Kytice se objevovaly například u moskevského Soloveckého kamene (tedy památníku obětem sovětských politických represí), většina lidí však vyrazila k památníku ukrajinské spisovatelky Lesji Ukrajinky, kde ten den mělo službu velké množství policistů. Položení květin zpočátku nebránili, poměrně rychle však začali kontrolovat doklady příchozích lidí. Část z nich následně odvezli na policejní stanici.

V centru Moskvy byla 24. února zadržena také 24letá aktivistka Taisija Kurbanalijeva. Rozhodla se pro tzv. “osamocený protest” a vyrazila na Puškinovo náměstí s transparentem „Ne válce, ne okupaci“. Za to byla poslána na deset dní do vazby. Zároveň jí byla uložena pokuta ve výši 40 tisíc rublů (cca 10 tisíc Kč).

Fotografie výše zachycuje část květin, které obyvatelé Moskvy přinesli k památníku Lesji Ukrajinky dne 24. února 2026. Na papíře stojí text „Mír pro celý svět“. (Zdroj: SOTA Vision.) Na fotografii dole je Taisija Kurbanalijeva u soudu. (Zdroj: tisková služba moskevských soudů.)

Další dvě tragická únorová výročí souvisejí s vraždami dvou nejvýznamnějších osobností ruské opozice. 16. února 2024 byl ve vězení otráven Alexej Navalnyj a 27. února 2015 byl nedaleko Kremlu zastřelen Boris Němcov. V řadě ruských měst se v těchto dnech objevily květiny na památku obou politiků, nejčastěji je lidé pokládali u místních památníků obětem sovětských politických represí.

Také v těchto případech se úřady snažily pokládání květin zabránit. Používaly přitom podobné metody, jaké jsme popsali výše: kontroly dokladů a neopodstatněná zadržení, ale také zabavování květin a výhrůžky. Aktivista Nikita Nesmějanov z Voroněže uvedl, že mezi ním a jedním z policistů proběhl následující dialog:

— Proč jste se rozhodl, že sem dnes přijdete s květinami?
— Protože považuji Alexeje Navalného za hrdinu.
— Pro koho je hrdina?
— Bojoval za svobodné Rusko.
— Je Rusko snad někým okupováno? Proč si myslíte, že není svobodné?
— Protože zde máme represe a cenzuru.

Policisté mu poté začali vyhrožovat zadržením. Po kontrole dokladů ho sice nechali odejít, květiny, které přinesl, však okamžitě vyhodili.

Na fotografii: květiny na památku Alexeje Navalného v několika ruských městech, únor 2026. (Zdroj: SOTA Vision.)

V Novosibirsku policisté dokonce varovali lidi, že by za položení květin mohli čelit obvinění z údajného „spáchání teroristického činu“. V Jekatěrinburgu byl pak zadržen náš kolega, předseda místní pobočky Memorialu Alexej Mosin. Za položení květin a snahu uctít památku Borise Němcova ho soud poslal na 9 dní do vězení.

Na fotografii: improvizovaný památník Borise Němcova na místě jeho vraždy v centru Moskvy, 27. února 2026. (Zdroj: SOTA Vision.)

Organizace věnující se problematice sovětských politických represí čelily v posledních letech stále silnějšímu nátlaku ze strany ruských úřadů. Mnoho z nich bylo kvůli tomu nuceno ukončit či výrazně omezit svou činnost. Příkladů lze uvést celou řadu – Memorial, muzeum Perm 36, Sacharovovo centrum, Moskevská Helsinská skupina, Revolt centrum a další. V únoru 2026 na tento seznam přibyla nová položka, a to Muzeum Gulagu, které v Moskvě působilo od roku 2001.

V listopadu 2024 bylo uzavřeno, údajně kvůli porušení protipožárních předpisů (více o tom se dočtete v tomto článku na našem blogu). V průběhu roku 2026 se muzeum znovu otevře pro návštěvníky, téma politických represí v Sovětském svazu z jeho expozice však zcela zmizí. Nově se zaměří na „genocidu sovětského lidu“, k níž podle oficiálního výkladu došlo během války s nacistickým Německem.

Z rozhovoru, který jeden ze zaměstnanců muzea poskytl médiu Novaja Gazeta, vyplývá, že s kolegy až do poslední chvíle doufali v to, že po nucené pauze budou moci ve své práci pokračovat jako obvykle. Zpráva o tak zásadní změně koncepce muzea je smutná, zcela však zapadá do politiky prováděné současnými ruskými úřady.

Na fotografii: předseda Gulag.cz Štěpán Černoušek prezentuje naši činnost v Muzeu Gulagu, březen 2020. (Zdroj: Ljubov Ivleva / Gulag Museum in Moscow.)

Další smutnou únorovou zprávou bylo oznámení o uzavření známého projektu Otevřený prostor. Od roku 2012 poskytoval v Moskvě a Petrohradu bezplatné prostory pro konání veřejných akcí, kterých se účastnila především demokraticky smýšlející část ruské společnosti. Kromě četných přednášek, projekcí a koncertů se zde pravidelně konaly také akce psaní dopisů politickým vězňům. Dobrovolníci projektu také poskytovali bezplatnou psychologickou a právní pomoc všem, kteří ji potřebovali.

Akce pořádané projektem Otevřený prostor byly opakovaně narušovány bezpečnostními složkami, stále je ale navštěvovalo velké množství lidí. Letos v únoru byl projekt zařazen na seznam „zahraničních agentů“, načež jeho zakladatelé oznámili ukončení činnosti.

Únor přinesl také velké množství alarmujících zpráv o situaci politických vězňů. Mohlo by se zdát, že už není čemu se divit, cynismus ruských úřadů však opravdu nezná hranic. Ty neustále hledají nové způsoby, jak vyvíjet tlak na lidi, kteří se již tak nacházejí v mimořádně zranitelné situaci.

Podle informací médií a lidskoprávních aktivistů začala ruská Federální služba pro výkon trestů (FSIN) nově plošně zadržovat až 75 % peněžních převodů zasílaných vězňům jejich příbuznými, a to pod záminkou „nákladů na jejich živobytí“. V praxi to znamená, že například z částky 2000 rublů se k vězni dostane jen zhruba 500. Vězni tak přicházejí o vlastní peníze, za které by si mohli koupit například kvalitnější potraviny – a právě nedostatečné stravování představuje ve věznicích vážný problém.

Na konci února například vyšlo najevo, že u 58leté umělkyně Ljudmily Razumové, která si odpykává sedmiletý trest za kritiku války proti Ukrajině, byla diagnostikována kurděje, tedy nemoc způsobená kritickým nedostatkem vitamínu C.

Další mimořádně krutou metodou nátlaku, kterou ruské úřady používají stále častěji, je zahajování nových trestních řízení proti lidem, kteří už jsou ve vězení. Jako záminka slouží vykonstruovaná obvinění nebo provokace, a doba trestu se tak může prodlužovat fakticky do nekonečna.

Právě to se letos v únoru stalo dvěma mladým politickým vězňům, 17letému Arseniji Turbinovi a 20letému Nikitě Uvarovovi. Oba byli odsouzeni za to, že ve svých městech šířili letáky kritizující současnou ruskou vládu.

Na fotografii nahoře: Arsenij Turbin (nahoře) a Nikita Uvarov. (Zdroj: osobní archiv rodin Uvarovových a Turbinových.)

Nikita Uvarov byl odsouzen v únoru 2022 a na svobodu se měl dostat letos v březnu. Krátce před plánovaným propuštěním byl však obviněn z údajné účasti v extremistické komunitě, za což mu nyní hrozí dalších několik let vězení. Jak se mohl podílet na činnosti jakékoli komunity, když po celou dobu pobýval ve vězení, zůstává nejasné. Poté, co se objevily zprávy o novém trestním řízení, Nikita z vězení napsal: „Upřímně řečeno, mám se špatně, ale držím se. Nemrzí mě to ani tak kvůli sobě, jako spíš kvůli mamince a celé rodině. Bojím se pomyslet, co teď musí prožívat.“

Arsenij Turbin byl v červnu 2024 odsouzen k pěti letům v nápravném zařízení pro mladistvé. Od samého začátku čelil tlaku ze strany spoluvězňů a letos v únoru se objevily zprávy, že s ním bylo zahájeno nové trestní řízení ve věci „účasti na masových nepokojích“. Podrobnosti zatím nejsou známy, lidskoprávní aktivisté se však domnívají, že toto obvinění souvisí s incidentem ze 7. ledna 2026, kdy se několik mladých vězňů pokusilo vyvolat vzpouru v nápravném zařízení v obci Gamovo v Permské oblasti. Právě zde si odpykává trest Arsenij. Podle jeho blízkých nyní proti němu svědčí „velké množství lidí“.

Z ruského vězení bohužel poměrně často přicházejí i zprávy o smrtích politických vězňů. 19. února ve věku 65 let na infarkt zemřel Alexandr Docenko, který byl v roce 2024 spolu se svou ženou Anastasijí zatčen za údajné šíření protiválečných letáků v supermarketech. Anastasija dostala tři a půl roku vězení, Alexandr o šest měsíců méně. V polovině února utrpěl rozsáhlý infarkt a o několik dní později zemřel. Anastasija nedostala povolení zúčastnit se pohřbu a sledovala ho jen prostřednictvím videohovoru.

Na fotografii: Anastasija a Alexandr u soudu. (Zdroj: SOTA Vision.) Dole: Obrázek, který Alexandr nakreslil v jednom z posledních dopisů manželce. Doprovodil ho textem: „Toto jsme my, díváme se na západ slunce!“ (Zdroj: sociální sítě.)

Vážné obavy dlouhodobě vyvolává také zdravotní stav 64letého politika Alexeje Gorinova. Ve vězení je od roku 2022 a po celou dobu důsledně a otevřeně kritizuje válku proti Ukrajině. Úřady na něj proto vyvíjejí neskutečně silný nátlak a jeho fyzický stav se tak neustále zhoršuje. Aktuálně Gorinov trpí zejména chladem: během jednoho z nedávných soudních jednání uvedl, že v jeho cele se netopí, na oknech je led a zaměstnanci trestanecké kolonii mu navíc zakazují nosit svetr.

Na kruté podmínky věznění si stěžuje také 52letý obhájce lidských práv Alexej Sokolov, který čelí obvinění z vlastizrady. Podle jeho slov je už přes 40 dní nepřetržitě držen na samotce a navíc je systematicky vystavován nedostatku spánku a chladu.

Na fotografii: vlevo Alexej Gorinov, vpravo Alexej Sokolov. (Zdroj: SOTA Vision.)

Ve velmi zranitelné situaci se nacházejí ukrajinští rukojmí zadržováni v ruských věznicích – jak váleční zajatci, tak civilisté. Právě tito lidé jsou zpravidla vystaveni nejtvrdšímu tlaku a psychickému i fyzickému mučení. Zatímco ruským občanům jsou ve většině případů předávány solidární dopisy se slovy podpory, ukrajinští civilisté jsou často drženi v režimu incommunicado, tedy v naprosté izolaci od vnějšího světa.

Například rodina ukrajinského dobrovolníka Oleksandra Kostjuka, uneseného ruskou armádou v březnu 2022, neměla od srpna 2024 o jeho osudu žádné informace. I předtím o něm dostávali pouze občasné útržkovité zprávy, věděli alespoň, kde se nachází. Poté však už přestaly přicházet jakékoliv informace a teprve v únoru letošního roku se rodina dozvěděla, že Oleksandr je držen ve vazební věznici v Simferopolu v režimu incommunicado. Proti němu dosud nebyla vznesena žádná formální obvinění.