A i když tato zpráva – jak by se mohlo na první pohled zdát – úplně nepatří do newsletteru o dění v Rusku, považujeme za důležité ji zmínit. Běloruský represivní režim se do značné míry opírá právě o režim Vladimira Putina a lidskoprávní aktivisté v obou těchto zemích úzce spolupracují. Skutečně radostných zpráv z Ruska ani Běloruska v těchto časech není mnoho a propuštění Cichanouského, jednoho ze symbolů masových protirežimních protestů v roce 2020, přineslo tolik potřebnou naději nejen Bělorusům, ale i demokraticky smýšlejícím Rusům. Cichanouski navíc potvrdil, že i další symboly běloruského protestu – dlouhodobě věznění Viktar Babaryka a Maryja Kalesnikava – jsou zatím naživu.

Političtí vězni jsou v Bělorusku drženi v neuvěřitelně těžkých, až mučivých podmínkách. Ti z nich, kteří se dostali na svobodu, vypráví o fyzickém násilí a absenci lékařské péče, ale také o naprosté izolaci, kterou museli snášet. Jednou z nejúčinnějších a nejděsivějších metod psychického nátlaku, kterou běloruský režim systematicky používá, je záměrné nepředávání solidárních dopisů, a to dokonce od příbuzných. Úřady tak dělají vše pro to, aby nespravedlivě uvěznění lidé nabyli dojmu, že se na ně ve svobodném světě už dávno zapomnělo.

Situace nespravedlivě vězněných v Rusku je o něco málo lepší, zejména co se týče možnosti komunikace s vnějším světem. Jejich práva jsou ale také pravidelně porušována a bohužel to vypadá, že se v tomto ohledu ještě dlouho nic k lepšímu nezmění. Na sílící represe v Rusku na začátku července mimo jiné upozornilo 11 současných politických vězňů, kteří podepsali otevřený dopis světovým lídrům. Signatáři vyzývají k okamžitému propuštění nemocných politických vězňů v Rusku a výměně válečných zajatců, civilních rukojmí a všech lidí zbavených svobody v důsledku ruské agrese proti Ukrajině. Pod výzvu se podepsala i 19letá petrohradská aktivistka Darja Kozyreva, které se věnuje jeden panel naší výstavy Putinova klec.

„Instituce na ochranu lidských práv byly v dnešním Rusku zcela nahrazeny orgány, které tuto činnost pouze předstírají. Výsledkem je ohrožení zdraví i životů vězňů – případy mučení a nátlaku se většinou nevyšetřují ani netrestají. Političtí vězni jsou v Rusku často drženi ve velice přísných podmínkách, bez možnosti podmínečného propuštění či zmírnění režimu,“ píšou autoři dopisu a jejich slova potvrzují statistiky organizací na ochranu lidských práv. Dle dostupných informací například čelí zadržení a věznění lidé v Rusku stále častěji fyzickému mučení. Nejvíce jsou přitom mučeni občané Ukrajiny.

Nedávno se navíc objevily zprávy, že ruská tajná služba FSB se chystá vytvořit vlastní systém vazebních věznic, které bude přímo spravovat. Dostane tak ještě větší prostor pro vyvíjení nátlaku na politické vězně. Některá vazební střediska přitom FSB de facto spravuje už nyní. Od roku 2022 například kontroluje vazební věznici (SIZO-2) v Taganrogu, nechvalně proslulou mučením ukrajinských zajatců.

Kromě přímého fyzického násilí však čelí političtí vězni v Rusku i jiným formám nátlaku. Například jsou stále častěji, stejně jako za sovětských časů, posíláni na nucenou psychiatrickou léčbu. Pobyt v takových zařízeních a aplikace silných léků může vážně poškodit zdraví. Navíc délka takové „léčby“ může být neustále prodlužována, a datum propuštění tak závisí výhradně na rozhodnutí ruských úřadů.

Jako jeden z nejznámějších případů můžeme uvést Alexandra Gabyševa, známého jako šaman z Jakutska, který usiloval o odstoupení Putina od moci. Od roku 2021 je držen v psychiatrické léčebně s intenzivním dohledem. Teprve nedávno, 20. června 2025, se jeho obhajobě podařilo prosadit jeho přemístění do „běžného“ režimu. Je sice nadále nespravedlivě zbaven svobody a není jasné, kdy bude moci psychiatrickou léčebnu opustit, za současných okolností i to je však malé vítězství.

Velice “populární” metodou nátlaku na vězněného člověka zůstává posílání na samotku, přičemž důvodem může být sebemenší, často za vlasy přitažený prohřešek. Například našeho kolegu, historika z Memorialu Jurije Dmitrijeva opakovaně posílají na samotku jen proto, že údajně „špatně plní“ ranní rozcvičku. To, že Dmitrijev dlouhodobě trpí závratěmi a slabostí a rozcvička mu ke zlepšení stavu vůbec neprospívá, nikdo však v potaz nebere, stejně tak jako skutečnost, že náš kolega nutně potřebuje vyšetření dobrého lékaře. Naposledy byl na samotku poslán zrovna ve chvíli, kdy čekal na převoz do nemocnice.

Další politický vězeň, 67letý Alexandr Skobov, odsouzený k 16 letům odnětí svobody za otevřenou podporu Ukrajiny, nedávno popsal své ženě různé formy nátlaku, kterým aktuálně čelí. Setkání s rodinou, na které má ze zákona nárok, byla zkrácena z jedné hodiny na pouhých 15 minut. Nejsou mu předávány některé potraviny a cigarety a vězeňský obchod, kde si je mohl koupit, byl uzavřen. Často je také nucen sdílet celu s lidmi, kteří zřejmě trpí psychickými poruchami.
Skobov, který ještě v sovětských časech byl za své názory poslán na 8 let do psychiatrických léčeben, však i nadále otevřeně kritizuje ruský režim. Dle jeho ženy každé ráno zdraví dozorce ve vězení slovy „Smrt ruským fašistickým okupantům a sláva Ukrajině!“.

Ještě v roce 2022 hrozilo v Rusku za otevřenou kritiku války proti Ukrajině většinou 6 až 8 let vězení. I takové rozsudky se tehdy zdály (a právem) naprosto šílené. Časy se ale změnily a nyní se udělují za stejné, nebo i menší „přestupky“ tresty několikanásobně vyšší. Potvrzuje to jak výše zmíněný rozsudek pro Alexandra Skobova, tak mnoho dalších příkladů. Třeba 20. června dostala třicetiletá dobrovolnice Nadin Gejsler, která aktivně pomáhala ukrajinským uprchlíkům pobývajícím v Rusku, 22 let vězení. Státní zastupitelství pro ni přitom požadovalo 27 let odnětí svobody.

Dalším příkladem je fotograf Grigorij Skvorcov, odsouzený 26. června k 16 letům v trestanecké kolonii se zvýšenou ostrahou. Jeho případ je neskutečně absurdní i na poměry současného Ruska: tak krutý trest mu byl uložen za to, že poslal americkému novináři veřejně dostupnou knihu o systému sovětského opevnění. Kvůli tomu byl obviněn z vlastizrady. Později se ukázalo, že informace z knihy omylem odtajnila sama ruská vláda. Svoji chybu samozřejmě nepřiznala, místo toho poslala Skvorcova na 16 let do vězení.

V Rusku je v současnosti z politických důvodů trestně stíháno nejméně osm nezletilých. Patří mezi ně například 17letý Arsenij Turbin, jemuž je věnován jeden panel naší výstavy Putinova klec. Za své opoziční názory byl Arsenij poslán do vězení už v patnácti letech. Tehdy si opakovaně stěžoval na nátlak ze strany spoluvězňů a během prvních měsíců ve vazbě zhubl přibližně 17 kilogramů. Nyní si podle své matky Arsenij na život za mřížemi téměř zvykl, snaží se studovat, sportovat a co nejvíce číst. Stále však touží o svobodě.

Ruské úřady také pronásledují 16letou Anju Žuravlevou, která byla v roce 2023 obviněna z propagandy terorismu. Ve vazební věznici dlouhodobě čelila sexualizovanému násilí ze strany spoluvězeňkyň, což výrazně poškodilo její duševní zdraví. V polovině června byla konečně propuštěna domů s podmínkou zákazu vycestování z Ruska. Přestože obvinění proti ní nebyla stažena, to, že se mohla znovu setkat se svou matkou, je na dnešní poměry jednoznačně dobrou zprávou.

Dalším poměrně účinným způsobem, jak vyvíjet nátlak na své politické oponenty, je pro ruské úřady seznam tzv. zahraničních agentů.

V červnu bylo do toho diskriminačního seznamu, který je aktualizován téměř každý pátek, zařazeno 7 našich kolegů z partnerské organizace Memorial. Celkem je nyní na tomto seznamu už 18 spolupracovníků Memorialu.

Za zahraniční agenty byly v posledních letech prohlášeny také některé organizace ze sítě Memorialu. Například Lidskoprávní centrum Memorial, které bylo za zahraničního agenta uznáno už v roce 2024, podalo proti tomuto rozhodnutí odvolání. Soud se konal v červnu 2025 a trval jen krátce. K tomu, zamítnout stížnost našich kolegů, soudci stačila necelá minuta.

Diskriminační status „zahraničního agenta“ s sebou nese řadu nepříjemných restrikcí. Ignorovat je může být zdánlivě jednodušší pro ty, kdo v Rusku aktuálně nežijí. Může to ale vést k nátlaku na jejich rodinné příslušníky, kteří v Rusku zůstávají, a do budoucna také k možnému zabavení majetku.

Organizace, které nejsou registrovány v Rusku, ale v jiných zemích, mohou být ruskými úřady zařazeny na další diskriminační seznam – jako tzv. „nežádoucí organizace“. Za spolupráci s nimi hrozí až 5 let odnětí svobody.

Na začátku června přišla zcela nečekaná zpráva: za nežádoucí organizaci byla v Rusku označena vzdělávací instituce British Council. Právě ta je organizátorem známé jazykové zkoušky IELTS, která byla v Rusku po mnoho let velmi populární. Certifikát IELTS běžně sloužil jako potvrzení úrovně angličtiny a zkoušku skládali mnozí ruští absolventi, kteří chtěli pokračovat ve studiu v zahraničí. Nyní už není v Rusku bezpečné o této zkoušce ani veřejně mluvit.

Na této zprávě není nic vtipného, zároveň je natolik absurdní, že na ni hodně lidí v ruskojazyčné části internetu reagovalo sarkasticky, třeba pomocí memů. (Na obrázku: “Za co sedíš?” – “Získal jsem 9 bodů v IELTS”.)

Tato zpráva je výrazným důkazem jednoho z hlavních trendů současných represí v Rusku. Postihnout mohou opravdu kohokoli – třeba i studenta, který se jen snaží získat kvalitní vzdělání.