoli výsledků své práce. Chlebové figurky mi totiž každé ráno zabavují a ničí.“ <...> Celkově se učím zříci se všeho hmotného, protože tu kromě hrnku, mýdla, ručníku, zubního kartáčku, pasty a toaletního papíru nelze mít vůbec nic.“

Mezi další formy nátlaku na odpůrce režimu v Rusku patří již od sovětských dob také nucená psychiatrická „léčba“. Jedním z nejvýraznějších příkladů je příběh 57letého Alexandra Gabyševa z Jakutska, který se proslavil tím, že plánoval na Rudém náměstí uspořádat speciální rituál sloužící „k vymítání Putina z Kremlu“. Detaily o příběhu Gabyševa naleznete zde.

Alexandr Gabyšev v roce 2026. Zdroj: sociální sítě.

Gabyšev je zbaven svobody od roku 2021. Po celou tu dobu je podroben nucené psychiatrické léčbě – navzdory tomu, že podle názoru nezávislých psychiatrů žádnou léčbu nepotřebuje. Zvláštní krutost této formy trestu spočívá v tom, že nemá žádný jasný konec a může být opakovaně prodlužována. V srpnu 2026 Nejvyšší soud republiky Sacha (Jakutsko) opět potvrdil, že Gabyšev je v psychiatrické léčebně držen oprávněně.

Podle jeho příbuzných a právníka aplikace velmi silných léků poškozuje Gabyševovo zdraví, kvůli čemuž výrazně zhubl. Nicméně v srpnu 2026 se na sociálních sítích objevila také informace, že Alexandr Gabyšev je naladěn poměrně optimisticky a všem svým příznivcům přeje „co nejvíce trpělivosti, lásky a dobra“.

Někdy může nátlak na politické vězně nabývat zcela neočekávaných podob. V srpnu se objevila zpráva, že 62letému obhájci lidských práv Bachromu Chamroevovi, který dlouhá léta spolupracoval s organizací Memorial a v současné době si odpykává téměř 14letý nespravedlivý trest, bylo odebráno ruské občanství.

Podle jeho rodiny k tomu došlo zcela nečekaně a Chamrojev tak nyní nemá žádné občanství. Samotný Chamrojev toto rozhodnutí úřadů zatím nekomentoval, a to z důvodu, že se v současné době nachází na samotce.

Obyvatelům Ruska nezbývá mnoho možností, jak legální cestou vyjádřit svůj nesouhlas s politikou režimu. Pro mnohé z nich, zejména pro představitele mladší generace, mělo být takovou možností podpora strany Jabloko v zářijových volbách do Státní dumy. Jabloko bylo jedinou stranou, která otevřeně požadovala příměří mezi Ruskem a Ukrajinou. Úřady však Jabloko z voleb poměrně rychle vyloučily. Formálním důvodem byla skutečnost, že strana dostala několik finančních příspěvků od ruských občanů žijících v zahraničí, což soud vyhodnotil jako „zahraniční financování“.

V den, kdy soud o vyloučení Jabloka z voleb rozhodoval, se před jeho budovou shromáždilo více než 500 lidí, kteří přišli vyjádřit straně svou podporu. Příznivci Jabloka se před budovou soudu scházeli i v následujících dnech, policisté je pak pod různými záminkami zadržovali. Většina z nich byla později z policejních stanic propuštěna bez jakýchkoli následků, nejméně čtyři lidé však byli posláni na 14 dní do vazby.

Zatčen měl být také 19letý aktivista Vasilij Krasnov, který se demonstrací před budovou soudu rovněž účastnil. Rusko však stihl včas opustit a v současné době je v bezpečí.

Na fotografii: Vasilij Krasnov s transparentem uctívajícím památku opoziční političky Valerije Novodvorské, Moskva, červenec 2025. Zdroj: SOTA Vision.

V Rusku se účastnil mnoha veřejných akcí, mimo jiné na podporu politických vězňů, a již několikrát byl zbaven svobody za údajné správní přestupky. V rozhovoru pro médium SOTA Vision Vasilij Krasnov řekl: „Nelituji, že jsem přišel k budově soudu. <...> Neporušil jsem žádný zákon, ale zároveň si uvědomuji, že to na policejní stanici ani u soudu nikoho nebude zajímat. <...> Je smutné, že i když jsem dodržoval všechny zákony, stejně jsem musel odjet, a je zvláštní, že ruský aktivista musí pobývat mimo Rusko. Jsem však přesvědčen, že najdu způsob, jak pomáhat ruské občanské společnosti i ze zahraničí.“

Členové Jabloka čelí pronásledování po celém Rusku i poté, co byla tato strana z voleb vyloučena. Na konci srpna byl 63letý politik Lev Šlosberg – jeden z nejznámějších členů Jabloka – odsouzen k 11 letům a 1 měsíci odnětí svobody na základě obvinění z opakované diskreditace ruské armády a šíření nepravdivých informací o ní.

Na fotografii: Lev Šlosberg u soudu. Zdroj: SOTA Vision.

Ve své závěrečné řeči, kterou se soudkyně opakovaně pokoušela přerušit, Lev Šlosberg hovořil o nutnosti ukončení bojů mezi Ruskem a Ukrajinou a také se zamýšlel nad povahou politických represí obecně. Když slyšel svůj rozsudek, obrátil se na soudkyni se slovy: „Soucítím s vámi! Budete s tím muset žít!“

Je důležité nezapomínat na to, že ruská tajná služba FSB je bohužel aktivní nejen v Rusku, ale i v dalších zemích. Odpůrci ruského režimu – nejen ruští občané – by proto měli být velmi obezřetní. Jasně to ilustruje příběh Rity Flores, jedné z bývalých členek známé ruské opoziční skupiny Pussy Riot. Na konci srpna 2026 Rita Flores emigrovala z Ruska a uvedla, že v letech 2023 až 2026 spolupracovala s FSB. Podle svých vlastních slov pro FSB shromažďovala mimo jiné informace o životě a činnosti bývalého politického vězně a umělce Pavla Kriseviče. Z Ruska podle svých slov uprchla a spolupráci s FSB ukončila poté, co dostala za úkol podílet se na přípravě atentátu na bývalého ruského novináře Petra Verzilova, který nyní bojuje na Ukrajině proti ruské armádě.

26letý Pavel Krisevič byl propuštěn z vězení v lednu 2025, ale i nadále byl vystaven velkému nátlaku ze strany policie a FSB. V důsledku toho z Ruska v prosinci 2025 emigroval.

Na fotografii: Pavel Krisevič spolu s manželkou Jelenou Morgunovou. Zdroj: SOTA Vision.

V rozhovoru pro médium Meduza Pavel Krisevič uvedl, že když se dozvěděl, že Rita Flores, s níž se často stýkal, spolupracovala s FSB, byl to pro něj pochopitelně „docela velký šok“. Přesto vyzval spíše k soucitu s ní: „Nikdo nemůže za to, že jsme byli součástí tohohle zvrlého systému, který doslova ničí lidské osudy, aby mohl páchat své zločiny.“

Téměř současně s tím, rovněž na konci srpna, se objevila zpráva, že v Rusku byla zadržena Jelena Morgunova, manželka Pavla Kriseviče. Ze zemi emigrovala společně s ním, podle zpráv v médiích se však do Ruska vrátila, aby navštívila své nemocné rodiče. Dne 28. srpna byla poměrně brutálním způsobem zadržena a poslána do vězení údajně za neuposlechnutí policistů – prozatím pouze na 10 dní.

Na závěr tradičně přinášíme alespoň pár relativně pozitivních zpráv.

I v dnešním Rusku se najdou lidé, kteří se nebojí vyjít do center svých měst s transparenty na podporu politických vězňů. Někteří to dokonce dělají pravidelně. Například 30. srpna vyšel s takovým transparentem před budovu FSB v Moskvě aktivista Sergej Djomin, kterého policisté záhy zadrželi a následně odsoudili k 15 dnům vězení.

Na fotografii: Sergej Djomin s transparentem s nápisem „Svobodu pro politické vězně“, Moskva, 30. srpna 2026. Zdroj: SOTA Vision.

Do centra Moskvy se s transparenty na podporu politických vězňů pravidelně vychází také nevidomá aktivistka Oksana Osadčaja. Svůj zatím poslední protest uspořádala 26. srpna, kdy vyšla s transparentem na podporu advokátky Marije Boncler. Zadržena naštěstí nebyla.

Jednou z nejlepších zpráv srpna byla bezpochyby skutečnost, že jsme konečně dostali zprávy o stavu 59letého politického vězně Andreje Trofimova, o němž se od dubna 2026 nic nevědělo.

Andrej Trofimov si odpykává nespravedlivý 13letý trest za otevřenou podporu ukrajinské armády. Od dubna přestal odpovídat na dopisy a jeho právník se k němu nemohl dostat. Zástupci trestanecké kolonie tvrdili, že Trofimov sám odmítl korespondenci s vnějším světem, což však působilo velmi podezřele a nebylo jasné, zda je vůbec naživu.

Na fotografii: Andrej Trofimov u soudu, srpen 2026. Zdrij: SOTA Vision.

27. srpna vystoupil Andrej Trofimov prostřednictvím videokonference na jednom ze soudních jednání. Potvrdil, že mu vězeňská správa v posledních měsících prakticky přestala doručovat dopisy, kvůli čemuž se přerušila jeho korespondence s mnoha lidmi. Rovněž uvedl, že schůzky s právníkem odmítal z vlastní vůle, protože podle jeho slov se vězeňská správa chovala „podezřele“ a Trofimov se tak domníval, že místo skutečné schůzky s právníkem může čelit provokaci ze strany FSB.

Koordinační skupina na jeho podporu uvádí, že je čeká velké množství práce: budou usilovat o to, aby bylo Trofimovovi obnoveno právo na korespondenci a návštěvy příbuzných. Nejdůležitější je ale samozřejmě skutečnost, že Andrej Trofimov je naživu a v pořádku.