Třetí den jsme zasvětili především hledání předmětů, které kdysi patřily vězňům nebo které nějak souvisely s jejich pobytem v lágru. Naše touha něco nalézt byla samozřejmě obrovská. Mít dobře zadokumentovaný a nafocený lágr je jedna věc, mít ale skutečné předměty vězňů, to je něco úplně jiného. Když držíte v ruce např. misku a hrníček, ze kterého kdysi jedl a pil vězeň, dostává vše úplně jiný rozměr. Když je pak takovým nalezeným předmětem útržek papíru s ručně napsaným textem… cestujete v čase.
Našli jsme toho hodně. Víc než jsme vůbec čekali. Víc než jsem si myslel i když jsem už byl přímo na místě. Co se například na první pohled zdálo jako hromada spadané omítky v rohu, byla nakonec omítkou zasypaná hromada roztrhaných pracovních výkazů vč. desek s nápisy jako “Osobní složka”, “Přísně tajné”, apod. Ale vezmu to postupně:
Nejzajímavější předměty jsou ty, které vězni denně používali. Podařilo se nám nalézt různé druhy oblečení, bot, palčáků, jídelních misek, hrníčků, ale také třeba zubní kartáček, z novin umotané cigarety nebo z kousku dřívka a žiletky vyrobené holítko. Mezi nejcennější předměty bych řadil z pilky na železo vyrobený nožík a kamenný brousek. Něco takového bylo považováno za poklad už v době, kdy lágry fungovaly. Kategorie sama o sobě jsou pak popsané papíry, dopisy a deníček… Našli jsme cedulky se jmény, které byly umístěny na postelích. Jsou na nich jména, rok narození, rok nástupu do vězení, počet let, které musí vězeň odsedět a rok, kdy by měl být propuštěn. Našli jsme dopisy - některé v obálce, některé roztrhnuté, ale dopisy. Neměli jsme zatím čas je studovat, takže nás ještě asi čeká nějaké to překvapení, co se z nich dozvíme. Našli jsme i všelijaké nákresy a výpočty - pravděpodobně od vězňů, kteří měli na starosti chod nedaleké elektrárny nebo například opravy lokomotiv. Ne všichni vězni makali na stavbě železnice.
A ano, našli jsme i osobní deníček! Našel ho David, zastrčený za dřevěným obložením dveří uvnitř záchodu v budově nemocnice. Byli jsme neuvěřitelně nadšení. A později večer i šokovaní z pár stránek, které deníček obsahuje a které jsme si mohli díky Štěpánově znalosti ruštiny přečíst. Na jedné straně je třeba krásná báseň. O hasičích a o požáru. Na jiné nakreslený kalendář s měsíci a dny a letopočtem. Na jedné straně je… velmi osobní zpráva. Nepamatuji si již přesný překlad, ale zpráva zní zhruba následovně: “Ve dne xx. xx. xxxx jsem se dozvěděl tu nejstrašnější a nejukrutnější věc. Při tragické dopravní nehodě zemřela v Mongolsku má nejbližší životní kamarádka. Nikdy, nikdy předtím jsem se ve svém životě necítil tak hrozně. Celý den jsem prochodil v slzách…”. Byli jsme jako opaření. I kdybychom nalezli jenom tento deníček, měli jsme víc, než jsme si dokázali představit.
A nerad bych, aby vše, co jsem zde popsal, vyznělo jako radost z “pokladů”. Tak by to nebylo pochopeno správně. Jsem nadšený, že máme co ukázat a z čeho postavit virtuální muzeum Gulagu. A nejenom virtuální… I když, to je v tuto chvíli velmi vzdálená realita, rádi bychom jednou postavili kopii skutečného lágru. Pár budov ve stejném stylu, s veškerým vybavením a předměty, které se v nich nacházely. Muzeum, které by mohl kdokoli navštívit a na vlastní kůži aspoň trochu zažít, jaké to bylo…
(Zapsal Pavel Blažek)
P.S. Podívejte se na nalezené předměty ve virtuálním muzeu Gulag Online
