Země, kde po desetiletí fungoval represivní sovětský režim, se poprvé otevírá komplexnímu archeologickému výzkumu Gulagu. V Kazachstánu v těchto dnech pracuje vědecký tým, který dokumentuje pozůstatky jednoho z táborů Stěplagu, kterým v letech 1948 až 1956 prošlo přes 20 tisíc převážně politických vězňů z Ukrajiny, Pobaltí a dalších zemí, včetně dvou desítek Čechoslováků. Expedice ve vesnici Těrekty u města Žezkazgan navazuje na práci organizace Gulag.cz, která se dokumentaci sovětských pracovních táborů věnuje už 15 let. Právě na její výpravu po stopách lágrů v Kazachstánu z roku 2021 navazuje tento vůbec první archeologický výzkum Gulagu ve spolupráci s archeology z FF ZČU.

Tábor u vesnice Těrekty je podle odborníků výjimečný a vhodný pro výzkum tím, že se dochovaly stopy celého vězeňského komplexu. „Našli jsme pozůstatky ženského tábora, mužský tábor s archeologickými relikty i stojícími stavbami, celé městečko strážných a velitelství, kam se později nastěhovali lidé z nedaleké zaniklé vesnice. Dochovaly se také zbytky hospodářské zóny, kde věznění muži a ženy vykonávali otrocké práce, ale i zapomenutý hřbitov obětí,“ popsal vedoucí archeolog Pavel Vařeka z FF ZČU.

Lágr také podle jejich nových zjištění fungoval nejspíš mnohem déle, než se u táborů Stěplagu dosud uvádělo. „Všechny odborné historické publikace hovoří o konci Stěplagu v roce 1956. Jenomže my jsme na místě nalezli skleněné lahve datované mezi lety 1959–1961,“ řekl Štěpán Černoušek, předseda organizace Gulag.cz.

Kromě samotné archeologické práce mohou výzkumníci vše ověřit u místních historiků a také u očitých svědků. Podařilo se jim vyzpovídat nejstaršího obyvatele vesnice, 78letého Mizambaje Bralina, který se do Těrektů přestěhoval v roce 1959. „Ještě v té době zde podle něj stál ženský tábor plný vězeňkyň z pobaltských zemí. To svědčí o tom, že podle archivních dokumentů byl sice Stěplag příkazem z Moskvy v roce 1956 zrušen jako oficiální struktura tohoto jména, ovšem ne všichni vězni byli propuštěni a mnohé tábory nejspíš ještě několik let dál fungovaly pod jinou administrativou, což se ale do historických knih čerpajících pouze z moskevských archivů, navíc psaných samotnými pachateli, už nedostalo,“ dodal Štěpán Černoušek. I to podle odborníků ukazuje důležitost polní práce na místě, které se do té doby nikdo nevěnoval.

Nekompromisní ostrahu táborů pak dokládají nalezené vystřelené nábojnice. „Ty ženy tam drželi jako zvěř, nedovedu si představit, jak může nějaký muž vůbec vystřelit na ženu,“ řekl výzkumníkům Mizambaj Bralin. „Kdybychom nenašli tohoto posledního pamětníka, nezbylo by nám než se o mnohém jen dohadovat. První nálezy a průzkum rozložení jednotlivých pozůstatků táborových budov vyvolaly celou řadu otázek, které nám pomohl upřesnit, stejně tak představy o životě v táboře,“ dodal Pavel Vařeka, podle něhož současný výzkum vnáší nové pohledy na podobu úplně poslední fáze existence systému stalinského Gulagu.

Expedice vyvolala v kazachstánských akademických kruzích velký zájem. Podílejí se na ní také kazašští historici z Žezkazganu, univerzity Buketova v Karagandě a archeologové z kazachstánského Margulanova archeologického ústavu, který zajišťuje oprávnění k archeologickému výzkumu. „V Rusku by obdobný výzkum v současnosti nebyl možný. Putinův režim se snaží vymazat historii Gulagu a sovětských represí z paměti i z veřejného prostoru a mnohé sovětské zločiny naopak obhajuje. Kazachstán se tomuto výzkumu stále více otevírá a setkáváme se tu s velkou podporou a pochopením,“ uvedl Štěpán Černoušek.

„V Česku jsme zkoumali pozůstatky komunistických trestních pracovních táborů a táborů nucených prací na Jáchymovsku. Teď jsme se vydali do prostředí sovětského Gulagu. Jde o jedinečnou příležitost, neboť můžeme srovnat originál s kopií,“ uzavřel Pavel Vařeka. Expedice je součástí projektu Zdivočelá země. Zatímco archeologové ZČU se soustředí na odborný výzkum, Gulag.cz bude průběh expedice zaznamenávat mimo jiné i pro připravovaný dokumentární film a pro zpřístupnění výsledků v rámci virtuálního muzea Gulag Online.

Odkaz na kompletní fotogalerii. Zdroj: Gulag.cz